Šéf Agrofertu už nechce lid nakrmit a vládnout mu lépe než politici. Bude mu také servírovat zprávy a zábavu

Podnikatel Andrej Babiš překvapil. Když poslední červnový týden jeho Agrofert oznámil, že kupuje vydavatelskou společnost Mafra, vyrazil dech nejenom novinářům. Jeho razantní vstup do mediálního prostoru se všeobecně předpokládal, Babiš se už dříve zajímal o různé tituly včetně týdeníku Euro. Počítalo se však s jiným terčem. Zprvu to vypadalo, že miliardář sáhne nejdřív po vydavateli Blesku či Reflexu. Jak už se mu ale několikrát povedlo, znovu zmátl okolí a potichu uzavřel velký obchod.

Cizinec neznalý tuzemských poměrů by v něm na první pohled těžko hledal druhého nejbohatšího Čecha. Natožpak vůdce politického hnutí, které má ambici zamíchat politickými kartami v příštích volbách do Poslanecké sněmovny. Dobrácký pohled zpoza spuštěných brýlí a neplynulé vyjadřování plné slovakismů, obohacené emotivními vsuvkami, vytvářejí dojem spíše hodného strýčka, který přichází s něčím pomoci. Píáristé musejí jít z Andreje Babiše do kolen. Jenže tenhle hubený chlapík s hrncovým sestřihem, kterému bude příští rok šedesát, klame tělem. Ať si myslíme o jeho rétorice a metodách při nafukování agrochemického impéria cokoli, schopnosti se mu upřít nedají. Skupinu Agrofert tvoří dnes více než 200 firem, její tržby loni meziročně vzrostly o 15 miliard korun na 132,5 miliardy. V zemědělství dominuje, v chemii je (zatím) dvojkou, postupně se rozrůstá v zahraničí a doplňuje si svůj výrobněobchodní řetězec, táhnoucí se od polí, hnojiv a zrní přes pečivo, maso a mléko až ke štědře dotovaným "ekologickým" palivům nebo k bioelektrárnám. To vše je nicméně Andreji Babišovi málo. V českém prostoru si chce evidentně vybudovat pozici člověka, kterému se prostě nedá dost dobře vyhnout – nejen v byznysu, ale také přes politiku a od minulého týdne i přes média.

S pomocí spolužáků

Velký milník v Babišově podnikání, kterým nákup vydavatelství Mafra bezesporu je, nabízí příležitost k ohlédnutí na začátek jeho příběhu. První důležitý krok na cestě k dnešnímu impériu udělal v roce 1995, kdy odloučil Agrofert od jeho tehdejší matky, polostátní slovenské společnosti Petrimex. Tento bývalý podnik zahraničního obchodu, který byl za komunistické éry obdobou českého Chemapolu, zprostředkovával kontrakty největším chemičkám, jež byly současně jeho akcionáři. Krátce po rozdělení Československa založil Petrimex svoji dceřinou firmu v Praze, údajně na Babišův popud. Po nástupu druhé vlády premiéra Vladimíra Mečiara se však tehdejší vedení Petrimexu ocitlo v nemilosti lidí, kteří ovládli slovenský chemický průmysl. Spolu s předsedou představenstva Antonem Rakickým byl odvolán také Babiš. "V letech 1991 až 1995 jsem pro Petrimex vytvořil 600 milionů korun zisku. Vytvořil jsem obrovské hodnoty a vykopli mě, nedali mi ani zápočtový list, ani odměnu. Podepsali mi dovolenou a už jsem se tam nevrátil," popsal před lety nucený odchod z Petrimexu pro slovenský týdeník Trend. Následovalo navýšení základního kapitálu v Agrofertu, kterým se tehdy už akciová společnost vymanila z náruče Petrimexu. Základní jmění navýšila švýcarská Ost Finanz und Investment A. G. (O. F. I.), založená ve švýcarské Ženevě Babišovými spolužáky z gymnázia.

Petrimex akcie při navýšení neupsal. Kontury tohoto klíčového okamžiku zůstávají zastřené.

Babiš zdůvodnil svůj postup tím, že Petrimex nechtěl svoji českou větev dál financovat. Nové vedení Petrimexu se pokusilo operaci zpochybnit u soudů, spor ale prohrálo. Podle slovenského novináře Dušana Valka, který o Babišových podnikatelských začátcích napsal knihu, bylo jednání valné hromady Agrofertu antedatované. I v tomto případě si Babiš prosadil svou přes justici. Soud distribuci Valkovy knihy zakázal.

Odštěpení se Agrofertu každopádně vyplatilo. Zatímco Petrimex o tři roky později zkrachoval, firma pod Babišovým vedením začala růst. S přístupem k úvěrům pomáhali zpočátku kamarádi z O. F. I., hlavním zdrojem peněz byla americká Citibank. Bývalý regionální manažer banky Libor Němeček sedí v představenstvu Agrofertu a vede jeho divizi pro fúze, akvizice a korporátní financování.

Zakletý Unipetrol

Babiš se nejdříve soustředil na pohlcování chemických závodů. Postupně ovládl přerovskou Prechezu, vyrábějící hlavně titanovou bělobu, Lovochemii a Dezu. V roce 1996 také založil joint venture s Duslem Šala, které patří v současnosti přímo do skupiny (tehdejší šéf Dusla Jozef Kollár patřil mezi ty, kteří ho o rok dříve odvolávali z Petrimexu). Privatizační metody, které Babiš razil, se z dnešního pohledu mohou zdát až za hranou. Účelové přeskupování majetku, firem a jejich vedení nebylo v 90. letech žádnou výjimkou. Přímý konflikt se zákonem hrozil snad jen v případě Lovochemie, o jejíž ovládnutí se začala až po letech zajímat policie a státní zastupitelství. Lovochemii privatizovala společnost Proferta, která se později změnila na akciovku vlastněnou společností Agrobohemia, což byl zase společný podnik Agrofertu a státního Unipetrolu. Lovochemii postupně ovládla právě Agrobohemia, ve druhé půlce devadesátek byl Babiš šéfem představenstva všech tří firem – Proferty, Agrobohemie i Lovochemie. Někdejší partneři z Proferty Babišovi vyčítali, že ji nepustil ke zvyšování základního jmění v Lovochemii a později poslal Profertu do likvidace. Babiš ale oponoval, že firma se zadlužila už před jeho příchodem. Věc se nakonec ani nedostala k soudu.

Větší sousto přišlo po přelomu tisíciletí, kdy koupil AliaChem, nejcennější část po zkrachovalém holdingu Chemapol. Tehdejší ministr financí Pavel Mertlík prosazoval, aby AliaChem převzal stát, jeho kolega z resortu průmyslu a obchodu Miroslav Grégr se postavil proti angažmá Konsolidační banky. Za předlužený podnik Babiš zaplatil více než 800 milionů korun, v podstatě ale na nákupu vydělal. Díky zpětnému převodu závodu na výrobu výbušnin Explosia na stát (vláda rozhodla, že fabrika má pro ni strategický význam) si zajistil snížení dluhu o 700 milionů korun. Po přecenění Explosie získal dalších 180 milionů.

Jenže pak narazil Babiš u Unipetrolu, a to hned dvakrát. To, že se mu nepodařilo získat jeho petrochemickou část, označil později za svou největší prohru. První pokus se datuje k závěru roku 2001, kdy mu Zemanova vláda odklepla většinu Unipetrolu za 361 milionů eur (tehdy zhruba 11,7 miliardy korun). Babiš se na Unipetrol chystal dlouho dopředu a do značné míry ho získával pod kontrolu přes svoje lidi. Skutečný zájem měl pouze o část skupiny, zejména o litvínovský Chemopetrol, který byl dodavatelem surovin pro výrobu hnojiv. Rafinerie a síť čerpacích stanic Benzina chtěl přenechat privatizačnímu partnerovi, společnosti Conoco. Ztroskotal na omezení vlády, podle nějž nesměl vítěz tendru část Unipetrolu odprodat. Když neuspěl s požadavkem na nižší cenu, od projektu ustoupil. "Po povodních v roce 2002, po chlorovém skandálu ve Spolaně a vývoji hospodaření Chemopetrolu jsem se lekl a volil menší zlo, to znamená veřejnou ostudu, že jsem privatizaci nedokončil," řekl k tomu později Babiš. Poté, co kabinet premiéra Vladimíra Špidly vypsal novou soutěž, se pustil do hry znovu, tentokrát ve spojení s PKN Orlen. Polský koncern nakonec vyhrál a Agrofertu vypálil rybník, když mu odmítl slíbenou část Unipetrolu prodat. Babiš sice posléze na PKN vysoudil 2,5 miliardy korun, byla to však pouze jedna ze čtyř arbitráží.

Marně Babiš usiloval také o získání ústecké Setuzy, s jejíž pomocí měl v úmyslu expandovat do lukrativního zpracování řepky na příměsi do pohonných hmot. Dostal se chtě nechtě do kontaktu s lidmi z podnikatelsko-mafiánského světa. Spory o Setuzu byly jedním z uváděných motivů pro nájemnou vraždu "kmotra" Františka Mrázka v roce 2006.

Jakékoli spojení Babiše a Mrázkovy vraždy se neprokázalo, Setuza skončila po exekuci v rukou kontroverzního podnikatele Petra Sisáka. Babiš zareagoval tím, že si v Lovosicích vybudoval vlastní továrnu na biopaliva, Preol. Chemické portfolio si doplňoval rovněž v zahraničí, vedle slovenských akvizic má pro Agrofert hospodářsky největší význam německý výrobce hnojiv SKW Piesteritz.

Tanec s politiky

Paralelně s chemičkami nabaloval Agrofert obchodní firmy se zemědělskými komoditami a potravinářské závody a masokombináty. Strategickou pozici v resortu získal ovládnutím regionálních podniků zemědělského výkupu (ZZN). Postavení dominantního obchodníka na trhu, který od zemědělců vykupuje a zároveň jim prodává, z něj udělala krále trhu. Kromě jiného mu také otevřelo cestu k výnosným transakcím s obilím z intervenčních nákupů a se státními hmotnými rezervami. Podobně jako v chemii se i v zemědělství projevují dva zásadní faktory Babišova podnikání – spojení s veřejnými dotacemi a vliv v politice a klíčových úřadech. Dotace získává navzdory tomu, že velikost jeho skupiny a majetkové propojení jednotlivých firem by je mohly podle unijních předpisů z okruhu příjemců vyřadit. A Babiš si umí dobře vybírat oblasti, kde se dotace vyplácejí. Například u bioplynových stanic.

O vztazích Babiše s politiky se vyprávějí legendy. Už v době první privatizace Unipetrolu se mluvilo o jeho dobrých kontaktech na ODS a ČSSD. U sociálních demokratů měl být hlavním Babišovým koněm Stanislav Gross. Miliardář se musí dodnes bránit nařčení, že bývalému premiérovi přispěl provizí přes dvacet milionů v souvislosti s Unipetrolem.

Kvalitní předpolí si agrobaron umí vybudovat také na klíčových úřadech. Připomeňme jeho památnou schůzku s tehdejším šéfem ÚOHS a nyní designovaným ministrem vnitra Martinem Pecinou v pražském autosa132,5 lonu a neprůhlednost, která provázela schvalování velkých fúzí s někdejším konkurentem Agropolem a předtím První žateckou. Konexe se mu hodily také při ovládnutí Kosteleckých uzenin. Za vlády Jiřího Paroubka získal Agrofert pohledávky za uzeninami od České konsolidační agentury, Babiš si jistil pozici schůzkami s později odsouzenou manažerkou agentury Radkou Kafkovou.

Mezitím se Agrofert začal rozkračovat do dalších příbuzných oblastí. Ovládl například lesnické společnosti Wotan a Uniles a zálusk měl i na největší soukromou firmu v oboru Less & Forest. Vlastníkovi tohoto holdingu Janu Mičánkovi půjčil Babiš stovky milionů korun. Less nakonec skončil v konkurzu, Agrofert z jeho pádu přesto něco vytěžil.

V nedávném tendru jednotek po společnosti Less & Forest získal Babišův Uniles největší díl. Jinak, než se čekalo, dopadl i plánovaný nákup pekárenské skupiny United Bakeries, když slovenský antimonopolní úřad loni fúzi nepovolil. V únoru Agrofert odkoupil německou pekárenskou jedničku Lieken AG.

Mafrou to neskončí

Největší úkrok z kmenového byznysu předvádí Babiš expanzí do médií. Loni začal, pod vlastním vydavatelstvím AGF Media, tisknout regionální týdeník 5+2. Ten je ve ztrátě, přestože Babišovi rádci tvrdili svému šéfovi opak. Za odměnu dostali vyhazov.

Následovaly spekulace o vstupu do tuzemské pobočky Ringieru a Axel Springer, zahrnující nejčtenější deníky Blesk, Aha a Sport a týdeník Reflex. "Něco koupím," prozradil na konci června Babiš na Twitteru. Vzápětí uzavření smlouvy s Ringierem popřel.

Dohoda s německým vlastníkem společnosti Mafra, jež vydává mimo jiné deníky Dnes a Lidové noviny, posunula Babiše z pražských Holešovic na Anděl. Je navíc významově o stupeň výše. Navzdory propadu v hospodaření impéria, které má také dvě rádia či hudební kanál Óčko. A výkonné tiskárny v hodnotě přes tři miliardy korun.

Mimochodem obchod dojednal Babiš přes své německé aktivity a bez vědomí představenstva Mafry, deal oznámil zčistajasna až ve středu 26. června e-mailem pro zaměstnance šéf představenstva Johannes Werle.

Jak přesně s mohutnou akvizicí v prostředí, které není Babišovi blízké, nový "král písmenek" naloží, není zřejmé.

Rýsují se naopak kroky obecnější povahy.

Ke slovu přijde scelování vydavatelských aktivit pod jednu střechu. Pod Mafru by se měl přesunout týdeník 5+2 a patrně i zpravodajský server Česká pozice, jejž Babiš dotoval dvaceti miliony korun ročně. Koho dosadí Agrofert do společného představenstva, se neví. Příklad ze Slovenska, kde Babiš v dubnu koupil od Zdeňka Bakaly vydavatelství Ecopress (deník Hospodárske noviny), napovídá, že do čela společnosti pošle některého ze svých věrných manažerů chemiků či agrárníků. A nemusí zůstat jen u vydavatelství. Sledujemeli historicky Babišovu akviziční logiku, nabízí se myšlenka přibrání mediální agentury.

Nebo aspoň nějaká užší spolupráce s ní. Vztahy mezi Babišem a největším inzertním hráčem, majitelem agentury Médea, Jaromírem Soukupem nejsou prý zrovna ideální, ale společný zájem občas dokáže nevídané.

Z obchodního hlediska by dávalo smysl také rozšíření portfolia o některou z televizních stanic. Přes menšinového vlastníka "mafráckého" deníku Metro, holding MTG, vede stopa k FTV Prima.

Zejména tištěná média ale v posledních letech trpí propadem čtenosti a inzertních příjmů. Spor o spolupráci Kořeny Babišova úspěchu nesporně sahají ještě před rok 1989. Co zůstává stále nevyjasněné, je míra jeho angažovanosti v tehdejším režimu. Babiš nikdy netajil, že byl v 80. letech členem komunistické strany. Sporné ale zůstávají jeho kontakty se Státní bezpečností. Babiš tvrdí, že tajné službě nedonášel, dokumenty, které po skartacích zbyly v bratislavském Ústavu paměti národa (ÚPN), nicméně popisují aktivní spolupráci. Z pozice "důvěrníka", který nemusel o spolupráci vědět, se měl později stát "agent" s krycím jménem Bureš. Vázací akt měl podepsat v listopadu 1982 v jedné z bratislavských vináren. V roce 1985 s ním kontrarozvědka spolupráci přerušila na dobu, než se vrátí ze služebního pobytu v Maroku. Sám Babiš vědomou spolupráci s StB vylučuje a tvrdí, že tajná policie ho pouze vyslýchala v roce 1980 kvůli jeho nesouhlasu s dovozem syrských fosfátů do Prechezy Přerov. Kvůli dokumentům ÚPN zažaloval, první jednání před bratislavským okresním soudem se odehrálo před několika týdny. Před soudem si stěžoval, že informace o údajné spolupráci s StB zasahuje do jeho soukromí. l

V případě Mafry tento trend podtrhuje soustavný pokles tržeb. Ještě v roce 2008 byly vysoko nad třemi miliardami, předloni se dostaly pouze na 2,7 miliardy korun. Na druhou stranu si vydavatelství udržovalo ziskovost v řádu desítek milionů. Ořezávání nákladů se Mafra nevyhnula, od loňska zůstávají některé kanceláře v její centrále prázdné. Není pochyb, že sekyrář Babiš bude v restrukturalizačním trendu pokračovat.

I když o zisk mu v tomhle oboru pravděpodobně ani tak nejde. Mediální skupina, zahrnující vedle deníků také příjmově atraktivní weby, nabízí dobré možnosti k "optimalizaci" marketingových nákladů. Nikoho asi nepřekvapí, když při listování zmíněnými novinami narazí na inzerát Kosteleckých uzenin častěji než dosud.

Týdeník EURO 27-28/2013, 1.7.2013