Dokonce by se hodily i jiné názvy, třeba za koblihu prodám duši či socani jsou stále stejní. Jenže oni jsou stejní ti korytáři všichni, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Jenomže já tomu opravdu přestávám rozumět.
Stále rostoucí bolševické omezování všeho, co jde, počínaje soudružským rozhodováním, zda ten či onen majitel restaurace bude mít povoleno či nepovoleno kouření ve své vlastní či pronajaté provozovně s odůvodněním, že jde o veřejné zdraví.
Bolševické rozhodování o uzákonění práva na narušení soukromí při fízlování ouředníky o pálení odpadků v kotli s hlavním cílem, že jde o veřejné zdraví.

Všechna ta zdůvodnění doplněné prapodivnými a ničím nepodloženými ujištěními, že tito ouřadové by se měli vyhnout šikanózním postupům, kdy už samotné slovo měli ve mně vyvolává žaludeční problémy, možná díky tomu, že na rozdíl od schvalujících politiků mám osobní zkušenost s ouředníky i představiteli samosprávy, jimž moc a pozice zkazila charaktery nebo, co horšího, zlegalizovala jistý druh povahového a vrozeného gaunerství.

Nejspíše mě ani neuklidní naivní argumenty, vždyť při volbách místní samosprávy rozhodujete o tom, kdo tam bude zvolený. Argumenty, možná vyplývající z nedostatku informací nebo nízkých rozlišovacích schopností, neboť i na nejnižších stupních po vzoru velké politiky vytvářejí se veletoče a koalice a v čele ocitají se lidé, kteří sice nedostali důvěru projevenou vložením hlasovacího lístku, přesto však usednou do kožených křesel s mocí velikou.

Nejspíše zažité bolševické postupy při využití udavačské masy tak nejspíše zadělají na problém v mnohde již vyhrocených sousedských vztazích s důvody pro lidskou závist a zášť, třeba jen proto, že soused má větší brambory, nové auto...
Bolševické metody zdůvodněné blahem většiny jsou sice krásnou vábničkou, proč by také ne, vždyť za koblihy prodáme svoji duši. A kdyby se nám náhodou šprajcly v krku, pomůžeme si oranžádou.

Možná je dobře, že tyto věci vyplouvají na povrch před letošními volbami.
Věřím, že mnohé předvolební debaty budou plné slibů, snad jen s tím rozdílem, že pro blaho lidí a péčí o veřejné zdraví opětovně formou slibů podpoříme skutečně bolavé problémy, které ještě více ovlivňují to zdraví obecné.

Ona kdejaká holubice bojuje o veřejné zdraví, zejména když jde o to kouření nebo topení, škoda jen, že ta malá, mnohdy zapšklá holubice není tak slyšet při nesplnění slibů vlastní strany o zajištění vybírání mýta, ekologičtějších způsobů dopravy, aby nás tady netrávily kamiony pochybné značky, konstrukce či technického stavu. Stejně tak nejsou obdobné holubice tolik slyšet při problémech spojených s veřejným zdravím - při zpožděných stavbách pozemních komunikací, včetně obchvatů a dálnic.

Možná se brzo dočkáme situace, kdy poznáme, že vše patří všem, že pěstování brambor na vlastní zahradě musí nejdříve projednat lidové shromáždění a o odvolání rozhoduje lidový soud složený nejlépe z individuí připomínajících postavičky z Babovřesk, že i ty domovnice měly v tehdejší době své nezastupitelné poslání, stejně tak jako že šedý mor, alias hlídači pořádku, či milice byly dobrou věcí.

A jako vždy v obdobných případech, kladu si otázku: Co vy na to pane Kryle?

Převzato z blogu PavelVrba.blog.idnes.cz s autorovým souhlasem.