25.4.2024 | Svátek má Marek


SPOLEČNOST: Slaboduchost velkomožných

10.12.2009

V následujících úvahách nepředpokládám souhlas čtenářů či diskutérů, ale napsat to chci. Takové dvě navzájem, na první pohled nesouvisející zprávy chci dokumentovat jejich společným problémem.

Nejprve uvedu megalomanské projekty v Dubaji, kdy ve městě společnost po léta budovala obří stavby, umělé ostrovy v moři a další megalomanské projekty, které měly přilákat především turisty, leč zájem postupně opadl. Povede to možná ke krachu Dubajské developerské společnosti Nakheel. Nechci psát o ekonomice, ale o tom, co vede společnost ze Spojených arabských emirátů k takovému druhu výstavby. Ukázat nám své nezměrné bohatství, a to prostřednictvím turistů, bohatých turistů, tu nádheru, kterou v Evropě není možné postavit, a to z čistě geografického hlediska. Ukázat své možnosti a pochlubit se lidem z jiného kulturního prostředí, protože domácím je to jedno. Naše náboženství odmítají a vlastně nás velmi podceňují, ale přesto se snaží vymoženosti naší techniky a civilizace implantovat do svého prostředí a zdůvodňují si to prostým lákáním bohatých snobů z euroamerického prostředí.

Jiný druh mindráku mají ruští zbohatlíci, u nichž je jakýmsi znakem velikosti cena náramkových hodinek, které jsou od jednoho milionu rublů výše. Zde ukazují světu: „Podívejte se jaké si mohu dovolit hodinky, to není jako v pětačtyřicátém, kdy naši tátové viděli v Československu své první náramkové hodinky." Je to jako když si Homolkovi koupili nové embéčko. „Davaj časy," zaznělo někdy při setkání s osvoboditeli a my je často dávali dobrovolně z jakéhosi soucitu. Ti „bohatší" měli několikery až k lokti. Prošli s frontou mnoho kilometrů a nemohou za to, že jejich země byla poněkud zaostalá. To nebyly samozřejmě jen hodinky, ale i obyčejný splachovací kloset nebo plynová karma bývaly objekty obdivu. Já toto pamatuji z pětačtyřicátého, ale mí kolegové z rozhlasu to zažili v osmašedesátém, kdy si osvoboditelé, které jsme tehdy měli za okupanty, chtěli omýt ovoce v klosetové míse a při spláchnutí ovoce zmizelo. Tak bylo zdůvodněno rozstřílení mísy. Proto místo klosetu používali ve zkušebně rozhlasového orchestru pouzdro od basy.

A tak dávné kultury honosící se svými hodnotami se snaží ukazovat nám, prašivým křesťanům, že na to mají, a budou-li chtít, tak si u nás mohou koupit i s úředníky celý magistrát - jako třeba v Karlových Varech. Také nás mohou zlobit cenami ropy, jenže tady musí být opatrnější, protož její prodej je pro ně životně důležitý, a když se ostatní svět domluví....

Souvisí obě zprávy nebo ne? Myslím, že ano, protože naše opovrhovaná civilizace je světem zbohatlíků v rubáškách nebo v turbanech, kopírovaná i cenami převyšujícími možnosti velmi bohatých občanů. Nevyvolá to u nás závist, nebo alespoň obdiv? Myslím, že ne, je přece důkazem slabosti honosit se něčím, kde myšlenka nebyla u zrodu. Je to stejně ubohé jako kopírování doktorandskýck prací, ale za více zlata.

Převzato z Rottenberg.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora