24.4.2024 | Svátek má Jiří


SPOLEČNOST: Sběrny v roli barbarů

24.6.2014

Úpadek a pád naší civilizace dokládají více zloději kovů než hordy nájezdníků

Když před 250 lety zavítal do Říma mladý historik Edward Gibbon, hluboce na něj zapůsobilo posezení v ruinách Kapitolu. Právě tam dospěl k rozhodnutí, že o sestupu kdysi nejúspěšnější civilizace napíše knihu. Tak vznikl Úpadek a pád římské říše, dílo základního významu, dodnes ceněné a vydávané.

Zkusme si představit aktuálnější situaci. Představme si mladého historika, který přijede do Česka a chce jet vlakem z Prahy do Olomouce. Čeká, čeká – a pak se dozví, že provoz je přerušen jen proto, že zloději kovů ukradli měděné dráty. Jejich zisk ve výši průměrného měsíčního platu v této zemi přitom vyřadí zabezpečovací zařízení a přeruší provoz na dopravní páteři naší civilizace.

Historik by možná zauvažoval o úpadku civilizace, o níž si myslíme, že je nejúspěšnější. Více než dobyvatelé či hordy barbarských nájezdníků ji ohrožuje vlastní selhávání, slábnoucí loajalita s ní, atomizace zájmů a přebujelý důraz na osobní práva a svobody. Snad by mu bleskla hlavou výstraha, že tato civilizace není schopna účinné obrany proti těm, kteří ji podřezávají.

Leckomu možná přijde takové uvažování jako přepjaté. Ale jsme v situaci, kdy by si trochu „přepjatého“ civilizačního étosu mohla dopřát i vláda. Ta – i slovy premiéra Bohuslava Sobotky – se staví ke krádežím kovů čelem. Problém si bere za svůj a chce ho řešit novelou zákona o odpadech, reglementací sběren. V diskurzu padají slova jako „bezhotovostní platby“ či „podnikatelské subjekty“. Pro legislativce jsou kánonem. Ale chce-li vláda oslovit širokou společnost, klidně by mohla apelovat s větším étosem. Fenomén krádeží kovů totiž skutečně podřezává naši civilizaci.

Šíří strach a okrádají mrtvé

Jistě, o podřezávání civilizací se mluví od té doby, co civilizace existují, respektive co si uvědomují samy sebe. Každý zná dost argumentů z posledních let, které varují před úpadkem té naší – vzešlé z řecké svobody, židovské morálky, římského práva a křesťanské lásky.

Patří sem prostinký, leč výmluvný argument vztahu k igelitovým taškám. Každá civilizace se snaží zvyšovat svou úspěšnost i užitnou hodnotu své produkce. Ale naše civilizace zavrhla „nezničitelné“ igelitové tašky (použitelné na leccos včetně skladování šatstva) a místo nich si zákonem přikázala vyrábět jen takové tašky, které se časem samy rozpadnou. Jen proto, že „bordeláři“ tašky odhazují, si předepisujeme snižovat užitnou hodnotu výrobků. Není to snad známka civilizačního regresu?

Patří sem i vztah k džihádistům či pirátům. Podaří-li se nám polapit ty, kteří naši civilizaci ohrožují, naší hlavní starostí je, aby se jim nedostalo špatného zacházení. Abychom je třeba nevydali do země, která se s nimi nepáře. A tak dále a tak dál.

Tyto věci, jakkoliv kritizované, jsou vedeny jakousi ideou. Ale tolerance zlodějů kovů i sběren, jež s nimi de facto spolupracují, se tu vymyká. Nenajdeme žádnou ideu, která by ji mohla opravňovat. A těžko najdeme v historii civilizaci, která by si nechávala takto podřezávat pilíře své infrastruktury, svého práva i morálky.

Když někdo autogenem rozřezává bývalou tovární halu, je to sice krádež (ten kov mu nepatří), ale činí tak na vlastní riziko (může přijít o život jako před lety dva zloději v Kladně) a není to útok na infrastrukturu ani mravní základ společnosti. Když někdo ukradne dráty za 30 tisíc korun, ale vyřadí tím zabezpečovací zařízení na páteřní železnici, je to civilizační hrozba.

Když před půl stoletím nacionalisté v Jižním Tyrolsku ničili sloupy vysokého napětí, italská vláda nasadila na ostrahu železnic karabiníky. Když se v roce 2007 šířila Řeckem vlna zřejmě zakládaných požárů, vláda pohrozila aplikací protiteroristických zákonů. Vždyť teror znamená strach, hrůzu. A terorismus je šíření strachu. Není snad vyřazování páteřní dopravní infrastruktury šířením strachu?

Tady to ale nekončí. Když před šesti lety zloději kovů ukradli bronzové štítky se jmény z Národního hřbitova v Terezíně, překročili další čáru. Čáru úcty k mrtvým, obětem nacismu i genocidy, kterou dříve dodržovala i galerka. O čtyři roky později zmizely bronzové štítky se jmény i na symbolickém hřbitově horolezců v Českém ráji.

To už není problém ani ryze kriminalistický (policie nemůže stále hlídat symbolické hroby v lese), ani ryze sběrnový (bylo to jen pár kilo kovu), ale společenský, civilizační. Problém v tak širokém vymezení nevyřeší sama vláda, ale mohla by tuto linku zapojit do svého apelu. Je možné zákonem usměrnit sběrny coby viditelný zesilovač civilizační hrozby, ale zdroj té hrozby je hlouběji, někde, kam nepronikne stát ani jeho „orgány“.

Kde jsou občanské ctnosti

Edward Gibbon spatřoval příčinu úpadku a pádu starého Říma v erozi občanských hodnot a ctností. I v tom, že obranu Říma převzali z rukou občanů barbarští žoldnéři.

Uvidíme, k jakým závěrům dojdou historici o nás. Pesimisté už nad naší civilizací zlomili hůl. Ale optimisté si ještě myslí, že tyto závěry může ovlivnit konání vlád, včetně té Sobotkovy.

LN, 21.6.2014