Rozlišujme islamofobii a předběžnou opatrnost

Strach požírá duši je známý slogan. Jeden ze svých filmů tak nazval i slavný režisér Rainer Werner Fassbinder. Ale strach požírá i rozum. To je zas oblíbené heslo bojovníků proti islamofobii – a je na něm dost pravdy. Dokládají to aktuální události. Třeba volba muslima Sadiqa Khana starostou Londýna. Nebo úterní vražedný útok na nádraží nedaleko Mnichova. Ano, strach zatemňuje úsudek a vede k příliš rychlým závěrům. Ale při tom všem nezapomínejme na jinou věc. Kultura strachu se v západním světě pěstuje až příliš dlouho a důkladně. Ti, kdo kultivovali strach z globálního oteplování, jaderné energie, geneticky upravených plodin a kdovíčeho ještě, ti, kdo razili zásadu předběžné opatrnosti, by se neměli divit obavám z rostoucího počtu a vlivu muslimů.

Sadiq Khan byl zvolen takovou většinou Londýňanů, že musel získat i většinu nemuslimů. Ale když se teď probírá jeho předvolební výrok, že ve správě metra působí příliš mnoho bílých mužů, vykládá se málem džihádisticky. Přitom to, co Sadiq Khan řekl, neodráží nic muslimského, ale jen moderní levicový diskurz, který se opírá o genderová a feministická témata: „Je tam zaměstnáno šestnáct lidí. Třináct z nich jsou bílí muži. A na ně připadají jen tři ženy. Méně než pětina. Přemýšlejte o tom.“

Khan neprosazuje islám, prosazuje levicový diskurz, opírající se o kvóty. Jistě, lze to kritizovat. Lze se řečnicky ptát: je-li ve správě metra příliš mnoho bílých mužů, není náhodou v autobusové dopravě příliš mnoho Pákistánců? (Právě takových řidičů, jakým byl Khanův otec.) Lze pokračovat, že ideologie kvót přináší rizika včetně rasových: třeba argument, že mezi nositeli Nobelových cen je příliš mnoho Židů. Ale nelze tvrdit, že je to ideologie islámu. Je to ideologie moderní západní levice. Nenechme si strachem sežrat rozum.

Ale veškerý rozum je krátký na hrozby, kdy jde skutečně o život. Ani bavorská policie nemá jasno, proč útočil muž s nožem v Grafingu. Mohl to být prostě nešťastník či někdo, komu „ruplo v bedně“. Ale křičí-li u toho „Alláhu akbar“, každý by měl uznat, že se tím přikrmuje strach z islámu. Kdysi by to snad vyznělo jako špatný vtip. Ale v době, kdy tak křičí až příliš vrahů po Evropě, je to reálná výstraha. Nenechme si strachem z islamofobie, z nařčení z ní, sežrat pud sebezáchovy. Nebo je snad špatná celá zásada předběžné opatrnosti, kterou jsme se tak dlouho učili?

LN, 11.5.2016