Islám má nástroje k šíření a rozvoji, které stávající evropská civilizace postrádá, svých původních se vzdala a v bytostném zápase o existenci nemůže zvítězit. Islámský tradiční řád uspěl v minulosti v soutěži s jinými řády, a proto je vlastně životaschopnější a proti degradovanému a nástrojů zbavenému evropskému řádu má obrovskou šanci pouze postupovat. Pokud měli Evropané ještě svoje náboženství a etiku, mohli vzdorovat. Dnes nemohou.

Džihád kolébek

Většina výhod islámu je v oblasti rodiny. Tam se řeší expanze, tam jsou plné kolébky, zatímco Evropané je už rozštípali na podpal. Neustálé strašení islámským terorismem je odvádění pozornosti od džihádu, který má mnohem větší význam a který nelze zakázat.

1/ Násilí v oblasti rodiny není přímé násilí, to je prostě manipulace doprovázená vyhrůžkami. Mladá žena si nesmí vzít jinověrce. Jinak ji čeká smrt. Hédonická povaha sexuálního styku je usměrněna tak, aby nepodpořila jiné etnikum, tedy aby žena nerodila děti jinému etniku. To ještě neznamená nějaké přímé násilí, většina žen je vychována tak, že nějakou svobodu ani nežádá. Také muži nejsou vždy násilníci, většinou se chovají ke svým ženám normálně a slušně, váží si jich jako matek svých dětí, prostě to, co bývalo kdysi u nás. Pokud by se žena integrovala jinde, musela by se po zbytek života skrývat, což většinou nepřijme ani při velmi silném tlaku na asimilaci. Ale jen to, že by se rozešla s rodinou, je dostatečnou motivací to neudělat.
Zde vidíme, jak deklarovaná svoboda je problematickou hodnotou, když se stává svévolí a ničí hodnoty. Evropská žena si může dělat cokoliv, může si vzít kohokoliv a tím se snadněji stane muslimkou než opačně. Z toho těží rozvoj islámské populace.

2/ Mladá muslimská žena si nemůže dělat cokoliv. Může sice dejme tomu i pracovat, může třeba i někam jet, ale je pod stálým tlakem rodiny a islámské komunity vedené ímánem. Aby nevznikla integrace někde jinde, přijetí jiných hodnot, je zapotřebí děvče včas vdát. O to se rodiče starají, volné děvče nenechají jen tak „pobíhat“ světem. Mladé ženy se potom vdávají v mladém věku a mají velký prostor mít více dětí.

Evropská žena si může dělat, co chce. Přijetí muslimských hodnot se nijak netrestá, nemá z toho žádnou nevýhodu. Větší tlak na dceru nebo syna, aby nepřijímali islámské hodnoty, prakticky není, dokonce se nesmí vykonávat (bylo by to v rozporu s lidskými právy) a je to proti výchově v evropských úpadkových hodnotách (každý je svobodný, jakmile je dospělý, a nesmí být podroben manipulaci).

Evropské děti jsou vychovány v nicotě, evropská kultura je vyprázdněná, je nihilistická, není co hájit, není ani co šířit a nabízet druhým s přesvědčením jako správné a nejlepší. Rodiče jsou už dávno escapičtí, dávno je jim jedno, že jejich rod zanikne, že zanikne jejich národ a civilizace. Nebrání ji. To neplatí úplně pro národy na východě, které ještě úpadkový escapismus zcela nepřijaly.

3/ Evropská individualistická civilizace nezná už dávno žádnou formu kolektivismu. Individualismem samozřejmě trpí méně výkonní a podporu potřebující lidé, zvláště nezakořenění mladí lidé. Muslimské komunita je založena na kolektivismu. Bohatí musí podporovat chudé. Mladí lidé dostávají podporu od rodičů, případně jim pomůže komunita. To je přitažlivé pro mnohé Evropany, kterým individualismus nevyhovuje. Evropská civilizace se vlastně zbavila jakékoliv podpory mladých lidí a rodin, všeobecně poskytované sociální podpory řeší spíše okrajové jevy, nikoliv automatickou podporu mladým. Evropská civilizace se chová, jako by děti nepotřebovala, a proto je také nemá. Muslimská komunita se chová tak, že děti potřebuje, a proto je má.

4/ Rodina jako vyšší hodnota než materiální a hédonický prospěch. Muslimská žena je doma a vychovává děti. Společnost to musí respektovat kdekoliv na světě. Naivní představy západních sociologů, že muslimská žena bude pracovat, nebude chtít děti, dá přednost práci a kariéře, že se muslimové nějak integrují, jsou opravdu falešné. Imánové si už pohlídají, aby se to nestalo. Nikdo jim to nezakáže, nemusí to být zrovna hlásání džihádu, vždyť to je přece normální nenásilný „džihád kolébek“.

