aneb Micinka v Bruseli

Kořeny evropské či tzv. západní civilizace sahají od starého Egypta, Kréty a Mykén přes klasické Řecko a Řím až do doby křesťanské. Křesťanský kult panoval v těchto končinách mimořádně dlouho a naše kultura je jím velmi výrazně zformována. Vznik křesťanství bývá kladen do doby prvního století našeho letopočtu.

O více než půltisíciletí později, v roce 610, se jistému Mohamedovi při meditaci v jeskyni na hoře Hirá zjevil archanděl Gabriel, oznámil mu, že není jiného boha kromě Alláha, a předal mu 6232 posvátných veršů koránu.

Zjednodušeně by se dalo říci, že stejně jako křesťanství má původ v judaismu, má islám kořeny v křesťanství. Muslimové mají mezi svými proroky i Abraháma a Ježíše, který údajně prorokoval Mohamedův příchod.

Křesťanství je o více než 600 let starší než islám. Obě tato náboženství procházejí zřejmě podobnými vývojovými fázemi se vzájemným posunem oněch 600-700 let. Něco jde rychleji, něco pomaleji.

Podobně jako jedinec prožívá své dětství, mládí, adolescenci, dospělost a stáří, můžeme podobná stadia sledovat i u těchto kultů

Islám je v současnosti v podobné fázi, v jaké bylo křesťanství někdy v 11.-13. století. V tu dobu bylo stejně rozpínavé a kruté, často fanatické, jako dnešní islám. Sedmdesát tisíc lidí podřezaných v r. 1099 v dobytém Jeruzalémě jako ovce zahynulo také ve jménu jediného správného boha. Křesťanský bojovník zabíjel s přesvědčením, že jeho bůh si to žádá. Stejně jako dnešní džihádista pižlá nožem obratlové vazy, aby oddělil hlavu od těla archeologa v Palmyře. Totalitní dogma vlastnění jediné správné pravdy je oběma kultům společné. Rozdíl je v tom, že křesťanství je dnes již možná zmoudřelý, ale také starý a slábnoucí muž. Islám je teď ovšem ve fázi rané dospělosti. U člověka je to období asertivní aktivity, vrcholu sexuální výkonnosti a snahy dobýt či změnit svět. Islám se dnes chová přesně jako mladý muž. Svaly napumpované testosteronem a chystá se také dobýt svět. Jako každý normální mladý muž. Jak symbolické, že většina dnešních imigrantů jsou přesně muži tohoto věku!

Možná jde o nevyhnutelné a zákonité střídání generací. Islám je zřejmě na řadě, aby od stárnoucího Všemohoucího převzal grunt se vší často bezohlednou razancí mládí. Zda nás nechá dožít na vejminku, ví jen Zeus.

Dnešní západní civilizace je zkřehlá přepychem a přestává se množit. Starat se o děti je nepohodlné a brzdí to seberealizaci. Přijali jsme utopický hodnotový systém, který je esteticky krásný, ale bezbranný. Připomíná vyšlechtěnou a načesanou gaučovou kočičku. Ve chvíli, kdy se páníček zblázní a pustí do domu divokou kočku, je micinka kde? Viz podtitulek.

Vyšlechtěná orchidej našich motýlích představ o toleranci, pravdě a lásce nevydrží první pořádný slejvák. A tak se v naší slavné, něžné, multikulturní a lidskoprávní toleranci brzy dočkáme toho, jak si z našich orchidejí udělá nevyšší muftí salát k večeři.

Je demokracie opravdu životaschopný model? Po starém Řecku a některých obdobích Říma vymizela na mnoho staletí i z evropských dějin. Dnešní demokratická společnost evidentně předvádí svou neschopnost bránit se dravosti kultur nedemokratických. Churchil prý řekl, že demokracie je nejméně špatný způsob vládnutí. Evropa je nyní krůček od toho, aby dokázala, že také nejslabší. Kdesi jsem nedávno četl krásnou myšlenku: „Abych mohl vést tolerantní dialog, musím zůstat živ.“

Naše orchestry hrají tango, v casinu se lesknou smokingy a naše dámy vedou řeč o garderobách a charitě. Klimatizace běží a v humrovém salátu bylo dnes málo citrónu. Příšerné!

Blbé je, že naše Loď se jmenuje Titanic, v podpalubí je plno vody a bruselský kapitán se tam chodí mazlit s medůzami. I takový tvoreček má přece svá práva!