V posledním (28.) čísle časopisu Respekt vyšel krátký článek Roberta Pelikána "Mlčky přihlížet z okna" s podtitulem "Hlavním problémem nejsou neonacisté". Článek končí dosti pesimisticky: "Bude víc lidí sociálně vyloučených pro barvu své pleti. Bude víc násilných demonstrací proti těmto lidem. Bude víc násilí namířeného proti nim i násilí jejich. Nezastavíme-li to včas, bude hůř nám všem. Bude nám velmi zle."

Autorův pesimismus sdílím. Nicméně právě jeho článek považuji za typický příklad neschopnosti pojmenovat skutečný problém a navrhnout smysluplné řešení. Ačkoli nemívám ve zvyku se "obouvat" do lidí, kteří si myslí něco jiného než já, dovoluji si tento článek použít jako určitý odrazový můstek, abych ukázal, proč toho k romské problematice čteme a slyšíme tak málo smysluplného.

Autor píše: "Hlavním problémem naší společnosti je sílící akceptování rasistického způsobu myšlení. Dokud v sobě naši politici nenajdou odvahu říci jasné ne takovému postoji, bude jen hůř."

Při té příležitosti se autor kriticky vyjadřuje o lidech, kteří si dělají "alibi" tím, že zmíní, že znají i "slušné cikány".

Podívejme se na věc ale jinak. Vadí lidem skutečně to, že Romové mají tmavší pleť? Česká společnost je tolerantní – někdy až nemístně. Tolerujeme manželskou nevěru a pití mladistvých. Tolerujeme měkké drogy a kdeco dalšího. V České republice žijí tisíce Vietnamců a desetitisíce Ukrajinců a Rusů. A spousta dalších národů s různou barvou pleti. Nicméně s nimi problémy nejsou, nebo alespoň ne takové, aby to přesahovalo míru běžnou i v těch nejrozvinutějších zemích. To znamená, že v barvě pleti to asi nebude.

Lidem vadí, že Romové víc kradou, jsou hlučnější a dělají větší nepořádek. A že často vyžadují zvláštní zacházení a když se jim ho nedostává, stěžují si na rasismus. To je prostě realita. Autor může po politicích požadovat, aby "v sobě našli odvahu … říci jasné ne rasistickému způsobu myšlení", jenže špatná je autorova diagnóza problému. Problém nezpůsobil "rasistický způsob myšlení", a pokud by politici tomuto způsobu myšlení říkali stokrát ne, problém nezmizí, protože je špatně pojmenován.

Řešením není zbavit většinovou společnost "rasistického smýšlení", protože lidem bude vždycky vadit, když je bude v noci budit hluk nebo když se budou muset strachovat o svůj majetek. Úkolem politiků není bojovat proti "rasismu", protože ten není příčinou problému. Úkolem politiků je najít řešení, jak dosáhnout toho, aby Romové méně kradli a aby se, pokud se nebudou chtít přizpůsobit a trochu omezit svůj hlučnější způsob života, našel nějaký způsob soužití, při kterém většinová a menšinová komunita na sebe nebudou narážet.

Řešením ovšem není, jak se někdy mylně domnívá část pravice, pouhá "rovnost před zákonem". To, že se Romové častěji dopouštějí drobných krádeží, má své sociální příčiny a za ty je zodpovědná "většinová" společnost. Vykřikovat "Romové do práce" nemá smysl, když Romům nikdo žádnou práci nenabízí. Úkolem politiků je vymyslet kroky vedoucí k tomu, aby Romové pracovat mohli. To by měl po nich chtít pan Pelikán a jemu podobní. Chtít po politicích, aby se "stavěli proti rasismu", k ničemu nepovede, protože to míjí jádro problému.

Pan Pelikán píše, že "zprostředkované zkušenosti s násilím [jsou] často zveličené či dokonce zcela vymyšlené". Autor nezná nikoho, kdo byl někdy napaden Romem? Já ano, a stejně tak většina mých známých. Musím udělat "bezprostřední" zkušenost, tj. musím být sám osobně napaden, abych si udělal určitý obrázek? Ano, skutečnost, že si onen hoch v Břeclavi napadení vymyslel, byla hnusná. Ale zvedla by se vlna odporu, kdyby obvinil komunitu, která se nikdy ničeho takového nedopouští? Třeba Svědky Jehovovy?

