Ani profesoru Václavu Bělohradskému nemohl uniknout bezprecedentní rozpor mezi ne tak dávnou politicko-podnikatelskou minulostí prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga a jeho mediální předvolební tváří, k níž mu stačí, aby byl přítomen, protože ostatní za něj dělají média (Podzámčí volí pankáče ze zámku, Právo, 19.1.2013).

Vidí to i jiní (a málokdo to ze strachu před výsledkem volby napíše či řekne – příklad Martina Dejdara je exemplární). Nový rok jsme byli nuceni přivítat skutečně gigantickým simulakrem (odkaz na neexistující realitu – lidé volí tolik potřebné charisma, věrohodnost, rozum a cit, přitom jde pouze o nátěr s dočasnou životností). Hezky, česky – jde o atrapu, nabízenou médii lidu k uspokojení z frustrace.

Bělohradského si považuji pro jeho postřehy a brilantní argumentaci, nicméně tentokrát bych si dovolil výtku, resp. zasazení do širšího kontextu. S radostí souhlasím mj. s jeho závěrem, že "je lepší volit obraz reality, jakkoli zraňující a rozporné, než simulakrum, které nám ji milosrdně překrývá…", včetně jeho rozlišení mezi Zemanem a Schwarzenbergem, jakožto jednoho a druhého. "Přímá volba prezidenta byla od počátku vějička… Byl to fetiš, který měl lidi smířit s úpadkem demokracie…," píše dál a znovu tleskám.

Bělohradský je sice proti simulakrům, ale zjevně nehodlá demaskovat celý ten mediální Matrix, který je vyrábí. Míra manipulace však ve snaze dostat do prezidentského úřadu požadovaného jedince už přesáhla tolerovanou mez – kompromisy stranou.

Předně Bělohradský staví na popisu úrodné půdy pro iluzetvorbu a simulakra na ryze českém prostředí – už na obrozenecké tradici nebo Karlu Čapkovi. Obrozenci a masarykovští republikáni podle něj asi také trochu podváděli, protože prý měli nedostatek legitimity. Je to úplně zbytečné.

Když už z domova, tak mnohem lepším příkladem jsou daleko mladší simulakra, u jejichž kolébky stála tatáž média, tedy tentýž "pachatel". Třeba takovou Stranu zelených, která když byla k upotřebení, stala se skrze i Schwarzenbergovi blízké sponzory, média a kulturní frontu miláčkem a koaliční stranou, přičemž předtím a potom se její podpora pohybovala a pohybuje na hranici statistické chyby. Tato vlna mj. přinesla českým daňovým poplatníkům ryze nadbytečnou a v hospodářství zcela destruktivní daňovou povinnost za aktuálně 44 miliard korun ročně (za podporu obnovitelným zdrojům energie – především fotovoltaice, tomuto zrůdnému korupčnímu prostředí). Těch hrůz z globální zelené agendy nám tady ale zbude víc a za mnohem víc (od emisních povolenek, biopaliv, přes protijaderné nálady až po "ekologické" štítky na domech). Pěkně děkujeme.

Strana zelených skrze média odkazovala na ochranu přírody, přitom její politika vede k pravému opaku. Dokonalé simulakrum. Ostatně kandidátem a ministrem za tuto stranu byl právě Karel Schwarzenberg. Není to náhoda! A jako Strana zelených (a před ní ODA či Unie svobody) odpadne i další fíkový list, současná TOP 09. Co strana, to simulakrum. Co kníže přichystá tentokrát? Stačí se podívat, co nejvyšší ústavní činitel a vrchní velitel ozbrojených sil všechno z Ústavy může a kdo třeba ve vládě Mirka Topolánka prosadil uznání Kosova.

Bělohradský v této souvislosti zmiňuje pouze jeho pozdní politické angažmá, nepíše o jeho restitucích a třeba o přátelství se Zdeňkem Bakalou a jeho vlivu na socdem vlády. Nepřipomíná se, jakkoli je to aktuální, o přiznané korupci současného vicepremiéra nebo privatizaci Becherovky.

Nepíše se ani o tom, jak třeba kníže hlasoval ve vládě o nákupech letadel CASA nebo transportérů Pandur a proč drží toho podivného Kalouska v sedle, když tohoto ministra jeho vlastní podporovatelé nemají v lásce. Je to součástí téhož simulakra a celkového mediálního Matrixu. Proč by se připomínalo, co je zapomenuté?

Do očí bijící je však jiná věc. Jak skvěle Bělohradský popisuje a správně kritizuje výrobu jednoho konkrétního simulakra jménem Schwarzenberg, tak v rozsáhlém článku zcela ignoruje fakt, že domácí výroba mediálních atrap, kterou pan profesor odhaluje i 150 let nazpět, je součástí jedné velké prachsprostě globální a současné, postdemokratické velkovýroby informačních manipulací. Nejsme v tom tedy ani zdaleka sami a tato výroba není řízena z domácího prostředí (má tu jen filiálky). Kdo by chtěl platit zbytečné a vysoké daně? Jen příjemce simulakra, který včas neprohlédl mediální podvod.

"Temné žilky" vedou od tuzemských mediálních ekvilibristů, ekoteroristů, bojovníků proti většině a nových mladých tváří odborů stejně jako z jiných zemí především střední a východní Evropy, aby cestou postupně zesilujíc nabraly směr na havlovsky a schwarzenbergovsky nekriticky opěvovaný Západ, kde se z výroby mediálních náhražek stal za posledního skoro půlstoletí rozsáhlý globální průmysl. Skrze něj se vládne a na místa politiků postupně nastupují instituce a doživotní funkcionáři, zcela mimo veřejnou kontrolu (Evropská komise). A o to jde – zabít odpovědnost.

