V poslední době se mi stále vrací téma „strach“. Několik lidí se mi nezávisle na sobě svěřilo, že mají strach veřejně prezentovat otevřeně své názory. Zdá se mi příznačné, že strach vyplouvá na povrch nejvíce právě v souvislosti s jedním z hlavních atributů naší svobody - svobodou slova. Debata o tématech, která dnes hýbou naší společnosti, je často vyhrocená a reakce názorových oponentů jsou často nepříjemné. Nelze si také nevšimnout případů lidí, kteří mají kvůli svým názorům problémy. Zatím se to sice týká hlavně zahraničí, ale nelze se ubránit pocitu, že i u nás „přituhuje“. Legislativní snahy Evropské unie a evropských vlád (včetně naší) omezit svobodu slova i projevu mluví za vše. Způsob informování nás, občanů, mainstreamovými médii zde snad nemusím rozebírat.

Mahátma Gándhí řekl: „The enemy is Fear. We think it is hate, but it is Fear.“ Česky řečeno: „Nepřítelem je strach. My si myslíme, že je to nenávist, ale je to strach.“ Jestli to chápu správně, tak tím chtěl Gándhí říci, že nenávist je důsledkem strachu. To mi dává smysl.

Když padne slovo nenávist, tak mě nejdříve napadne Hate Free Culture (Hate znamená anglicky nenávist, Hate Free si překládám jako bez nenávisti). Patřím k lidem, které silně irituje existence a činnost této placené iniciativy. Osobně se domnívám, že místo odstraňování nenávisti ze společnosti Hate Free svojí činností nenávist sama vytváří. Zakladatelé „Hate Free“ výrok Mahátmy Gándhího buď neznali, nebo se nad ním nezamysleli, jinak by svoji organizaci nazvali „Fear Free“ (bez strachu) a věnovali se jiné činnosti, než se věnují. Nenávist je však bezesporu více „in“ než strach. Tématu Hate Free Culture se věnuje blíže článek Luboše Krále Co vlastně sleduje iniciativa Hate Free Culture.

Téma tohoto příspěvku se pro mě stalo aktuálnějším i z důvodu události, která je nyní všude náležitě mediálně vytěžována. Ano, mám na mysli posprejování provozoven ze sítě Hate Free Zone hanlivými nápisy. Po událostech z 6. února 2016, tedy „napadení průvodu Antify“ skupinou „neonacistů“ usměrňovaných policistou v hnědé bundě a „napadení Kliniky“, jsem vůči projevům „pravicového extremismu“ skeptický. Štve mě, že Policie ČR tyto události úspěšně nevyšetřila. „Smrdí“ mi také načasování tohoto napadení týden před dalšími akcemi vítačů i odpůrců ilegální migrace, které budou 1. května v Praze. Dne 6. 2. 2016 jsem demonstrovat nebyl, ale z mnoha komentářů a reportáží, které jsem četl, usuzuji, že situaci hrotili a byli agresivní především příznivci migrace a ne její odpůrci. Mám na mysli hlavně události okolo demonstrace na Hradčanském náměstí.

Naše vláda hovoří neustále o pravicovém extremismu, skutečným problémem je však stále více extremismus levicový. Ignorování tohoto faktu je nebezpečná hra s ohněm.

Dlouho jsem přemýšlel, jaký smysl mělo ono slavné „napadení“ průvodu Antify skupinou „neonacistů“. Nakonec jsem se ztotožnil s názorem, že šlo v první řadě o odvedení pozornosti od shromáždění Bloku proti islámu na Hradčanském náměstí, což se myslím podařilo.

Napadají mě čtyři důvody, proč mohla být akce „sprejování“ zorganizována:

1) Odvedení pozornosti od demonstrací odpůrců migrace (obsazení mediálního prostoru).

2) Dehonestace odpůrců migrace. Řada lidí si řekne, že s neonacismem nechce být spojována, a

demonstrací se nezúčastní. Je jasné, že mainstreamová média obě události spojí.

3) Vyhrocení situace vyvolá v řadě lidí strach a obavy jít na demonstrace. Toto asi bude spíše působit

na řadové občany než na levicové aktivisty.

4) Aktivizace vlastních příznivců poškozené strany, tedy zastánců migrace.

V tuto chvíli nevěřím, že provozovny Hate Free Zone posprejovali neonacisté. Mně to prostě nedává smysl. Celá akce je podle mě prospěšná příznivcům migrace, ne jejím odpůrcům. Nebo snad neonacisté začali podporovat ilegální migraci? Mohu se samozřejmě mýlit, je to jen můj názor, jiní mají právo to vidět jinak.

Na něčem se však myslím shodneme - daná akce přišla z hlediska konání jakékoliv protimigrační akce v nevhodnou dobu a pokud by ji skutečně udělali odpůrci migrace, tak by to byli úplní hlupáci. Další argumenty k zamyšlení najdete v příspěvku Tomáše Houšky Nácky v Čechách nechceme. Nezbývá mi než se s Tomášem Houškou těšit na výsledky šetření této události Policií ČR.

Na podporu posprejovaných míst Hate Free Zone proběhla v Praze 25. 4. 2016 demonstrace „Praha se nebojí“. O jejím průběhu si můžete přečíst například zde, zde si můžete prohlédnout fotky z demonstrace. Možná Vám to pomůže udělat si na věc vlastní názor.

Mrazí mě z toho v zádech. Obávám se však, že toto je pouze začátek. Čeho všeho se ještě nejen 1. května dočkáme?