... už nám vládnou jenom ti bývalí

Bývalý komunista je prý jako bývalý černoch. Myslím, že toto trefné přirovnání platí. A nic na tom nezmění ani "srdcervoucí" obhajoba všemožných bolševických kolaborantů, kteří se dnes přirovnávají k ředkvičkám, neboť oni prý byli jenom rudí navenek, ale uvnitř svoji rodnou stranu živitelku v podstatě nenáviděli. Ba co více, takřka se staví do rolí neohrožených bojovníků s tyranským režimem, když na partajních schůzích pospávali, projevům nevěřili a ruce při hlasováních zvedali s nechutí.

Která z těchto ředkviček by měla odvahu říci toto do očí vězňům z komunistických koncentráků, rodičům zoufalých lidí zastřelených na hranicíh při útěku z bolševického "ráje" či příbuzným obětí justičních vražd, rozkulačování venkova, znárodňování nebo boje s protistátními centry? Která z těchto ředkviček si otevřeně přizná, že vstupem do KSČ ve své podstatě legitimizovala veškerá zvěrstva, která jejich partajfýreři spáchali po roce 1948 na decimaci vlastního národa? Která z těchto ředkviček má alespoň tolik soudnosti, že dnes drží hubu?

Samozřejmě, že téměř žádná. Naopak. Celý vývoj po roce 1989 tak velmi dobře nahrává přesně těmto charakterům, až jsme dnes dospěli do stádia, kdy na to veřejně upozornit je takřka větší hřích než být za dob socialismu oním kolaborantským křivákem. Okamžitě jste označen za zastydlého antikomunistu, který bojuje hodinu po dvanácté s neexistujícím nepřítelem, neboť ony rudé třísky při kácení lesa jsou již dávno historicky passé. Soudruzi jsou dnes přeci poučeni a stejně jako před únorovým pučem roku 1948 také hodní, na blaho prostého lidu jen myslící a sociálně cítící.

Tak jak to vlastně je? Je větší hovado v dobách ČSSR chlastající herec, údajně při svých opileckých eskapádách ohrožující automobilem pokojné pracující, nebo kariérní komunista, který si pomocí rudé knížky "jen" zajistil lukrativní post a odpovídající společenské i materiální ohodnocení? Zdá se, že pro většinu národa je i dnes horším člověkem onen nekonvenční opilec. Bezpáteřnost, bezcharakternost či absence svědomí a elementární lidské slušnosti nomenklaturního řiťolezce je naopak vnímána jako dovednost, předurčující šikovného jedince i k funkci presidenta České republiky.

A proto jsme dnes na tom tak, jak jsme. Rudé hvězdy na štítech domů sice vystřídaly nadnárodní reklamy a v samoobsluze zvané hypermarket si můžeme koupit desítky druhů sýra, ale lidi jsou pořád většinou stejní. Jak ti nahoře, tak ti dole. Jedni si myslí, že když jim to nevyšlo s experimentem zvaným socialismus, "zdemogratizují" svoje současné partaje a obalamutí svoje ovce sociálním eurostátem, druzí pak že jim zase někdo vykouzlí za cizí peníze komunistické jistoty, klid na "práci", smrádek, ale teploučko.

Pokud je ve společnosti takovýchto "myslitelů" většina, nelze se pohnout ani o krok vpřed. Charakterově shnilé ředkvičky pak lehce ovládají svoje stádo, užívají si svých "zasloužených" koryt, stále morálně decimujíce obyvatelstvo, které není s to pochopit, že se vlastně nic podstatného od listopadu 1989 nezměnilo. Dva milióny členů KSČ se jako mávnutím kouzelného Havlova proutku s Čalfovou rukojetí vypařilo, nikdy nebylo, nikomu neubližovalo, nikoho netýralo. Byla tu jen parta soudruhů s výjimečnými schopnostmi, nadáním a dovednostmi, kteří si navzájem pomáhají dodnes. Čest práci!

No a ti "hlupáci", kteří nikomu do strany ani do zadku nelezli, ať mlčí a drží hubu! Je to přeci jenom jejich problém, že jejich svědomí a charakter není jen slizkým exkrementem, neboť i oni se mohli ohnout, natřít rudým lubrikačním gelem a šplhat do výšin. Bylo by jim dobře tehdy i dnes. Hovada jedna antikomunistická, zastydlá, primitivní! Eurosocialistickou republiku si přeci znovu rozvracet nedáme!

P.S. K tématu jeden vzkaz z facebooku -

"Co to vy komouši pořád melete o nějakém antikomunismu?! Prostě močůvka nepatří do polívky, hnůj nepatří do postele, pederasti do mateřské školky, nacisti a komunisti do lidské společnosti. A k takovému názoru nikdo nepotřebuje být antimočůvkista, antihnojista, antipederastista, antinacista ani antikomunista."

Až se tato slova stanou společenským standardem, možná se vpřed konečně pohneme. Dříve určitě ne.

Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora