"Více děr, více syslů - více hlav, více smyslů," řekla by teta Kateřina. I k nám se teď blíží nové obsazování syslovišť. Rejdění syslů lavinovitě narůstá. Je jich samozřejmě mnohem víc, než potřebných děr. A klásků asi taky nebude nadbytek. A co naše smysly? Jakpak si asi české hlavy přeberou ten příval prvotních informací poskytovaných zrakem, sluchem, chutí, čichem, hmatem…? A jak se syslům zdaří oblafnout naše myšlení skrzevá naše často nespolehlivé smyslové receptory?

Před necelými dvěma týdny mne velmi zaujal kolega profesor Flégr svým blogem o tajně zeleném Klausovi. Potěšil mne vtipným slohem, ale naštval de facto neskrývanou zelenou averzí nejen k presidentovi samotnému, ale vlastně ke všem těm spiklencům, co této straně házejí klacky (možná i zelené) pod nohy. Kdo neholduješ biomase, alternativní energii a světu bez dálnic, jsi náš nepřítel. Vraždíš velryby, vysušuješ mokřady, buduješ úložiště jaderného odpadu u pramenů Vltavy. Odmítáš jezdit na bionaftu či argentinské destiláty. A postavit sluneční panely ve vršovickém Ďolíčku. Plocha stadionu by tak byla vyhřívaná gratis, pokud by ovšem svítilo sluníčko. Stadion by na sebe vydělal, i kdyby sněmovna přijala zákon o masivnějším každoročním snižování výkupních cen "sluneční energie". Pořád to ještě bude řadu let balík, zbylo by i na nové kapsy pro klokany. Náhradní zdroje by se, pravda, vybudovaly za peníze daňových poplatníků. Sám fotbal by se tam sice už nevešel, ale ideje by slavily vítězství.

Ale nechme stranou fotbal i politiku Smyslová porucha "zelených souvěrců" je totiž pro mne nesmírně zajímavá i z hlediska čistě odborně-biologického.

Jak říkají učebnice, lidskou schopnost rozeznávat barvy zabezpečují zvláštní "receptorové" proteiny ve specializovaných buňkách oční sítnice zvaných čípky. Velmi stručně řečeno: jak a co nakonec vidíme, je primárně dáno poměry množství čípků a tyčinek a tím i orchestrálním součtem oněch proteinů. Ty hlavní proteiny jsou zřejmě třech typů. Pokud některý z nich postihne porucha tvorby či funkce, naše barevné vidění sklouzne až k jevu zvanému daltonismus (podle fyzika Johna Daltona) - barvoslepost. Nemusíme hned vidět pouze černobíle - nejčastějším projevem je porucha vnímání světla červeného a zeleného. Trpí jí až 5-10% mužů a kolem 1% žen. Proč tento nepoměr? Za to může paní genetika. Daltonismus se totiž řadí mezi tzv. "znaky na pohlaví vázané".

Ti méně hloubaví čtenáři ať některé následující odstavce přeskočí. Pro ty se zaujetím pro přírodní vědy přidávám pár podrobností k tématu:

Člověk má ve svém "haploidním" genomu 23 chromosomů. Z nich 22 je ve shodných párech - jsou to taková jednovaječná dvojčata. Říkáme jim autozomy. A tím má i 22 dvojic příslušných genů pro různé vlohy, znaky ….Ten poslední pár je dvojice tzv. chromosomů pohlavních. Značíme je X nebo Y.

U muže (obecně) sedí vedle sebe X a Y. U ženy spolu drbou dvě/dva X. Pro naše děti máme od táty a od mámy po jednom chromosomu. Sejdou se X + X - narodí se holčička. Sejdou se X + Y - hele, je to kluk.

A právě na těchto pohlavních chromosomech sedí m.j. geny pro barvocit. Ale také třeba pro hemofilii - tedy poruchu krevní srážlivosti, mnohdy fatální. Vzpomeňme třebas osudů poslední ruské carské rodiny. Původně od vévody z Kentu se ona chybná alela dostala přes královnu Viktorii až do panovnických rodů Německa, Španělska, Ruska. V prvých dvou případech tolik společensko politické škody nenatropila. Ale vezměme si smrtelně nemocného careviče/následníka Alexeje a jeho bigotně iracionální matku carevnu …… Věřící ze všech lékařů pouze v zázračného mnicha Rasputina - s jeho ctižádostí a tedy možností míchat carskou vládou, jak jej napadlo. A do toho první světová válka - a manažerský chaos - a Velká říjnová socialistická revoluce - a vše ostatní.

Základní typy barvosleposti také podmiňuje mutatní alela (změněná forma genu) sedící na chromosomu X. Mutace je tzv. recesivní - podřízená - a při kombinaci vadné a normální formy genu se tedy neprojeví. Žena - potenciální matka - tak funguje jako bacilonosič, je tzv. heterozygotní přenašečkou této "vady" (píši schválně v uvozovkách - dále si ukážeme, zda to je opravdu vada pro život). A handicap vyjde na světlo boží jen v případě, kdy se u potomka objeví mutantní alela X od matky přenašečky bez korekce normální alely X od otce. Takže XY syn je - barvoslepoun. A když tento svůj X předá dál, doplatí na to jeho případný vnuk.

Flégrovský případ možnosti na pohlaví vázaného zeleného vidění věda (zatím) nezná. A rozhlédneme-li se po spektru relevantních politických osobností, najdeme nejspíš zcela vyvážené zastoupení mužů i žen.

Já však v tomto kontextu mohu přispěchat se svojí vlastní odbornou troškou do mlýna. Výše uvedené schéma dědivosti totiž neznám jen z učebnice. Mohu je pěkně porovnávat se svým vlastním rodokmenem. Gen od mého dědy přes moji "normální" maminku doputoval ke mně. A zdaleka neovlivnil jen moje vnímání samotné červené či zelené. Miluji modrou - ale už vím, že mnou zakoupené modré sukýnky pro vnučky či ponožky pro mne mohou být de facto růžové nebo fialové. Své ženě už raději samostatně žádnou módu nekupuji. Vnučky to unesou. Mám rád žlutou - ale je-li "zašpiněna" červenou do oranžova, klidně si ji spletu se zelenou. Kombinace kravat s košilemi je pro mne celoživotním traumatem, ještě že na mne trpělivě dbá moje paní. Ano, více hlav, více smyslů. Jen musejí být "v cajku". Jak ty smysly, tak hlavně ty hlavy.

Paradoxně však moje forma daltonismu není jen handicap. Poměrně ostře vnímám individuální barevné intensity či odstíny. Velmi přesně u šedivé - ale i u barev, které vlastně jako takové "nevidím". Opakovaně se s mojí paní hrdlím při párování vypraných ponožek : "…přece musíš VIDĚT, že tyhle dvě k sobě nepatří!"

A troufám si tvrdit, že v onom procesu detekce okolního světa mám "nad normu" funkční hmat a čich. Prostě - ta příroda je stejně zázračná. Nebo snad "velký designer" měl už v samém počátku bytí tak nekonečnou schopnost vymejšlení alternativ?

Souhrnně vzato: snížená schopnost vnímat "obecné" symboly se mi tak přetvořila v kritičnost individuální. A do jisté míry přesunula důvěru v prvotní počitek na další fáze. Možno říci, potřebu "zahloubat se nad barvou, uvážit, zda je v daném kontextu s vlastní zkušeností věrohodná".

Takže svůj ověřený systém individuálního třídění ponožek hodlám použít i v blížícím se syslovolení. Byť volební pravidla povolují bohužel jen "podporu vlády jedné strany". Leč můžeme si vymýšlet budoucí kombinace.

Tedy: jakou zvolím onu základní barvu?

Jak už jsem zmínil, zelená a červená mi, žel, splývají. Ale ony jsou si, dvacet let po listopadu, kdy stály v oposici, mnoha svými extremními metodami a způsobem uvažování vlastně dost podobné. Budu volit zelené a ejhle, ona se mi vyklube rudá? To riskovat nehodlám. To snad raději tu rudou přímo, tam vím, na čem jsem, že …ani si nemusím kupovat lístek na autobus do Pelhřimova a jezdit do krematoria.

Moji jinak milovanou modrou?

Měla dlouho moje většinové sympatie. Její místy nevybíravou dravost, agresivitu či narůstající kulišáctví jsem omlouval zprvu obecností takového vývoje v kterýchkoliv raných dobách vývoje "buržoazní společnosti". Oceňoval jsem její nekonvenční chytrost a pragmatismus. Postupně mne ale štvala narůstající neschopnost sebereflexe, neskrývaná arogance. Až pak na mne najednou před volbami shlédla u nás na Letné z lešení před bývalým podstavcem "fronty na maso" Josefa Vissarionoviče obrovská tvář Otce Zakladatele. Přísné oko hledící na Prahu, svět a vesmír. A já pochopil, že opět fandím nikoliv modré naději, ale kardinálské fialové. Praze to nejspíš bylo jedno, živly se však naštvaly. Pokud dobře vzpomínám, nedlouho po oné instalaci bouřka s vichrem odervala část uchycení a taťka potom plácal levou tváří o pravou. Až ho raději sundali. Volby se povedly jen zčásti a my se dočkali odporné (byť pragmatické) opoziční smlouvy. A z "mé modré" byla pro změnu sytě růžová. Postupná mravní destrukce modrých ideálů pak dospěla až k opakovanému karnevalu kol prezidentských voleb. Při nich si snad i naprostý daltonista musel všimnout, jak se ty barvy neuvěřitelně míchají. Zlatý prciny, tedy pardon, ponožky…. No a loni taťka na vyjádření díků pomohl svrhnout modrou vládu "valacha s gulama" (pozor , tyhle znaky řadíme přímo mezi "pohlavní", nikoliv "na pohlaví vázané"!). Právě v době našeho hrdého EU předsednictví. A udělat nám prima ostudu nejen v té EU, ale obecně po světě. Takže, děkuji, nechci. Tuhle "modrou" bude asi ze současné směsky nutno vytřepat do jiných rozpouštědel, překrystalizovat, prohnat vhodnou frakcionací, možná přečistit na různých sorbentech - aspoň na živočišném uhlí … pak uvidíme.

A oranžovou ? No, tak tu ani náhodou. Je sice také zdánlivě "na pohlaví vázaná" svým vůdčím sexymozkem, ale nemylte se. Jas žluté nemůže zastřít tu příměs rudé. Ale opět - viz můj systém individuálního přístupu k ponožkám. Když dva dělají (téměř) totéž, není to totéž. Prognostik Zeman navzdory svému záměrně konfliktnímu typu politiky si přece jen v mém vnímání uchoval specifickou gracii a šmrnc. Vzpomínám jeho debakly a možná deptky - ale určitě ne mindráky. Jeho arogance mi připadala chlapská a přímá. Zcela odlišná od burantství ekonomického náměstka RaJ, prodavače cukrové vaty a okopávače soupeřovo kotníků. Hrdého i na podrazy typu pádu vlády v době našeho evropského předsednictví. A ono "grossovské" "Myslím to dobře"? Nojo, myslel, jen jsme včas nepochopili, že se sebou, nikoliv s námi. A virus korupčních trapností se špičkami té strany vleče dál. Jen po milionech od strýčka přenášených v igelitce máme tu teď hotovost (v malých použitých bankovkách?) předávanou v obálce. Ano, možná si takhle přihospodařují všechny barvy. Ale proč tak nestydatě a hloupě?

A ještě jedna reminiscence závěrem: Oranžový dárkový volební koš mimo jiné hlásá, jakou zásadní podporu tito vítězové schystají (také) pro českou vědu a vysoké školství. Měl jsem tu čest jednat před zhruba šesti lety na téma "financování vědy" s tehdejší ministryní Buzkovou. V souvislosti s finanční tsunami, kterou na řadu špičkových vysokoškolských vědeckých týmů tohoto státu poslal geniální systém "výzkumných záměrů" jejího ministerstva školství.. V podstatě současný "kafemlejnek", v němž se však nehodnotily , jak by dal zdravý rozum, dosavadní skutečné výsledky práce, ale hlavně futurologická slohová cvičení. Co bychom, kdybychom... Nad výsledkem splakali biologové a chemici na naší fakultě, skvělí astrofyzici na fakultě matematicko- fyzikální. Ale také třebas špičkoví ekonomové tuším z VŠE, jejichž projekt hodnotili zřejmí kamarádi konkurence z jakési okrajové školy Vydělala řada mystifikátorů. Mnozí "čarodějové čtvrté kategorie" se pak několik let koupali v penězích, naše týmy se rozpadaly. Pamatuji bouřlivé jednání ve sněmovně na téma "zrušit proběhlé výběrové řízení nebo ponechat"? Pro zrušení byli i uznávaní odborníci z AV, kteří jinak na celé kauze neměli žádný osobní ekonomický zájem. Veškerá rozumná argumentace však po paní ministryni a její kamarile doslova "stekla". Civěla na nás studená mejkapová maska, vůbec nechápající věcnou podstatu problému. Ale rozhodnutá nepřipustit, že se mýlí. Shodně se chovali všichni oranžoví poslanci a ministři. Ale také lidovecký ministr životního prostředí Ambrozek. Ač jinak nikoliv hloupý absolvent naší fakulty, mezi čtyřma očima nám dávající za pravdu. Jenže vláda musela držet basu, že. Něco za něco. Jsou-li dnes naše UK fakulty nadále, spolu s některými ústavy AV, v čele současného tuzemského výzkumu, není to tedy díky této oranžové partaji, ale vlastně navzdory jí.

No jo, ale co mi tedy z těch "velkých" barev zbývá, ne-li jedna lidová dáma, co půjde s každým? Opravdu jen moji milovaní monarchisté? Nebo ony "nové strany", o nichž sice z praxe téměř nic nevíme, ale můžeme posoudit osobnosti je reprezentující? A které mohou být významným korektivem dvojice "osel a slon"? Vrátím se opět ke svým vyzkoušeným ponožkám. A osobně dám přednost volbě různobarevné množiny, ale vhodně spárované. Nenafoukané, s nedbalou elegancí a soudím odolné i pro denní nošení. A vlastně s trochou toho monarchismu.

Někdy před rokem, dvěma jsme pořádali v nakladatelství Academia na rohu Václaváku a Vodičkovy ulice jednu z "Akademických kaváren". Téma se točilo kol Habsburků v Čechách. Skončily přednášky, začala diskuse. Pan ředitel nakladatelství Academia Jirka Padevět jejím úvodem požádal přítomné, aby se před dotazem představili. Konstatoval taky: "Vy, pane kníže,nemusíte…" Po chvilce diskuse se zvedla ruka, poté vztyčila postava a neopakovatelnou dikcí pravila: "Karel…..Schwarzenberg.. No, víte, podle několikasetletých zkušeností našeho rodu by se dalo usoudit, že....." No, nekupte to. Pro mne za mne - ať si ta knížecí družina obsahuje i třebas bývalé koňské handlíře či lapky. Jaképak byly historické začátky aristokratických či dokonce panovnických rodů? Budu prostě doufat, že jim tato zkušenost pomůže mj. ohlídat či dokonce v obecný prospěch obrat různé majoritní kulišáky.

Dočetl jsem se nedávno v denním tisku, že v anketě o nejlepší billboardový předvolební slogan vede s přehledem foto klímajícího předsedy TOP 09 s textem "Když se kecají blbosti, tak spím". Během svých vědeckých začátků v Akademii věd jsem měl to štěstí se potkat a postupně úzce sblížit s kolegou dobře o dvacet let starším, panem docentem Kutáčkem. Světově uznávaným chemikem, biochemikem, odborníkem na výzkum rostlinných hormonů. Postavou renesanční, werichovsky oblou, náruživým kuřákem, milovníkem hudby, dobrého jídla a pití. Polyglotem, jenž však mnohdy v "cizozemské" komunikaci používal jazyk promíšený všemi možnými vstřebanými prvky. Nebyl flegmatik, naopak. Jeho vzrušené "…do prdelé…" znali a kopírovali stážisti ruští, němečtí, arabští. Zvaly jej univerzity v Moskvě i v Yale. Ač praktikující křesťan, odolával nemilosti soudruhů svým nenapadnutelným švejkováním, dobrotivým výrazem, skvěle předstíranou naivitou. Všude chodil pozdě. Traduje se historka, věřím, že pravdivá, z dob ještě hlubokého "totáče". Slavnostní zahájení velkého kongresu někde v Americe, až během začátku "prezidentského" projevu se do prostředka jedné z prvních řad protahuje majestátní usměvavá postava. Nijak nespěchá, zdraví se s lidmi kolem. Nedaleko sedící jeden VIP se táže druhého: "Kdo to je, proboha?" Ten odpovídá: "Přece Mr. Kutacek. Mitteleuropa." Docent Kutáček většinu schůzí a seminářů bezstarostně prospal. Budil se přesně ve chvílích vhodných pro jeho komentáře a vstupy. Jeho komentáře měly jak hlavu a patu, tak nesporný kutáčkovský půvab.

Milane, je děsná škoda, že jsi se "listopadu" o fous nedožil. Ale pokud tam někde shora na nás koukáš, určitě se bavíš. Zdravím Tě - a prosím: drž nám palce, ať se nenecháme (zase) zblbnout!

Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora