Stále se setkávám s těžko pochopitelnými příznaky degenerace naší společnosti. A to nemám na mysli ani tak tu českou, jako spíše evropskou a americkou. Ať už je to sebemrskačství ohledně emisí oxidu uhličitého a vina za to, že teplota zase chvíli stoupá, MeToo, genderová problematika a svoboda volby nejen etnického původu, ale i pohlaví. A to ne jen ze dvou, ale hned z mnoha.

Mladá Švédka chodí za školu demonstrovat za planetu a lidé jí tleskají. Dotovaní filmaři nechtějí dotace od zbrojovky a plédují za to, aby filmové festivaly minimalizovaly svoji ekologickou stopu. Pašeračka připluje do Itálie proti zákonu s lodí plnou ekonomických migrantů a v Německu se jí skládají na pokutu a těší se na imigranty. Normální člověk si říká, zbláznili jste se, vaše starosti na moji hlavu…

Před několika stoletími, kdy se společnost vymanila z věčného boje s hladem, vznikla vrstva vzdělanců a později vědců, kteří založili náš technický rozvoj. Vnímali to podstatné, před čím společnost stála, a snažili se lidem život usnadnit a zpříjemnit. Během pár století se jim to podařilo dokonale, a dnes si proto žijeme v blahobytu a nadbytku. To, že nám ubylo starostí o uhájení prosté existence, se nám však vrátilo jinak. Člověk si náhle neví rady s tím, jak smysluplně vyplnit svůj volný čas, kterého má stále více. Někteří se vzdělávají, cestují, jiní však propadají alkoholu, drogám anebo také spasitelským myšlenkám. Pokora zašla na úbytě.

Humanitní obory by také rády přišly s něčím jako ty technické a ovlivnily společnost. A tak vymyslely politickou korektnost, která by ráda přepisovala i minulost. Orwellovsky se snaží vybudovat společnost ne z toho, jaká je, ale takovou, jaká by podle nich mohla a měla být. Problémy přejmenovává a zakrývá vzletnými slovy. Rozumnému člověku je jasné, že tak, jak si žijeme my, si nemůže žít celý svět. My dnes sklízíme prozíravost a píli našich předků. Liberální socialismus intelektuální levice nabízí toto dědictví všem, chce se dělit a promísit. Vtěsnat lidstvo do typu „nového člověka“. Proč má být tolik národů, když všichni jsme Homo sapiens?

Přílišný blahobyt v nás otupil základní přírodní instinkty, především pud sebezáchovy a schopnost bránit svoji tlupu. V přírodě totiž nikdy není dost zdrojů, a tak její základní pravidlo je, že přežije ten nejsilnější a nejodhodlanější. My sice zatím nejsilnějšími jsme, ale zdaleka ne těmi odhodlanými. Levicové teorie a snahy sociálních vizionářů rozleptávají naši společnost a její schopnost semknout se k řešení vnějších problémů, jako je ekonomická migrace. To je ta odvrácená tvář blahobytu. A tak nás, podobně jako se to stávalo v historii, nahradí ti agilnější, kteří ještě neztratili přírodní instinkty, protože jsou stále sužováni hladem a epidemiemi.

Nelžeme si do kapsy, oni už nás nahrazují. Vždyť co jiného jsou několikagenerační no-go zóny v západní Evropě? Nebudou ani muset přijít se zbraněmi, stačí se neustále trousit. Těmi nejsilnějšími zbraněmi jsou dělohy jejich žen, respektive rozdíl v porodnosti jejich a porodnosti naší zhýčkané generace. Čas pracuje proti nám a své teritorium si těžko uhájíme. To by totiž znamenalo přijmout dost drastická opatření k naší obraně, kterých zhýčkaná a rozpolcená společnost nebude nikdy schopna. A tak zanikne. Blahobyt se projí a Evropa se opět stane více přírodním kontinentem s novým etnikem, které si ho bude umět hájit.

Je vám z toho také smutno? Už kvůli našim předkům, kteří se musí v hrobě obracet. Ale takhle se v hrobě obracely už mnohé civilizace, Mezopotámie, Egypt a naposledy Římané.