Stát může postavit velký pomník náboženskému vůdci, ale v oblasti spirituality ničemu na velikosti nepřidá.

Většina relevantních křesťanských církví, pro které je hlavní autoritou Starý a Nový zákon, se docela dobře shodne na tom, že víra podle Bible je osobní vztah mezi jednotlivcem a Hospodinem. A když je něco osobní a intimní, tak se samozřejmě vůbec nesluší, aby do toho strkal nos někdo třetí.

Každý rok se opakují diskuse kolem otázky, zda má být Velký pátek prohlášen státním svátkem nebo nikoli. Mám za to, že stát by udělal nejlépe, kdyby vůbec nevstupovat na území spirituality. Bylo by to výhodnější pro obě strany. Státní pokladna by nepřišla o zisk z jednodenního výpadku ekonomiky a křesťané by si udrželi zdravý odstup od péče ze strany nevypočitatelného partnera.

Prožil jsem dvacet pět let v době socialismu, kdy stát křesťanství systematicky potlačoval a křesťanům velmi vynalézavě znepříjemňoval život. Když se manželka rozhodla nechat se pokřtít, byla svým zaměstnavatelem varována, že bude mít problémy, když se namísto povinné odborářské schůze zúčastní církevní akce. Když chtěly křesťanské sbory vyučovat jiný než státem propagovaný přístup k životu, musely počítat s tím, že na jejich nedělním shromáždění nebo na biblické hodině bude přítomen tzv. církevní tajemník nebo jiný estébák.

Nicméně to neznamená, že by v těch dobách nebylo místo pro legraci. Když se stal křesťanem jeden můj známý, zaměstnanec banky, stavil se u svého šéfa v kanceláři, že mu to oznámí (v té době bylo zvykem téměř všechno někomu oznamovat, ostatně asi jako dnes, jenom to nebylo na facebooku a už vůbec ne dobrovolně). Ale to je středověk Jiří! zvolal šéf banky. Nikoli, soudruhu řediteli, to je starověk!

Ještě větší legrace nastala, když se tu a tam na křesťanském shromáždění obrátil na víru nějaký ten dozorující a udávající estébák. Ano, i takoví byli.

Ale zpátky k Velkému pátku. Tento křesťanský svátek je připomínkou obětování (se). Někdo pro nás něco udělal. To něco je tak dokonalé, že k tomu nemusíme vůbec nic přidávat, takže se nepotřebujeme ani chválit, ani mrskat, ani provádět nějaké speciální obřady. Prostě to stačí vzít, jak to je, přijmout to vírou. Ale bylo by fajn připomenout si tuto Ježíšovu oběť na kříži nějakou vlastní obětí, třeba jen symbolickou. A protože ke každé oběti nezbytně potřebujeme nějaké překážky v cestě, nebylo by vůbec dobré, aby nám stát tu cestu umetal. Pokud tedy stát prohlásí Velký pátek za státní svátek a nařídí otevřít všechny kostely, které ze svého rozpočtu zrestauroval, a postaví do jejich vrat náboženské koordinátory, které si platí, co to přinese? Možná jen to, že ještě více lidí odjede na chalupu, aby si užilo volný jarní den. Zatímco když žádný státní svátek nebude, budeme nuceni zajít do kostela nebo kamkoli jinam na setkání věřících přátel až po šichtě, notně unavení na konci pracovního týdne. A to už je jakási oběť. Nebo si ukrojíme den ze své zasloužené dovolené, abychom se na tento nejvýznamnější křesťanský svátek lépe soustředili. A to je taky oběť. Sice malá, ale nepochybně je. A především je tento přístup kompatibilní se smyslem tohoto svátku.

Tohle lidé ze spořádaných států západní Evropy, kteří nikdy nezažili státní útlak a všudypřítomnou kontrolu, nikdy nepochopí. Tam stát vždycky byl a stále je – minimálně v porovnání s námi - milý, zdvořilý, odhadnutelný a křesťanství stéle ještě více méně nakloněný partner, který na občanské aktivity včetně těch náboženských shlíží shovívavě, verbálně je podporuje a často i štědře dotuje. Prostě občanská společnost tam má náskok nějakých čtyřicet let a civilizační kořeny tam nebyly přesekány žádnými revolučními nájezdníky z Východu, takže podle toho to tam vypadá.

Někdo říká, že máme málo státních svátků a mohli bychom jich mít víc. No tak jo, ale Velký pátek nechte na pokoji. Ten je přece velký mimo jiné také proto, že se do něj neplete stát! Stát může postavit velký pomník náboženskému vůdci, ale v oblasti spirituality ničemu na velikosti nepřidá.

A pokud by někdo nevěděl, kde vzít další svátky a oficiálně významné dny, dovolím si mu nabídnout několik námětů. Tak například by mohl být státním svátkem slavnostně prohlášen den dokončení rekonstrukce dálnice D1. Nebo by se mohlo rozhodnout, že se deset let nebude hýbat s daňovými sazbami – to by myslím všichni podnikatelé a živnostníci okamžitě navrhli přinejmenším jako Významný den a parlamentní navrhovatelé by si zajisté vysloužili spoustu hlasů ve volbách.