Politicky motivovaný zákaz "xenofobně homofobní" Dělnické strany byl, jak jinak, předáky naší demogracie oceněn potleskem. Nezaregistroval jsem jediného výše postaveného politika, který by dal veřejně najevo alespoň pochybnosti o správnosti rozsudku. A tak když mluvil Pecina, slyšel jsem vlastně Langera. Díky těmto alternujícím šéfům prestižního silového rezortu víme, že „politickým stranám, jež ohrožují naše demokratické zřízení, musí být všemi dostupnými prostředky zabráněno v další činnosti“. Asi jsem nebyl sám, koho v tu chvíli napadlo, že má-li být po jejich, měli by soudci NSS vydat příkaz k rozpuštění většiny českých politických stran, najmě těch, které máme tu čest vídat, pokud zrovna nejednají v Belize o pokroku v chovu nutrií či na Bermudách o vlivu monoteismu na znečištění Sargasového moře, na půdě českého parlamentu.

Nebo snad neohrožují české demokratické zřízení všeobecně rozšířená korupce či nákupy mrtvých duší pro vnitrostranické mocenské střety? Proč nejsou zrušeny i jiné strany, jejichž členové porušují zákon či jinak odporují dobrým mravům?

Také by mne zajímalo, jak posiluje českou demokracii naše již téměř totální podřízenost eurosvazovým směrnicím, o niž se zasloužily, s výjimkou komunistů, všechny české parlamentní strany. Pokud se někomu zdá, že se česká stranická demokracie stává pouhou fasádou, za kterou, mimo zrak veřejnosti, se rozdávají karty podle zcela jiných pravidel, pak to v kontextu „lisabonského režimu“ platí dvojnásob. Možnost ovlivnit další vývoj veřejného života v naší vlasti bohužel roku od roku slábne. A bude ještě hůř, pokud budeme i nadále volit strany, jež tento stav přivodily a nyní jej nehodlají z důvodu vlastního prospěchu jakkoli měnit.

Nevím, proč komunisti nehlasovali pro přijetí Lisabonské smlouvy, když mnohé socialistické výdobytky, o něž komunisti programově usilovali a usilují, jsou jim i nám, bohu žel, nyní opět na dosah. Možná jsme tu jen svědky starého zápasu mezi komunisty starého a nového typu, dnešní terminologií starého a nového řádu. Holt pokrok ani komouši zastavit nemohou, a tak to, co internacionalismus definovalo dříve, musí nyní ustoupit vyšším formám bytí. Ano, nyní již rozumím topolánkovskému Moskva nebo Brusel!

Pěkně o tom tuhle rozprávěl vůdce jediné skutečné opozice v Evropském parlamentu Nigel Farage, když k nevoli přítomného komisariátu přítomným poslancům i evropským národům připomněl, kolik bývalých komunistů se v jeho řadách nachází.

Jeho poslední dvě vystoupení na půdě EP jsou pozoruhodná i z jiného hlediska. Zmínil se v nich o možném sebeobranném povstání porobených společností. Tak ostrá slova na adresu EUropského Leviathanu jsem z úst takto vysoko postaveného politika ještě neslyšel.

No uznejte, neměli by tu jeho frakci preventivně zrušit? A jeho politickou stranu, volající po nezávislosti Velké Británie, pro jistotu soudně rozpustit? Naši eurolidovou demokracii si přeci rozvracet nedáme!

P.S. Při pohledu do diskuse pod článkem jsem zavadil o výtku, že neznám základy českého ústavního pořádku. Prý nevím, že Nejvyšší správní soud může zrušit politickou stranu jen tehdy, je-li k tomu výslovně vyzván. Rád bych každého ubezpečil, že o této podmínce vím, a zároveň připomněl, že mám ve zvyku psát, je-li to žánrově vhodné, v nadsázce. Jsem si vědom toho, že to při čtení vyžaduje jistý intelektuální výkon, ale věřím, že se s tím i většina mých oponentů zdárně popere.

Převzato z Blog.ihned.cz/semin se souhlasem autora