Ano, lidé tyto zkušenosti zveličují – a je třeba se proti tomu stavět. Rovněž není pravda, jak se někdy tvrdí ve "většinové společnosti", že soudy či policie jsou Romům na ruku. To je naprostý nesmysl. Před několika lety v Jeseníku "bílí" zmlátili romský pár tak, že romská žena bude mít nadosmrti poškozené oko. A útočník vyvázl u soudu první instance s podmínkou! To je hanebné, ale zároveň jsou podobné rozsudky vyvrácením toho, že soudy vždy Romům nadržují. Problém je spíše v tom, že rozsudky se často nápadně liší ve své přísnosti a lidé, kteří už jsou nějak proti Romům vysazení, naslouchají pouze jedné straně. To je jistě špatně, zde by měli politici co vysvětlovat, ale to se nespláchne obviňováním většinové společnosti z "rasismu".

Dále si autor – a jemu podobní – neuvědomuje, že je-li napaden nějaký rodinný příslušník, je to dosti traumatická záležitost. Racionální člověk je pochopitelně povinen stavět se někdy proti vlastním emocím a proti zevšeobecňování. Pokud ale lidé nemají pocit bezpečí v okolí svého domova, můžete je obviňovat z rasismu, jak chcete, ale situaci nezlepšíte. A pokud budou lidi z rasismu obviňovat ještě politici, dosáhnou jediného: Nebudou příště zvoleni.

Na začátku musí být věrohodný popis situace. Znám lokalitu, kde vznikl křesťanský romský sbor a kde se Romové pozoruhodně proměnili. Přestali chodit do heren a začali chodit do práce. Jejich děti se začaly ve škole lépe učit. Snažil jsem se jako žurnalista kontaktovat starostky dvou městeček, mezi nimiž tato romská komunita žije. Měly ke mně značnou nedůvěru. Po čase mi začalo být jasné, že vysoce oceňují změny, k nimž v této lokalitě došlo, ba dokonce dění sledují s jistým obdivem. Nicméně bylo zřejmé, že si tento svůj obdiv nechávají pro sebe, protože vědí, že kdyby ho daly najevo na veřejnosti, příště zvoleny nebudou.

Zcela jinak reagovali ředitelé dvou základních škol, kteří byli do oné romské komunity pozváni na vánoční besídku. Ti se nemuseli obávat o znovuzvolení. Přišli na patnáct minut – a nakonec se zdrželi na celé dvě hodiny. A nešetřili chválou.

Zajímavé je, že místní Romové jsou si vědomi dilematu, v nichž se ony starostky nacházejí, a snaží se respektovat realitu, jaká je. Vědí, že změna smýšlení je běh na dlouhou trať.

Naši "protirasističtí" publicisté by udělali lépe, kdyby hledali pozitivní příklady. Co kdyby Respekt udělal reportáž o křesťanském probuzení, které zakoušejí Romové na Spiši? Co kdyby přinesli rozhovor s romským apoštolem Štefanem Hornem a o probuzení na košickém sídlišti Luník IX? Většina dobrých zpráv z romského prostředí, které se ke mně dostávají, jsou spjata s křesťanským probuzením. Chápu, to se v naší zemi moc nenosí. My budeme raději bojovat "proti rasismu".

Často se zasekneme už na terminologii. Ani Robertu Pelikánovi se nelíbí termín "romská otázka". Je to prý "čistě rasistické vymezení problému". Možná neví, že T. G. Masaryk napsal spis "Česká otázka". Romská otázka je prostě na stole a musíme ji řešit. Můžeme se třeba dohadovat, zda jde o problém sociální nebo etnický. Ale já tento termín budu používat dále. Taky používám slovo "slunce" a nevzdal jsem se jej jen proto, že ho používali i nacisté.

Naši pokrokoví publicisté mají problém i s termínem "nepřizpůsobiví". Přitom tento termín dosti přesně vystihuje, oč jde, a není v něm ani náznak rasismu. Navrhuji, abychom se zabývali podstatou věci a nezasekli se na slovíčkách. Konec konců, Romům je většinou jedno, zda jim říkáte cikán nebo Rom. Pokud jim to jedno není, rád použiji termín, kterému oni dají přednost; moje zkušenost ale je, že v těchto slovech oni podstatu problému nevidí. Připadají mi v tom rozumnější než mnozí salonní bojovníci za jejich práva.