24.4.2024 | Svátek má Jiří


SPOLEČNOST: Protest

13.7.2009

Něco jsem hledala na webu a najednou na mne vybafl čerstvý článek z Haló novin, v němž se píše, že zástupci pěti komunistických stran (řecké, francouzské, kyperské, sanmarinské a KSČM - proto je to taky v Haló novinách) odmítly čerstvou rezoluci výboru Parlamentního shromáždění OBSE z litevského Vilniusu. Stojí v ní, že evropské země ve dvacátém století trpěly pod dvěma režimy, které se dopouštěly genocidy a zločinů proti lidskosti, nacistickým a stalinistickým (Haló noviny však nepíšou „stalinistický“, nýbrž „komunistický“). A že se 23. srpen - den uzavření paktu Molotov-Ribbentrop - má stát evropským dnem památky obětí nacismu a stalinismu.

Protest zmíněných pěti komunistických stran nejspíš OBSE ke změně názoru nepřiměje. Ozvala se však i významnější síla: vedení ruské Státní dumy a Rady federace vydala 7. srpna k rezoluci společné prohlášení. Píše se v něm, že jde o chabě maskovaný pokus srovnávat nacistické Německo se SSSR, který byl jedním z hlavních států protihitlerovské koalice, a že dokument uráží památku milionů sovětských vojáků, kteří položili život za osvobození Evropy od fašismu. A že je nejvyšší čas, aby se všechny uznávané mezinárodní organizace věnovaly problému odpovědnosti za tento útok na historickou paměť o druhé světové válce, za očerňování činnosti partnerů protihitlerovské koalice a ospravedlňování činnosti nacistů a jejich pomahačů. Zatím se, pokud vím, neozval nikdo jiný než oněch pět komunistických stran.

Nechápu sice, jak připomenutí více než sporného paktu Molotov-Ribbentrop uráží sovětské vojáky, ale myslím, že je vhodné připomenout, že sovětští vojáci, padlí za druhé světové války, nebyli všichni oběťmi nacismu, že mezi nimi byla i početná menšina obětí stalinismu. Lze se o tom snadno přesvědčit v historických dílech, která se touto problematikou zabývají. Zájemce může nahlédnout například do knihy Catherine Merridaleové Ivanova válka, do Stalingradu od Antonyho Beevora anebo do knihy, která česky nevyšla: Tankovyj pogrom 1941 od Vladimira Bešanova. A existují samozřejmě desítky, ne-li stovky dalších děl respektovaných autorů, kteří seriózně čerpali z ruských archivů a vzpomínek pamětníků.

Samozřejmě zase přichází na přetřes pojem „překrucování dějin“, oblíbený obrat obhájců kdejakých zvěrstev. A přitom by lidé mé generace, kteří absolvovali základní, případně i střední školu za komunismu, mohli o překrucování dějin vyprávět celé hodiny. Pět komunistických stran, které protestují proti vilenské rezoluci, ovšem tvrdí, že dějiny překrucuje Výbor pro demokracii, lidská práva a humanitární otázky OBSE. Ještě smutnější je, že se nejvyšší orgány Ruské federace - a nepochybně i značná část jejích obyvatel - tolik zdráhají uznat, že Stalin byl masový vrah (Vladimir Bešanov ho dokonce označuje za „kavkazského lidožrouta“) a že jeho působení Rusko i ostatní země tehdejšího SSSR strašlivě poškodilo. Pro ně je Stalin tím, kdo budoval socialismus, vyhrál válku s Hitlerem - a možná i chyboval. Jaká zpozdilost!

LN, 10.7.2009