Schwarzenbergovské simulakrum proto není z nebe spadlá nahodilost a neměla by takové pozorovatele, jakým Bělohradský je, šokovat. Takový Karel Janeček je laboratorní případ. Přišel mesiáš. Psali to v novinách. Bim bam.

Pan profesor se mohl (a měl) rozepsat o širším kontextu globální lži – sörosovské, mnohde a mnohdy bezkontaktní globální síti nevládních nadací často paradoxně s přízviskem "Open" a příbuzných už i lokálních organizací, jejichž klíčovými funkcemi jsou mj. také rozdělování novinářských cen, což je "jen" chytřejší korupce a zároveň nastolování "témat", což je "jen" sofistikovanější manipulace.

Většina těch nepáteřních (a bezpáteřních), zato mladých a progresivních členů Sörosarmy si pak navykla na nesnesitelnou lehkost přeformulovávání a kompilaci již napsaného (nejdřív z ciziny, pak doma mezi sebou) a ještě k tomu jsou motivováni vystupováním v dalších médiích, především v ČT, a stávají se sami simulakry – celebritami a "odborníky", co nic nevědí a nesdělí, "jen" zhusta nevědomky drží "téma" a vytlačují z prostoru ty s vlastní hlavou a skutečné experty. Tato fluida si tvoří názor na základě polopravd a pololží, jsou na nich "od malička" závislá, utvrzovaná, ze svého postoje neuhnou a mají tendenci získávat další členy této pyramidové hry (donekonečna to trvat nebude).

Jde přitom skoro o perpetuum mobile – výrobce simulakra je sám simulakrem a navíc se v tomto Matrixu postupem času stává samostatným a imunním vůči tenčící se menšině demystifikátorů, které má dle své jednoduché logiky za blázny a věrolamače, ohrožující jejich krásný svět plný zástupných problémů a perfektních řešení. Tito žurnalisté jsou apologety nových "témat" a dnes již reálnými nastolovači "agend", namísto volených politiků. Když se jim někdo postaví, těžce to schytá. V opačném případě se stane miláčkem publika, i kdyby pravidelně trávil víkendy na Petrových kamenech (nebo právě proto?). Jsou to bez legrace a z logiky věci vojáci, nepřizpůsobení kompromisům a nevyznávající jiný způsob boje než totální. Něco to připomíná.

Noviny už dávno neinformují, dokonce primárně už ani neovlivňují. Dnes prostě ukládají připravená schémata do našich hlav. Podpora knížeti, který během dvou týdnů ztrojnásobil hlasy, je toho neklamným a zdaleka ne jediným důkazem. Jen nad ostatními tak trčí. Nejochotnějším příjemcům těchto schémat už stačí jen hesla nebo již "infikovaná" celebrita a univerzální pomůckou se stal Facebook (zkuste si na některém z fór novinářské celebrity nesouhlasit). Druhé kolo volby ukáže, zda tato taktika definitivně zvítězila i u nás (nebo kdo bude dalším simulakrem). Jistým vítězstvím je už první kolo volby prezidenta. Zlepšovat se ale bude každopádně.

Mediální "témata" jsou notoricky známá – boj proti globálnímu oteplování, které nikdo dokonale nezměří, aktuálně zejména boj proti korupci, kterou nikdy nikdo nevymýtí, dále boj za lidská práva, která se budou vždy porušovat, a další především "zelená" témata, která útočí na city a vytěsňují konzervativní hodnoty. Psát o daních nebo nedej Bože o podpoře domácího perspektivního průmyslu, který nás živí, je zcela out. Opak je žádán. Jde o soustředěný útok na lidský rozum a lidskost vůbec, protože vedení svaté války vůči projevům lidských omylů a nedostatků lze jedině vymýcením lidstva.

Je řada novinářských triků, kterak dostát faktografii a přitom manipulovat. Řada novinářů je slušných, ale mlčí, řada je "jen" lhostejná. Vládne de facto militantní menšina, od níž ostatní víceméně opisují.

Boj proti globální lži, relativizaci a simulakrům si ale vynucuje nekompromisní důslednost, nikoli podprahové burcování. Proto se třeba ptám (nejen pana profesora Bělohradského), kde jsou v boji proti "pravičákovi" Schwarzenbergovi sešikováni včerejší Terezy Stöckelové (ProAlt) a Janové Májíčkové (Socialistická solidarita), kteří se předloni vyvezli na sorosovské vlně Occupy… na podia, před kamery a do TV studií? Jak to, že neburcují proti Karlovi, který stojí za "církevními restitucemi, privatizací školství, penzijní reformou…"?

Tito "záložáci" asi bůhvíproč "jen" nechtějí zkřížit cestu "pravičákovi", před nímž také prof. Bělohradský v levicových novinách varuje. Tento "pravičák" je přece předsedou koaliční strany – tedy klíčovým architektem norem jdoucích proti tzv. obyčejným lidem. Navíc předpisů přijatých v posledních měsících, nikoli rok předtím, kdy kulminovala šaškárna Occupy mediálního velkoprůmyslníka George Sörose (možná, že ani žádné noviny nevlastní). Jak to? Vtírá se otázka, jestli to není tím, že jsou tito mladí "levičáci" na stejné globální mediální vlně jako kníže. Levice pravice. Láry fáry. Agenda je svatá. Jen škoda, že nevíme, co se na nás chystá.

Jde totiž v první řadě o "opozici proti politice", jak také Bělohradský nedávno řekl (a myslím, že to bylo právě na akci ProAltu). To stále platí a neměl by zatajovat Sörosova dítka ve vlastním politickém mančaftu.