Evropské ženy jsou vychovávány od dětství k hédonismu. O rodině se vůbec nemluví. Rodiče obvykle nechtějí, aby jejich děti spěchaly s vnoučaty, nechce se jim pomáhat mladým, klidně přijmou, když dcera děti nemá, je jim to jedno. Evropská etnika se nesoustřeďují na rodinu, ale na hédonismus (užívání života a konzumu) a důležitá je svoboda. Muslimové mluví o svobodě teprve tenkrát, když se splní povinnosti k jejich etniku a náboženství.

5/ Produktivní mnohoženství. V klidných dobách bylo mnohoženství neproduktivní, Atatürk dokonce prohlásil, že ničí turecký národ. Bohatí, obvykle starší muži, si pořídili další mladé ženy více méně pro sex, děti s nimi měli jen málo, a ženy potom chyběly pro mladé muže k založení rodiny. Chudý muslimský stát těžko získal ženy odjinud, křesťanské komunity si svoje ženy hlídaly asi stejně jako muslimové.

Mnohoženství vyhovovalo v době, kdy se získávaly otrokyně odjinud, když se ženy kupovaly nebo když byly války a pauperizace poraženého obyvatelstva a ženy neviděly jinou možnost jak vybřednout z bídy, než se stát ženou bohatého muslima. Ale kupodivu mnohoženství, třeba i skryté, vyhovuje dnes zvláště v Evropě. Ženy se živí převážně samy, úspěšnější muž jim přispívá a komunita pomáhá. Naše samoživitelky sice postupují podobně, ale nemají ochranu komunity. Právě to, že se rozpadá evropská rodina, je příležitost získat nějaké samoživitelky do muslimské komunity.

6/ Důraz na kulturní znaky. Zdá se, že trvání na některých kulturních znacích v oblékání a obřadech je zbytečné zatěžování a komplikace života v evropském prostředí. Ale stálou snahou o odlišení je dosahováno vědomí identity. Podřízení se evropským civilizačním znakům by byl počátek integrace a asimilace. Fanatické trvání na těchto znacích vyvolává střety a ty jsou nutné k udržení identity (oni jsou nepřátelé) a zabránění asimilaci.

6/ Evropský escapismus. Evropská kultura ztratila bytostnou vizi existence. Neví, proč existuje, kam kráčí a co chce. Muslimové mají bytostnou vizi – džihád. To není jen násilný útok. Je to především „džihád kolébek“, „džihád proti integraci a asimilaci“, „džihád migrace“. To úplně stačí k dělání obrovských problémů i - z důvodů vymírání Evropanů - k velmi rychle pokračujícímu šíření, které je podporováno i dalším přistěhovalectvím různými způsoby, které jsou možné. Jedním je tzv. scelování rodin, což znamená stěhování všech příbuzných do Evropy, druhým je nekontrolovaná masová migrace, která právě probíhá a která navýší v každém případě počet muslimů, ať už se bude situace vyvíjet jakkoliv. Degradovaná Evropa tyto tři druhy džihádu spíše podporuje, než aby jim bránila.

Falešná představa o integraci muslimů

Bohužel většina Evropanů, hlavně na Západě, nechce vidět, že i hodní muslimové, se kterými třeba vůbec nejsou problémy, praktikují „tři džihády“, které jsou v souladu s evropskými normami. Hlavně odmítají existenci „džihádu proti integraci a asimilaci“. Myslí si, že evropské hodnoty nakonec muslimy přesvědčí.

Ale řekněme si, jak by měl vypadat takový integrovaný muslim. Pokud by měl být skutečně integrovaný, musel by přijmout evropský způsob života v plném rozsahu. V podstatě nestačí, když ženy nebudou mít ve školách šátky a nebudou chodit v burce. Má-li zaniknout „džihád proti integraci a asimilaci“ a „džihád kolébek“, museli by se muslimové rozvádět, nezakládat rodiny, 40 % mladých žen nemít děti, být zaměstnané, dělat kariéru, jezdit po světě a užívat si, neposlouchat rodiče, nectít tradiční kulturu, prostě dělat všechno, co dělají Evropané. Nezapomeňme, že přijmout evropské hodnoty dnes znamená přijmout i úpadkové nehodnoty. Integrace dnes znamená integraci do úpadku. To se samozřejmě stane jen ve velmi okrajových případech. Potom je samozřejmé, že bude džihád pokračovat a muslimové v Evropě převýší a pozmění ji ke svému obrazu. To bude tím silnější, čím více jich tady bude hned od začátku.