20.4.2024 | Svátek má Marcela


SPOLEČNOST: Slovo ke sčítání

30.3.2011

Nekouřím.

Odpad separuji, jak obec žádá. Svítí-li červená, na zebru nevstoupím. Daně řádně platím, k volbám chodím. Psa nevlastním, a tudíž venkovní prostory jeho výkaly nezasírám. Žvýkačky po použití neplivu, ale do odpadkového koše způsobně vhazuji.

Jsem loajální občan. Dojde-li vrchnost k názoru, že potřebuje zjistit to, co stejně ví a vědět musí, bez reptání příslušný formulář v rámci sčítání lidu, bytů a domů vyplním.

Jen se přitom trochu podivím.

Abych dlouho nezdržoval, zastavím se jen u sčítacího listu osoby.

Ten byl částečně předvyplněn: stát tedy ví, jak se jmenuji a kde bydlím. Musí mít tudíž zaevidováno mé rodné číslo (sám mi je přidělil), z něhož je patrné, kdy jsem se narodil a jakého jsem pohlaví. Stejně tak musí být na úřadech zapsáno mé státní občanství i rodinný stav.

Proč tedy musím všechny tyto údaje znovu vyplňovat?

Rozumím tomu, že ač Čech, nemusí být mým jazykem pouze čeština (teoreticky dokonce vůbec). Méně už chápu bod 7 sčítacího listu. Mám uvést bydliště matky v době mého narození. Nechme stranou, k čemu je pro řízení státu takováto informace dobrá. Trápí mě něco jiného. Jak mám vědět, kde matka v době mého narození reálně bydlela. Pozor: nikoli, kde měla trvalé bydliště. Matka ani otec již nežijí a já si na to při nejlepší vůli nemohu vzpomenout.

Bod 7 jsem nicméně vyplnil, ale pouze na základě toho, že si myslím, že matka bydlela tam a tam. Žádný důkaz předložit nedokážu.

Ono to opravdu není tak jednoznačné. Kolik je případů, že matka žila v době porodu a krátce po něm dejme tomu u svých rodičů v obci A a po několika dnech či týdnech se s manželem (přítelem) přestěhovala do obce B, kde pak žila řadu let. Pakliže o obci A nikdy s dětmi nemluvila, napíšou do sčítacího formuláře v dobré víře obec B – a bude to špatně. Jak velké může být procento takovýchto odpovědí? Znovu se tedy ptám, nakolik mohou být státu takovéto (des)informace k užitku.

Poslední nejasnost se týká národnosti. (1) Není-li uvedení tohoto údaje povinné, lze z toho dovodit, že stát ví, kolik Čech a „Nečechů“ v ČR žije. Tak proč se na to ptá? (2) Mohu-li si národnost svobodně vybrat, jaký pak má takovýto údaj smysl? Extrémní příklad: napíše-li 90 procent sčítaných do kolonky "Národnost" NĚMECKÁ, mělo by být v konečném statistickém výstupu ze sčítání uvedeno, že v ČR žije 90 procent Němců. Staneme se pak další zemí Spolkové republiky? Případně: budeme si pak moci změnit příslušný údaj v občanském průkazu a na základě toho získat občanství SRN?

Samozřejmě, že ne. Jediný relevatní výstup ze sčítání bude „zajímavost“, že 90 procent obyvatel ČR se považuje za Němce, ač drtivá většina z nich jsou Češi. Jinak řečeno, do kolonky „Národnost“ mohu napsat, co chci, ale nic se tím na mé stávající národnosti nezmění. Opět se tedy ptám: jaký má tento druh svobody při vyplňování formulářů smysl?

Neměl by se stát ptát spíše na to, co neví? Například kolik mladých děvčat podléhá diktátu módy a chodí i v chladném počasí v odkrytou dolní číástí zad (v oblasti kříže). K čemu je dobré to vědět? Třeba k tomu, kolik bude za pár let potřeba v tomto státě urologických specialistů, lůžkových oddělení a operačních sálů.

Že je to hloupost? O nic menší než ptát se mě na to, v jaké domácnosti žila moje matka, když jsem byl nemluvně.

Stejskal.estranky.cz