29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Radarem proti mihuli

19.5.2008

Skupina vědců poslala tento týden ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi dopis, ve kterém ho upozorňuje, že případná výstavba radarové základny v Brdech může způsobit smrt vzácných živočichů. Jmenují například konkrétní druhy raka, vydry nebo čápa.

To se zdá být fér. Není vyloučeno, že to státní úředníci při výběru lokality přehlédli či o tom nevěděli. Možná opravdu „nešlo vybrat mnoho horších lokalit“, jak vědci tvrdí v dopise. Nebylo by divu, diletantismus provází činy vlády v této věci od samého počátku.

Radar je ideologický problém Dopis bohužel nebyl nikde zveřejněn a ukázky přinesl zatím pouze server Aktuálně.cz. Ale čteme-li je pozorně, zaregistrujeme v závěru dopisu divný tón. Vědci píší, že doufají, že ministru Bursíkovi i dalším poslancům jeho strany „poskytnuté informace pomohou při jednom z nejdůležitějších rozhodnutí politické kariéry, při hlasování, které bude do značné míry rozhodovat o životech nás všech“.

Tak počkat, to přece nedává smysl. Při vší úctě k raku kamenáčovi a dalším není jasné, proč by zrovna jejich případné ohrožení mělo činit hlasování o radaru „nejdůležitějším rozhodnutím politické kariéry“. Stejně důležité je z této logiky přece každé rozhodnutí o velké stavbě, která vždy nějakým způsobem přírodu ohrožuje nebo omezuje. A opravdu to rozhoduje „o životech nás všech“? Míněno ve věcné, nikoliv filozofické rovině?

Ono je to jinak.

Signatáři dopisu jsou zkrátka odpůrci radaru z ideologických důvodů.

Nic proti tomu, každý má právo si takový názor učinit.

Mohou mít pravdu i v tom, že rozhodnutí o radaru ovlivní v budoucnosti naše životy, protože změní na mapě Evropy rozložení rizik. Bavme se o tom, zda to bude pro nás k horšímu, anebo lepšímu.

Autoři citovaného dopisu však do této debaty zatahují mihuli potoční, případně kosatec sibiřský, což není fér.

Asi si to uvědomují, a nelze se proto divit, že nechtějí být spojování s vědeckými ústavy, kde pracují. Vědcům by se nemělo stávat, že si budou plést pojmy a dojmy. Jenže ono je to pro celou radarovou debatu v Česku typické. Oháníme se pojmy, abychom obhájili svoje dojmy. Nebo naopak. To byl ostatně i problém neúspěšné vládní kampaně.

Ta pracovala s pojmy (výsledky nejrůznějších studií o vlivu na zdraví či na přírodu, nabídky kompenzací pro místní obyvatele atd.), zatímco odpůrci radaru s dojmy (odpor k vpuštění cizích vojáků na naše území, odmítání války atd.). Proto to také dopadlo, jak to dopadlo. Radar je problém především ideologický. Jinak řečeno jsou pro nás dojmy důležitější než pojmy. Nemůžeme začít u mihule říční nebo plašení netopýrů a skončit tím, ať si Američané postaví „svůj“ radar jinde. To je jen hledání alibi k tomu, že jsme proti radaru z principiálních důvodů.

A platí to i naopak. Studie o ekologické nebo zdravotní nezávadnost či výpočty ekonomické výhodnosti protiradarové základny v dané lokalitě nejsou relevantními argumenty pro její stavbu. Ty by měly být hlubší.

Byl jsem před několika týdny společně s dalšími dvěma komentátory pozván na neformální schůzku s americkým velvyslancem. Trvala asi hodinu a byla věnována právě debatě kolem radaru. Byv dotázán na osobní názor, kolega z jiného deníku vyjmenoval řadu promyšlených a dobře zformulovaných argumentů proti radaru. Finální verdikt (radar ano, či ne) však nevyslovil, možná proto, že nechce upadnout do podezření z ideologické předpojatosti - byť bylo zjevné, že je proti.

Já naproti tomu nemám problém odpovědět, že ideologicky s radarem souhlasím. Pokud se západní civilizací sdílíme stejné hodnoty a chceme sdílet i budoucnost, měli bychom s ní také sdílet rizika. To je můj názor, chcete-li dojem. Ale dovedu si představit, že pokud bude publikována pro mě relevantní studie poukazující na zdravotní či ekologická rizika radarové základny, tak svůj názor změním. Jen se tak zatím nestalo.

Pletení dojmů s pojmy je důvodem, proč se výsledky průzkumů veřejného mínění tak liší a proč je tak je jednoduché je zmanipulovat. Bylo by užitečné, kdyby každý -sám pro sebe i pro ostatní - udělal ohledně radaru takový ideologický „coming-out“. Protože to je moment, od kterého se teprve může vést rozumná a smysluplná argumentace. A případně může přijít řeč i na mihuli říční.

LN, 17.5.2008