29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Tonoucí se Uhla chytá

14.5.2008

Sudetský Němci to fakt nemají lehké. Nikdo je nemá rád. Tedy až na pány Mandlera a Doležala. Jo a slovenskýho arcibiskupa Sokola. Sudeťáci drážděni Velkoněmci a Velkorakušáky, jak to bude bezva, až se zbaví těch „šajze“ Čechů hned po záboru Sudet tzv. říšskými Němci, jak se česky říká, „narazili na tvrdou vodu“. Kdo nebyl nacističtější než sami říšští Němci, měl smůlu. Po odsunu s nimi místní jednali jak s verbeží z Východu. Nikdy nezapomenu na vyprávění původně bohaté sudetské selky, které „ubytovatelka“ v poraženém Německu sebrala vyšívané krajkové kapesníky, jedinou slušnou věc, kterou selka z domova zachránila, se slovy, že je stejně někde ukradla, protože taková žebrácká sudetská pakáž se nemohla na něco takového nikdy zmoct.

„Vyhnanci“, jak si sami říkají, se těžko začleňovali do Německa, v kterém byli vlastně cizinci. Pocit křivdy je pak stmelil pod vlajkou, kterou držely až příliš často ruce bývalých aktivních nacistů. Politici potřebovali jejich hlasy, to tak bylo všecko. Moc se k nim raději, až na Stoibera, nikdo nikdy nehlásil. A myslím, že by se tenhle protřelý politický šíbr k sudetským Němcům nehlásil, kdyby – bez ohledu na tlak v Karlových Varech narozené a Čechy zuřivě nenavidějící manželky - kdyby se nezdálo, že po rozpadu SSSR bude Československo lehkou kořistí. A když ne jednotné Československo, tak rozdělené zbytkové státy. Však je také na Slovensku veřejným tajemstvím, že k samostatnosti Slovenské republiky přispělo silně nejen oslabené Rusko, ale hlavně rakouský landsmanšaft, tradičně napojený na pronacistické slovenské politiky.

Na své nacistické předchůdce stále duševně navázaní vůdci landsmanšaftu to zkoušeli všelijak. Pořádali setkání, žalovali, provokovali, nechtěli vzít ČR do Unie, hrozili mezinárodními sankcemi atd.

Překvapení bylo, když Slováci i Češi drželi v této věci „basu“ i po rozpadu, a to společně od leva do prava - tedy až na některé nevýznamné slovenské a české skupinky. Ani tlak na Polsko nevyšel.

A tak dnes stojí sudetští Němci opět víceméně sami, němečtí politici se tváří, jako že se jich štítí, Polsko řeklo, že bude klidně zase válčit…..

Oj, smutné to výhledy pro vedení landsmanšaftu do budoucna. Zvláště když mezi těmi „obyčejnými „ sudeťáky ti kovaní vymírají a ostatní by se spíš, tak nějak, kdyby to šlo, nejraději dohodli. Nějak, prostě nějak.

Čím víc se naši „umělci“ a intoši, poňoukaní od nacistických nostalgiků, hrabou ve věcech, jako bylo postřílení Němců v Postoloprtech, tím tak nějak hůř. Pro sudeťáky. Neboť při tom jaksi mimovolně vyšlo najevo, že němečtí obyvatelé Postoloprt nebyli nějací čistě a bukolicky žijící obyvatelé venkova, ale lidé silně pracovně vázání na terezínské ghetto, koncentrační tábor Litoměřice, vražedné zajatecké lágry Richard I a Richard II, což vše bylo na dohled. A že ústeckému výbuchu a vraždění na mostě předcházely útoky wehrwolfů na vlaky, obytné budovy, vraždění Čechů, a to, pozor, po květnu 1945. Takže tím se také víc vytahují z dějin věci, které by oni sami raději zapomněli. Třeba to, že jen pár týdnů před tzv. divokým odsunem táhly po Sudetech pochody smrti, kde vojáci wehrmachtu a dozorci, často sudetští Němci, vraždili lidi po stovkách. A že sudetští funkcionáři NSDAP v městečkách a vesnicích posílali udání na svoje souvěrce na gestapo ještě v začátkem května1945, v době, kdy už i gestapáci ze služeben zdrhli. Jo, jo čím víc se do něčeho šťourá, tím víc to smrdí, že.

Vedení landsmanšaftu to nemá lehké. Sudetoněmecká kancelář v Praze je bezvýznamná, karlovarští raději než aby měli své bývalé spoluobčany po zkušenostech s nima zase doma, jsou ochotní udělat z Varů ruskou pevnost .A až na pár prodejných duší a pomatenců nikdo nechce uznat, že Češi jsou bestie a sudetští Němci nevinné oběti …….

A tak si pozvali smutnící po „volksgennose“ na svůj mejdan dnešního „gennose“ Petra Uhla. Marxistu- trockistu, kterému i Lenin a Stalin byli moc „napravo“. Slavného revolucionáře z dob VONSu, ale naprostého politického břídila v porevolučních poměrech. Muže, který se pokusil si udělat politické korýtko z Cikánů-Romů a vyprovokoval snad jednu z nejtrapnějších kauz, takzvanou Matiční ulici, kde za podpory úplně pitomých a neinformovaných „aktivních„ západních novinářů podpořil tu největší spodinu mezi Romy a Čechy (málo se ví, že v těch domech hrůzy bydleli také „bílí“ Češi).

S Romákama to nějak nevyšlo, v dalších funkcích také neoslnil a tím si lze jedině vysvětlit, proč „ryzí marxista–trockista“ najednou zahořel takovou láskou k organizaci, která má celosvětově pověst nahnědlé organizace.

No, je to jeho věc a věc vedení landsmanšaftu. Ale když potřebuje vedení sudetských Němců vyznamenávat tuto politickou mrtvolu, to už to s nimi musí být fakt špatné.