29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Rusák je cigoš lepších lidí

15.5.2014

Jakmile jde o Rusy, paušalizace a kolektivní vina nesmrdí ani liberálně ekologickým politikům

"Nic mě nezabolí tolik jako ten pocit úlevy, když jdu po ulici, zaslechnu v zádech kroky, začnu se bát, ohlédnu se – a uvidím bělocha." V roce 1993 se takhle vyznal aktivista Jesse Jackson. Dokonce i černocha a celoživotního bojovníka za práva Afroameričanů trápily hluboko vštípené předsudky vůči černochům. Jiné předsudky pronásledují mě a nějaké asi každého, kdo není svatý. Problém je, když zášť přestane být soukromou třináctou komnatou a princip kolektivní viny se stane politickým nástrojem.

Občas to přichází z nečekaných stran. Kdyby komunistka Marta Semelová chtěla od českých hranic vracet bez výjimky všechny Američany, byl by z toho poplach a výsměch zároveň. Podobně asi, kdyby se Tomáš Vandas dožadoval "zastavení vstupu německého byznysu a kapitálu do ČR." Drsné by bylo, kdyby chtěl Tomio Okamura zmrazit konta občanům arabských zemí "s cílem prověřit legálnost těchto vkladů." Jenže nikdo z tradičních českých šupsnimidojednohopytlistů nic takového nenavrhl. Martin Bursík, Michael Kocáb, Luboš Dobrovský a Jaromír Štětina ano. Pro Rusy — přesněji pro občany Ruské federace.

Když nedosáhnem na velký, pojďme dobít malý

Otevřený dopis premiérovi je sice pár týdnů starý, ale má o něm smysl psát i se zpožděním: médii probublal bez většího bugru a aktuální výročí konce války připomíná taky začátek nejmasivnějšího uplatňování kolektivní viny v moderní české historii. Dobrá příležitost pro kontemplaci nad tímhle principem – o nic jiného přece nejde.

Právě pětačtyřicátý pěkně ukázal, že se kolektivní odsouzení vždycky nejhůř dotkne slabých, chudých a bezmocných. Ani dnešním petentům nedochází, nebo je jim v horším případě jedno, že by navrhovaná opatření silněji než na Putinovy podržtašky dopadla na demokraty před Putinem utíkající. Pro nás jste špioni všichni, na vízum i azyl zapomeňte.

Stejně tak nás, signatáře dopisu nezajímá, že má spousta ruských občanů v Česku zcela legální byznys a ve svých obchodech nebo restauracích platí české zaměstnance a české dodavatele. K penězům na svých kontech by se dostali až po prokazování, že jim tam nesype rubly Federální služba bezpečnosti. Čert ví, jak by se to zkoumalo: agenti nejsou lamy, aby jim na účet chodil trvalý příkaz centrály nadepsaný пятая колонна.

LES víc hnědý než zelený

Zkrátka: jakmile jde o Rusy, z řetězu se v českém veřejném prostoru snadno a bez ostudy utrhnou i lidé jinak citliví na paušalizace. Čertím se nad tím několik týdnů a několikrát jsem zaslechl týž strašný argument: nevadí nám Rusové, vadí nám Rusáci. Leonid Brežněv byl sice původem Ukrajinec, ale naštěstí můžeme říct, že to byl Rusák. Stalin byl Gruzínec, ale taky Rusák. Salónní variace na lidový motiv "slušní cikáni mi nevadí, vadí mi ci-go-ši."

Mohl bych se rozepsat o tom, že jsou Rusové taky jenom lidi, ale nebudu si hrát na amorka. Klidně Rusy nebo Rusáky nenáviďte. Sami si kazíte život.

Zkuste ale přijmout myšlenku, že i když je Rusko rozpínavé, nepřítelem nejsou Rusové. Nepřítelem je ta rozpínavost, vyživená postfašistickou ideologií, kultem těla a kultem pořádku, šovinistickým nacionalismem, mačismem, samodurskou mentalitou, neonacistickým skinheadstvím a tak dál. Nic z toho není ruský vynález ani ruská specialita, jen si 46 milionů ze 110 milionů ruských voličů vybralo prezidenta, který to zosobňuje. Další se třesou do funkcí třeba v Maďarsku nebo na Slovensku.

Je snadné (a líbivé) Rusy obracet na hranicích. Daleko těžší je zastavit tuhle rozlitou myšlenkovou stoku. A zůstat sami imunní vůči svodům primitivního šovinismu, který dělá ze zášti program. To se bohužel očividně nemusí podařit ani lidem z LESa, strany, jejíž název začíná nálepkou "liberální". Strach z Putina je pomalu nutí myslet jako Putin sám.

Dlouho jsem měl za to, že občanská a lidská práva nemají nikde za našimi hranicemi takové nepřátele jako přímo tady v KSČM, DSSS a Úsvitu. Platí to pořád. A právě proto by mě podobně jako Jesseho Jacksona mrzelo, kdybych jednou musel pocítit úlevu, že těm právům dýchá v temné uličce za krk "jen" Okamura, a ne Bursík.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce