Aktivisté i aktivisté mezi novináři (Rychlík, Moláček, Kalousek a spol.) se hlasitě vyjadřují na podporu svobody slova, a tedy proti akcí „Slušných lidí“, kteří přerušili onu „kontroverzní“ hru v divadle Husa na provázku. To umělecké dílo, kde Ježíš znásilňuje muslimku a ta si poté vytahuje ze své pochvy českou vlajku. To představení, které je dotováno brněnskou radnicí. To jen pro pořádek.

Senátorka Wagnerová dokonce podala na Slušné lidi trestní oznámení, což se mi jeví jako úplně nejbizarnější záležitost v celé této kauze. Celá ta provokativní hra opět rozdělila obyvatele České republika na dvě poloviny. Ta první, která „umělce“ hájí, je samozřejmě ta lepší a pokrokovější. Ta druhá, která naopak představení kritizuje, zahrnuje zpátečníky, xenofoby a v neposlední řadě nepřátele svobody.

Tleskám proto všem výše zmíněným za jejich snahu hájit svobodu slova. Jenže... jenže... celá věc má háček. V minulosti tito tzv. ochránci svobody projevu při mnoha příležitostech, kdy mohli veřejně promluvit, mlčeli. Jednoduše proto, že svoboda projevu by z jejich pohledu měla být zaručena jen těm, se kterými sdílí jejich postoje a názory. Vybral jsem jeden příklad za všechny, který se vztahuje k Martinu Konvičkovi.

Ano, (ne)milé mediální, politické a neziskové rádobyelity, i ten Konvička má zaručenou svobodu projevu. Představte si to. Proč jste tedy mlčely, když v září 2016 úřady rozpustily Konvičkovu performanci, v rámci které chtěl společně se svými kolegy „zahrát“ pouť do Mekky? Úředníci tehdy argumentovali tím, že tím Konvička a spol. rozněcují náboženskou nesnášenlivost. Mimo jiné si totiž udělali z přenosné toalety muslimskou svatyni Kábu.

Pečlivě jsem hledal, ale nikdo z mediálních a politických elitářů tehdy ve prospěch Konvičky a svobody slova nevystoupil. Objektivně řečeno, co víc uráží náboženství a národ, když jeden z jeho symbolů, Ježíš, znásilňuje a muslimka si tahá z přirození vlajku, nebo když někdo použije přenosný záchod? Ale jádro pudla je někde úplně někde jinde. Svoboda projevu buď je, anebo není. Není možné se jednou pohoršovat nad (údajným) hanobením náboženství a podruhé tomu samému tleskat a pokrytecky žvanit o svobodě slova.

Ti samí lidí, kteří se pohoršovali nad facebookovými komentáři „rasisty“ Reného Fraňka z ODS, nyní tvrdí, že tady vlastně máme svobodu slova a může se tak dělat a říkat vlastně úplně všechno. Jenže to platí jen pro vyvolené, viďte? Když jde o hanobení křesťanství, je povoleno vše. Když se někdo opře do islámu/etnik z Afriky či Blízkého východu, už je islamofob a rasista a o žádné svobodě projevu nemůže být řeč. Pokrytectví rádobyelit se v případě té divadelní hry ukázalo v plné nahotě.

Muslimům vyčítáme kde co, ale jedno jim slouží ke cti. Nenechají nikoho, aby napadal jejich tradice a náboženství. Ať už si o jeho symbolech a projevech myslíme, co chceme. A stejně tak o často velmi přehnaných reakcích, prostřednictvím kterých tak činí. V principu ale jednají naprosto správně a logicky. To „své“ si každé etnikum, rasa a národ hájí. V případě pokrokových neomarxistických elit je tomu přesně naopak.

Jejich příslušníci si připadají nejctnostnější, když naopak hájí cizí náboženství a symboly a na ty své plivou či nechají plivat. Utvrzují se tímto zvrhlým způsobem o své toleranci. Takový stav však nemá se skutečnou tolerancí nic společného. Jde o konečné stádium apatie. Každý ať si přebere sám, k jakým koncům apatie vede. Obávám se, že se k nim začínáme velmi blížit.