Se zájmem sleduji nejnovější mediální bouři ve sklenici vody, totiž vymezování se ctihodných kmetů a stařešinů vůči nezodpovědnému, nezkušenému a nezralému mládí, které si troufá dělat věci, na které se nezmohli ani mnozí opoziční zastupitelé, novináři nebo Kancelář veřejného ochránce práv. Konkrétně jde o kritiku aktivit Jakuba Čecha z úst a per takových velikánů, jako jsou Václav Klaus mladší, Filip Humplík, Daniel Kaiser, Stanislav Křeček či Lucie Provazníková. Je zajímavé, že navzdory rozdílům v pohlaví, věku i politické příslušnosti jsou jejich názory na Jakuba Čecha jako přes kopírák. Všem výše uvedeným vadí nízký věk aktivního občana a dále fakt, že svými aktivitami poukázal na četná porušení zákonů ze strany profesionálních politiků, což pokládají za ohavné kverulantství.

Místo toho, aby si Jakub Čech tajně políval jazyk výčepní lihovinou, fetoval za školou, klátil se na diskotéce, sprejoval po fasádách nebo provozoval jiné, pro jeho šestnáctileté vrstevníky tak typické pubertální aktivity s nulovým, případně záporným společenským dopadem, rozhodl se tento středoškolák upozorňovat na různá porušení zákona, zhusta ze strany osazenstva prostějovské radnice, čímž narušil klid na práci tamních úředníků a zastupitelů, kteří museli všeho nechat a místo toho poskytnout požadované informace předtím protiprávně odmítnuté s poukazem na nízký věk žadatele (ačkoli zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nestanovuje minimální věkovou hranici, od níž lze o informace žádat), změnit protiprávní vyhlášku ohledně vyřizování petic, zodpovídat se ze střetu zájmů nebo přehodnotit svůj původní postoj k protižidovské petici kombinující lži ohledně záměru připomenout židovský hřbitov v místním parku s antisemitismem z hlubin Protektorátu či hilsneriády.

Argumentovat nízkým věkem jakéhokoli politicky aktivního občana považuji za vadné z následujících důvodů:

1. Směšná doporučení, co by měl a naopak neměl Jakub Čech ve svém věku dělat či nedělat, vychází z přesvědčení, že všichni teenageři musí jednat, myslet a konat stejně a pokud se odlišují, tak je to špatně. Kritici zde vychází ze stereotypů o tom, jak vypadá a jedná průměrný puberťák, což samo o sobě nevadí, avšak při střetu s odlišnou realitou odmítají své stereotypy upravit způsobem odpovídajícím realitě. Jejich snaha zarazit vyčnívající hřebík zpět mezi ostatní to jen potvrzuje.

2. Dospělým – či občansky uvědomělým – se člověk nestává automaticky dosažením určitého věku, během něhož do občana vstoupí jakási vesmírná moudrost do té doby mu skrytá kdesi ve vyšších sférách, ale vlastními zkušenostmi, ochotou používat intelekt a zajímat se o věci veřejné. Všechno to Jakub Čech prokázal (dokonce mu byla soudem přiznána plná svéprávnost – pánové, kdo z vás to má?), a to dříve, než je obvyklé. Chápu ovšem, že pro lidi, kteří se k témuž nebyli schopní dohrabat ani po třicítce, to působí asi stejně, jako muleta na býka nebo Donald Trump na progresivní levičáky.

3. Kritici Jakuba Čecha už zvládli zapomenout na to, že kdysi sami politicky aktivními teenagery byli, a že jejich tehdejší politické aktivity – například účast Václava Klause Jr. na demonstraci 17. listopadu 1989 – by bylo lze ocejchovat jako aktivity nezralých a nezkušených lidí. Protože v žádné zemi přece neexistuje, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být, že jo. Kdyby ti kritici měli alespoň empatii, mohli by se do Jakuba Čecha vcítit a chuť okopávat mu kotníky by je obratem přešla.

