Ovšem, výsledky všech těch průzkumů sledují všichni politici, novináři i tzv. lobbisté napjatěji než hledači zlata nosnou žílu. Protože výsledky průzkumů, to je dneska ta pravá zlatá žíla.

A tak není ani divu, že ohlasy čtenářů na článek Zábavný pan Hartl byly dramatické, článek dokonce svedl k poněkud prudším reakcím i jinak solidní, klidné čtenáře. Že jako dělat si srandu z pana Hartla a z jeho STEM je nevhodné, hrubé a dokonce snad i trestuhodné.

No nevím, já mám ze STEM a pana Hartla také poněkud rozporuplné dojmy. Stále jsem se nerozhodl, zda se pan Hartl a jeho „melody-boys“ prostě jen podivně ptají podivných lidí anebo zda se náhodou, v souladu s posledními fyzikálními teoriemi, nepohybují časoprostorem pár dnů a nebo týdnů před námi. A pak to, co zjistí, po návratu sdělí. Občas ty výsledky STEM tak vypadají. Nejdřív je výsledek průzkumu a pak se dostaví realita.

Na ukázku vynechme pro jistotu hlavní poltické entity, to je ČSSD a ODS, a podívejme se na výsledky výzkumů veřejného mínění Strany zelených.

Úspěch Strany zelených u voličů, alespoň podle STEM, začal daleko dříve než ve skutečnosti. V době, kdy zelení představovali pro většinu voličů bláznivý spolek, najednou začala, alespoň v novinách, hned po tom, jak se zjevil Bursík, na základě „průzkumů veřejného mínění“ uveřejněných agenturou STEM strmě stoupat popularita ekologické strany. Nad potřebných 5 %.

Z ničeho nic! Vždycky byli na hranici 2% a najednou….. tedy aspoň podle průzkumů, vyletěly preference nahoru. A že prý by se dostali i do Parlamentu Od té chvíle nás kdekdo začal pravidelně zásobovat prognózami světlých zítřků zelených, televize zvala každý den odnikud se objevivší „politoložku“ Dvořákovou, která zaníceným hlasem zvěstovala národu, že jedinou spásou moderního, demokratického, svobodomyslného světa a dnešní zchátralou politickou mocí zklamaných voličů, co už nechtějí a nemohou volit ani bolševiky, ani socany ani modré straky, není nic a nic jiného na výběr než Strana zelených. A STEM hned začal produkovat další a další výzkumy, v kterých popularita zelených stoupala, a čím víc vydávala STEM prognózy, tím víc se objevovaly v novinách titulky o neodolatelnosti a kráse zelené strany a pak hned zase údajně stouply procenta zelených v grafech STEMu a takt o šlo dál a dál. STEM, články, televize, politologové, STEM, televize, články …. Furt dokola.

A Strana zelených je v parlamentu. O prsa. O malá prsa jurodivé vegetariánské a ekologické aktivistky, co by jinak nešla k volbám, a zhrzenců ODA a US a DEU a SNDK a vůbec tak různě, ale je. Jak to ta STEM tak dlouhou dobu a snad jako první věděla předem? Že by chodili její šéfové na rozumy ke kartářce? A tam to vyčetli ze skleněné koule a nebo z kávové sedliny? A nebo jiná možnost ještě je, že, jak již řečeno, umí se výzkumníci STEM pohybovat časem. Podívali se do budoucnosti a šup nazpátek a hned věděli, co mají říkat.

Pak je ještě další možnost. Která vyšla najevo později. Po volbách. Že jistý šéf jisté mediální agentury naprosto nezištně věnoval pár možná až desítek milionů a práci své dokonale fungující firmy, která umí prodat všechno všem ve prospěch zelených. A reklamní, propagační a lobbistická agentura za ty prachy použila všechny fígle, které tihle dovedové umí, na manipulaci novinářů, voličů a různých dalších tak, aby se to povedlo. Dostat zelené do parlamentu. A ono se povedlo. Jinak se tomu říká „samooplození“.

Pak už se nepovedlo, že nový šéf zelených toho pána, co to tak dobře zorganizoval a zafinancoval, vyhodil z místa náměstka ministra školství, když předtím vyhodil jeho kámošku z křesla ministryně. Ale to jsou všechno třeba jen pomluvy, u nás jsou průzkumy veřejného mínění čisté a jasné jak … no jak to říkal ten geniální finančník Gross? „Křišťálově čisté, že čistější už být ani nemohou.“

Takže kde nic – tu nic a najednou je Švejnar ve všech novinách a televizích pečený, smažený, marinovaný, vyleštěný, nic závazného neříká, ale všem všechno slibuje, když zalže o volbě Nobelovy ceny, tak noviny dělají jako že nic, že je vysokým šéfem banky, co se snaží ze státu dostat miliardy, jisté ČSOB, to taky nic, a až je obecenstvo TV šoty dostatečně zmasírované, jako „deus ex machina“ se objeví tvrzení STEM, že většina lidí je pro Švejnara a ne pro Klause, a už je zase před volbami umetená cestička … Tak jako zeleným před parlamentními volbami.

No, nakonec když se to vezme tak kolem a kolem, čet ví, koho by ti mladí vytřeštěnci, co vřeští na diskusních fórech o hnusných imperialistech a nutnosti chránit matičku Zemi a pozůstalí po všech těch Uniích svobody a Lásce a Pravdě vůbec volili. Když po mediální kampani a stále všude omílaných „výsledcích výzkumů STEM„ nakonec zvolili zelené, dopadli jsme konec konců ještě slušně. Kdyby vyhrál Paroubek a vládli spolu s Filipem, bylo by hůř.

Tak uvidíme, jak to dopadne s Hradem.

A praktickou ukázku celého problému nám ukazuje scéna ze slavného seriálu „Jistě, pane ministře„ kde je provedeno školení mladého ministrova tajemníka o způsobech, jak se dělá

Průzkum veřejného mínění
Osoby: Sir Humphrey Appleby a Bernard Woolley

Předložená ukázka otázek a odpovědí:

První příklad:

1) Znepokojuje vás počet mladých lidí, kteří nemají práci?
- Ano
2) Znepokojuje vás nárůst kriminality mezi mladistvými?
- Ano
3) Myslíte, že na školách je nízká disciplína?
- Ano
4) Myslíte si, že mladí lidé ve svém životě uvítají trochu autority a vedení?
- Ano
5) Že se rádi chopí příležitosti?
- Ano
6) Byl byste PRO zavedení branné povinnosti?
ANO!

Druhý příklad :

1) Znepokojuje vás hrozba války?
- Ano
2) Znepokojuje vás rostoucí zbrojení?
- Ano
3) Je nebezpečné dávat mladým lidem zbraně a učit je zabíjet?
- Ano
4) Je špatné nutit lidi, aby se chopili zbraně proti své vůli?
- Ano
5) Byl byste PROTI znovuzavedení branné povinnosti?
ANO!

No a máte coby výsledek „průzkumu veřejného mínění„ přesně tu odpověď, kterou chcete. Anebo kterou od vás někdo očekává. Teď jde jenom o to, na co a jak se ptá pan Hartl a jeho STEM. A co nám pak o tom sdělí.

A jestliže tohle někdo nechápe, ať si nestěžuje na ty, co to chápou. A aby se poučil, může si pouštět seriál „Jistě, pane ministře“ tak dlouho, až to pochopí. Pokud tedy vůbec.

Jo a pak je tady ještě ta stará římská otázka ke kandidatuře Švejnara: „Qui prodest?“ Jo, a za čí prachy?! To je ta pravá otázka, milý Watsone.