31.8.2016 | Svátek má Pavlína






SPOLEČNOST: Sociálních experimentů nepodnikáme moc, ale málo

28.3.2016

Pokud za společenské experimenty označujeme i opatření, která Česko přijímá jako jedna z posledních evropských zemí, pak je to jako považovat paralen a čaj s medem za experimentální léčbu nachlazení.

Kdykoliv se nějaké ministerstvo, magistrát nebo radnice pokusí prosadit jakoukoliv progresivní politiku, konzervativci zprava i zleva začnou varovat před experimenty na lidech a na společnosti. (Ti zprava to ještě někdy vytuní strašidlem neomarxismu.) Celorepublikovou antiexperimentální kampaň můžete v přímém přenosu sledovat souběžně s posilováním inkluzivního vzdělávání. V regionech se pak za hazardní sociální experimenty momentálně označuje třeba omezování automobilové dopravy nebo brněnský plán ubytovat bezdomovce v městských bytech.

Nefér a v důsledku i nebezpečná taktika automatického spojování experimentů s katastrofálními neúspěchy si zaslouží tři poznámky:

Za prvé: není fakticky správné označovat smrtící totality 20. století jako společenské experimenty, což je běžná diskutérská figura. Experiment je způsob získávání informací. V Sovětském svaze a jinde ale zabíjela nenávist k informacím; dogmatická víra, která se odmítala učit nebo připustit, že něco ve skutečnosti nefunguje tak dobře, jak to vypadalo na papíře.

Leninova „nová ekonomická politika“ doplnila neefektivní centrálně plánovanou ekonomiku o efektivnější soukromé podnikání, což měřitelně pomohlo hospodářství a zachránilo statisíce lidí před smrtí hladem. Právě proto Stalin tuhle politiku opustil a čelní zastánce úspěšného experimentu nechal popravit. (Jeden z důsledků: ještě krutější hladomory.)
Na rozdíl od fyzické likvidace nepřátel a dalších projevů totalit se navíc všechny zmíněné současné experimenty dají vzít zpátky, pokud nebudou fungovat. Příležitost bude nejpozději v nejbližších volbách.

Za druhé, není fér označovat progresivní politická rozhodnutí za experimenty, jestliže to samé neděláme i s konzervativními politickými rozhodnutími. Pokud se za experiment považuje například rozšíření cyklopruhu na úkor silnice, měli bychom jako experiment nálepkovat i stavbu čtyřproudovky tam, kde doteď bylo pole. Kdo vidí experiment ve společném vzdělávání zdravých a hendikepovaných nebo v nultém ročníku školy, měl ho vidět i v rušení jeslí a dalších politických rozhodnutích, která proměnila vzdělávání a péči o děti.

(Všechno, co dnes konzervativci staví na piedestal, nebo alespoň nezpochybňují, ostatně kdysi začínalo jako společenský experiment ohrožující zavedené pořádky. Ať už šlo o národní státy, školní docházku nebo dobrovolně uzavřené manželství.)

Za třetí: je divné mluvit o experimentech, když někdo jenom kopíruje kroky, které už na mnoha dalších místech vedly k uspokojivým výsledkům, nebo přinejmenším nezpůsobily to, čím odpůrci straší. Politika housing first mívá překvapivý sukces: velká část lidí z ulice si dokáže bydlení udržet. Promyšlené omezení (nikoliv zákaz) automobilového provozu a podpora jiných druhů dopravy neumrtvuje města. Inkluze nikde nevedla k tragickým koncům, které v nonstop kampani přivolává deník Blesk – naopak země, kde se znevýhodnění žáci učí s těmi, co se dovedli narodit, ční v žebříčcích studijních výsledků vysoko nad Českem. (Což ještě nemusí být díky inkluzi, ale dostatečně to vyvrací vyhrožování všeobecnou debilitou.)

Problém tedy není, že vláda a místní samosprávy podnikají společenských experimentů moc. Problém je, že jich podnikají pořád málo.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



Diskuse


B. Rameš
10:44
29.3.2016

J. Jurax
2:19
29.3.2016

B. Rybák
0:10
29.3.2016

S. Stoklásek
18:18
28.3.2016

Z. Rychlý
16:21
28.3.2016

J. Krásenský
11:41
28.3.2016

M. Koutný
12:07
28.3.2016

J. Krásenský
13:42
28.3.2016

M. Prokop
21:10
28.3.2016

D. Procházka
11:38
28.3.2016

Z. Frys
10:28
28.3.2016

J. Schwarz
11:12
28.3.2016

I. Schlägel
8:34
29.3.2016

M. Koutný
9:36
28.3.2016

R. Tichý
8:35
28.3.2016

P. Lenc
8:51
28.3.2016

P. Lenc
8:19
28.3.2016

J. Kanioková
14:06
28.3.2016

M. Červeňák
4:35
28.3.2016

počet příspěvků: 28, poslední 29.3.2016 10:44









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.