4. Nebýt nezkušené mládeže, tak by u nás v listopadu 1989 nepadnul komunismus tak rychle, že v roce 1990 byly svobodné volby. Protože pro rodiče tehdejších domlácených studentů to byla pověstná poslední kapka. To platí i přesto, že průvod studentů na Národní třídu odklonil agent StB Zifčák, který následně ještě sehrál roli „mrtvého studenta“, a přesto, že studenti pouze iniciovali revoluci, ve které pak nehráli žádnou významnější roli a která se rychle změnila v poklidné předání moci. Nebýt toho, mohli jsme mít komunismus ještě v roce 1990 a být tak celoevropským unikátem (i Rumuni zvládli své vypořádání se s komunismem rychleji). Protože ta zkušená a zralá veřejnost do podobného masového odporu z nejrůznějších důvodů až do 17. listopadu 1989 nebyla ochotna jít.

5. Teze, že nízký věk je pro občanskou angažovanost či politiku na závadu (doplněná obvykle voláním po určité minimální věkové hranici pro zisk pasivního – nikoli aktivního – volebního práva), naráží na reálné výsledky a výstupy činnosti Senátu či prezidenta republiky. Něco mi říká, že volení bezmála stoletých kmetů, kteří mají zdravotní problém v Senátu vůbec sedět, kteří nezvládají neusnout při projednávání zákona nebo kteří byli dlouholetými členy předlistopadové KSČ, situaci v téhle borůvkové republice nevytrhne. Není od věci připomenout, že dnešní staří blbci byli kdysi mladými blbci a že problémem není věk per se, ale sama blbost a neschopnost se z ní vymanit i ve věku, kdy vypadávají poslední zbytky vlasů i chrupu.

6. Z argumentace věkem jako sláma z bot trčí závist nad beznadějně promarněným životem a vědomí toho, že jedinou budoucností je (politická) rakev, zatímco Jakub Čech má celou svou kariéru teprve před sebou. Zatímco u jiných může být závist motorem pokroku, u výše uvedených končí neproduktivním spíláním člověku, který je už v šestnácti letech předčil rozdílem třídy a který by je v politice mohl nahradit dříve, než si myslí.

To vše za permanentního lkaní nad údajným nezájmem mladých o vstup do politiky či o dění ve vlastní obci. Je to jak s těmi studentskými volbami: projekt zahájený v roce 2010, který měl vůbec zvýšit zájem teenagerů o věci veřejné a o politiku a který sami politici původně vítali jako žádoucí, byl následně těmi samými politiky odmítán, jakmile se ukázalo, že mladí lidé mají na politiku a konkrétní politiky poněkud jiný názor. Václav Klaus Jr. i Filip Humplík jsou tak ve schizofrenní situaci, kdy na jednu stranu ODS spolupracuje a nabírá členy z řad Mladých konzervativců (členy mohou být již patnáctiletí puboši), na druhou stranu odhání jiné politicky aktivní lidi klackem s tím, že musí napřed zestárnout a pak teprve se mohou politicky angažovat. To samé platí i pro představitele jiných stran, kteří při pohledu na Jakuba Čecha vidí rudě (oni vědí, kteří to jsou).

Co se týká neschopnosti rozlišit udávání sousedů či vlastních rodičů za protirežimní chování v bolševiky ovládaném státě od upozornění na porušení zákona v demokratickém právním státě ze strany představitelů veřejné správy, o tom již bylo napsáno ledacos, zejména v souvislosti s rozdílem mezi tzv. whistleblowerem a zlomyslným udavačem. Nicméně karma je karma, takže zatímco Václav Klaus Jr. ještě před týdnem označoval upozorňování na porušení zákona ze strany Jakuba Čecha jako práskačství ve stylu Pavlíka Morozova, nyní na sociálních sítích vyzývá čtenáře, aby mu pomohli vypátrat zloděje, který odcizil jeho milované jízdní kolo Author Introvert. Což samozřejmě není žádné opovrženíhodné fízlování, ale normální pomoc oběti trestného činu krádeže. Tak ne abyste toho zloděje Klausovi mladšímu nebo Policii ČR odmítli oznámit, když na něj náhodou narazíte!

Jak je to tedy s tím přínosem Jakuba Čecha národu? Pokud pominu určité zlepšení v jeho Prostějově (to je taková ta Masarykovská „idea drobné práce“), pak jeho největší zásluhou je nepochybně jeho schopnost provokovat lidi, kteří sami sebe považují za slušné politiky a vyložené demokraty, kteří se následně svými výlevy sami rádi vyřadí ze společnosti ostatních slušných lidí a zařadí se po bok Miroslava Štěpána. Což je v dnešní politické situaci, kdy přestává platit pravolevé dělení politiků a je obtížné rozeznat, kdo je kdo, doslova k nezaplacení.