Tak jsem si myslel, že se něco změní, a ono nic. Napsal mi jeden čtenář. Jeho rozčarování je přímo úměrné jeho očekávání. Očekával totiž, že volbou nového "Mesiáše" se něco změní. Hodně lidí věří tomu, co tak rády slibují nejrůznější strany, že po volbách bude líp. Tedy, dáme-li právě jim své hlasy.

Tento systém zde funguje odedávna. Když se nic neděje, nebo když se právě děje něco, s čím nesouhlasíme, je třeba nových voleb, hlásají nejrůznější spasitelé. A po volbách zdůvodňují vítězové voleb, ale také poražení, že "volič nově rozdal karty". Ti první tím zdůvodňují, případně pouze vysvětlují své další kroky, ti druzí tím vysvětlují svou pasivní resistenci.

Jenže ouha. Volič žádné karty totiž nerozdal.

Rozdal by je tehdy, kdyby strany, které se ucházejí o jeho důvěru, postavily kandidátku ze schopných a odpovědných vizionářů.

Jenže strany bohužel volí bojovná hesla o tom, že je třeba učinit přítrž řádění stran protivných, což může být v jistých případech dokonce pravdivé, aby posléze na své kandidátky povolaly stejné lidi, kteří to již jednou zbabrali.

Nevyhnulo se to ani našemu nejúspěšnějšímu hnutí. Ano. I v tomto hnutí je plno jmen, která kdysi zdobila zkratky v podstatě všech stran, které se v české kotlině nacházejí. O Moravě a Slezsku ani nemluvě. Týká se to i toho druhého, konec konců také úspěšného hnutí. I tam najdeme mezi jejich úspěšnými kandidáty členy někdejších stran, případně členy, které ani někdejší strany nebyly ochotny přijmout za své.

Kudy je tedy cesta ven?

Řešení je stále jednoduché. Každý z nás si musí uvědomit, že svoboda není to, že si mohu na ulici zcela nahlas ulevit a vykřičet do světa, že "ten a ten je vůl". Nikdo mě nezatkne a pokud tím nebudu obtěžovat druhé, nepůjde ani o přestupek proti občanskému soužití. Svoboda je především odpovědnost. Mám svobodu, jsem svobodný proto, abych mohl jednat zodpovědně.

Pokud si tohle národ neuvědomí, pak nelze hovořit o nějakém rozdávání karet. Tak kde je háček, zeptá se čtenář. Inu tam, že značná většina zvolených poslanců či senátorů onu svobodu chápe zcela jinak. Bez té zodpovědnosti.

Takže začarovaný kruh? Jistě. Uvidíme to bohužel i při blížících se volbách evropských a následných volbách komunálních. Kdy se to změní? Znalci říkají, že asi tak za tři generace. I to je konec konců světlo na konci tunelu.