26.8.2016 | Svátek má Luděk






SPOLEČNOST: Pyrrhovo vítězství Syndikátu novinářů

25.4.2014

Ministerstvo financí má vyplatit Syndikátu novinářů ČR 292 milionů korun jako náhradu za nové sídlo, které nakonec nepostavilo. Loňský verdikt obvodního soudu v úterý potvrdil Městský soud v Praze. Rozsudek je pravomocný.

Tak zní aktuální zpráva z tisku. Tato informace je však do té míry průlomová, že stojí za to ji poněkud rozebrat.

Především: oč vlastně ve sporu šlo. Syndikát novinářů se při svém vzniku aklamačně prohlásil být právním nástupcem Svazu českých novinářů za předchozího režimu. To samo o sobě byl akt právně sporný a spadající do revolučního kvasu, kdy se na právo moc nehledělo.

Instituce zanikaly jak na běžícím pásu a jejich majetku a pravomocí se zmocňovala nová souručenství, často s pochybným způsobem vzniku i vedení. Svaz novinářů však nebyl tak mocná ani tak bohatá instituce, aby někomu stála za větší pozastavení, na rozdíl třeba od KSČ nebo SSM, o jejichž majetky se vedly dlouhá léty soudní i jiné tahanice.

Novináři nového střihu prostě vklouzli do kanceláří novinářů starého střihu v budově v Pařížské ulici 9 a tam začali hospodařit s převzatým majetkem. Nehospodařili dobře. Založili a nechali padnout několik eseróček i akciovek, kde se tehdejší šéfové syndikátu vzešlí z revolučních časů toužili přerodit z reformních komunistů na pravověrné kapitalisty. Což samozřejmě nešlo.

A tak necelých deset let po převratu přišel okamžik zúčtování. První syndikátní vedení v čele s Rudolfem Zemanem a Miroslavem Jelínkem po zásluze padlo, nové vedení v čele s Irenou Válovou dostalo v červnu 1998 jasnou direktivu: uvést především hospodaření Syndikátu do stavu, který by šlo nazvat aspoň korektním.

Jenže Válová se po nedlouhém času začala ubírat jednodušší cestou – zbavila se radikálů (např. Přemysla Vachalovského či Daniely Rázkové), kteří požadovali průhlednější fungování Syndikátu, a spojila se s dříve odstaveným Miroslavem Jelínkem. Toto nové souručenství pak dalo Syndikátu ten směr, jímž se dosud ubírá: totiž v bezvýznamnost a zapomnění. Nebýt vyhraného soudu o miliony, nic by se na tomto stavu nezměnilo ani nadále.

Dům, o který jde, stál na konci Vinohradské ulice, tam, co dnes stojí neslavně známý Zákos, tedy dálnice v centru Prahy, a také budova federálního parlamentu. Zbořený novinářský dům stát slíbil nahradit novostavbou v místě, kde dnes stojí Tančící dům. Slibu nešlo dostát.

Někdejší režim neexistuje, někdejší Svaz novinářů rovněž ne, a tak závazek je celá léta spíše v poloze morální a symbolické. Z ryze právního pohledu nemá Syndikát nárok na nic. O to bude dnes důležitější pozorně sledovat, jak tato instituce, nemající respekt ani u veřejnosti, a dokonce ani u většiny aktivních novinářů, instituce, která je po léta známa jako výdejna průkazek a klubovna pro seniory s novinářskou minulostí, s těmi miliony naloží.

Zda si bude vědoma toho, že jsou to miliony, které jí vlastně patří jen symbolicky, a proto je povinna s nimi zacházet o to opatrněji a uctivěji. Aby to vítězství nebylo nakonec vítězstvím Pyrrhovým. Vzhledem k historii i současnosti této zbytečné organizace není mnoho důvodů k optimismu, ale jeden nikdy neví. Nechme se překvapit.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz
Přidejte zkušenost se svou porodnicí na eMimino.cz

pomůžete tak jiným maminkám, které mají porod před sebou.

Diskuse


diskuse neobsahuje žádné příspěvky









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.