28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Přehnaný stát a nezvládnutá svoboda

4.7.2012

Dvě zdánlivě nesouvisející události, které se odehrály v poslední době, ukazují na krizi naší společnosti. Problémy evropské kultury, kdysi zvané "kultura bílého muže", ukázaly v tomto případě v plné nahotě konflikt občana a státu jako držitele a vymahatele obecného, slovy Aristotela, všem žijícím v "obci" prospěšného a nutného.

Těmito příklady jsou jak naprosto děsivé výsledky státních maturit, které se zvrhly v naprosté popření sebe sama, a to požadavku zvýšit vzdělanost obyvatelstva a jednoduše ji klasifikovat.

Druhým příkladem je pak právně sice těžko zpochybnitelné, ale jinak naprosto šílené a morálně a i ekonomicky – a tím zpětně morálně – společnost devastující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zrušení Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje.

V obou případech bylo konáno a rozhodnuto z ryze formálních důvodů, bez ohledu na škody, které to napáchá, na triviální zásady spravedlnosti a slušnosti. Nechat ničit další život a vzdělávání mladých lidí a tím i budoucí prosperitu celé společnosti a nechat zabíjet lidi na nevyhovujících silnicích a likvidovat hospodářsky celé oblasti odříznutím dopravních cest jen pro slepé uplatnění práv několika ideologií a penězi zaslepených byrokratů, skupin ekologicko-náboženských nadšenců a kverulantů je děsivé.

Je přitom vcelku úplně jedno, zda si v duchu spojujeme výraz "stát je nutné řízené násilí" třeba s Niccollo Machiavellim a s myšlenkami z jeho práce "Il Principe" či s názory Karla Marxe. Ten v souladu i s Heglem považoval "stát za organizované násilí" a odmítal jej v jeho svobodné, tedy "kapitalistické" formě.

Měli bychom se spíše zamýšlet nad výroky americko-německého politologa Hanse Joachima Morgenthaua, který odmítá ztotožnění vnitřních i zahraničněpolitických cílů státu s takzvanými morálními zákony. A to z důvodu, že politika je vyjádřením mocenského zájmu státu.

Stát zde pak ovšem musíme považovat za orgán vyjadřující a zaručující práva občanů tak, jak to vyjádřil nejpřesněji Aristoteles ve výroku "Obec je soběstačné společenství rovných za účelem co nejlepšího života" . Ve smyslu "obec" rovná se stát.

Morgenthau tedy odvozuje, že politika je autonomní sféra reality, která má vlastní pravidla a přehnaně morální výstup vede pouze ke špatnému výsledku (viz také třeba Petr Drulák a jeho práce). Evropa, myšleno Evropská unie, ale i náš establishment však naopak trvá na prvém místě vždy na takzvaných "ideově-morálních zákonech" a důrazně je deklaruje často bez ohledu na logiku, ekonomiku a zájmy vlastních občanů.

V zásadě lze hodně zjednodušeně říci, že stát, a tedy společnost, aby správně fungovaly, musí najít rovnováhu mezi nutným společenským násilím, které zajistí chod uvedeného celku - státu či nadnárodní organizace, v našem případě hlavně EU - a zajištěním osobní svobody občanů a jejich možnosti zasahovat skutečně efektivně do společenského dění. Což je dnes v celé Evropě hluboce porušeno.

Přehnaný stát, který se snaží z jakéhokoliv důvodu příliš svazovat a násilím organizovat společnost, likviduje sám svoji základnu a důvod, pro který vznikl. Důvodem pro vznik státu, a tedy i jisté míry potřebného násilí k zajištění funkce, je nutnost zajistit pravidla a systém fungující i při střetávání zájmů jednotlivých skupin, zájmových organizací, zájmů ekonomických i sociálních. A nejen z hlediska momentálního, hlavně z hlediska budoucnosti "politické obce", tedy státu.

Již jmenovaný Aristoteles položil základ našeho myšlení i konání tím, že stanovil, že "spravedlnost v obci musí být řízena zákonem, proto nenecháváme vládnout člověka, ale zákon." Jak však již bylo řečeno, takováto společnost musí být "soběstačným společenstvím rovných".

Tento princip se však vytratil a stále více se objevuje vliv skupin, které se snaží být postaveny "nad obyčejnou společností", kterou považují za nedostatečně uvědomělou či morálně silnou. A prosazují své elitářské myšlení a teoretické ideje do chodu společnosti.

Ministerstvo školství a část skupin politiků a ideologů považujících se za něco víc než obyčejný plebs tak stvoří stohlavou zrůdu zvanou CERMAT a takzvaní lidskoprávní a ekologičtí aktivisté vynaleznou boj proti všemu jim nevyhovujícímu nikoliv na základě pravdy či logiky a faktů, ale na základě byrokratického právnického hnidopišství. Ovšem nic nového to není. Již Aristoteles říkal:

"Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje (jak si sám myslí, pozn. autora), není částí obce, ale buď divoké zvíře, nebo bůh."

Čím byste je nazvali vy?!

Než si to rozmyslíte, můžete se mnou jen litovat nadaných mladých lidí, které se rozhodli úředníci ministerstva školství - z vlastní pýchy a zbabělosti přiznat svoji neschopnost - poškodit a někde doslova v možnosti získávání dalšího vzdělání zlikvidovat. A taky přemýšlejte, jak se bude ekologistickým aktivistům a starostům jihomoravských obcí spát při pomyšlení na ty budoucí mrtvé při zbytečných dopravních nehodách na nevyhovujících silnicích, při myšlence na své zbytečně nezaměstnané spoluobčany, protože kam nevede dobrá silnice, tam není nic. Což věděli už staří Římané.

Jo a nenapadlo nějakého soudce Nejvyššího správního soudu, že takováto žaloba a takovýto rozsudek je možná paragrafově platný, ale je zároveň, právní řečí, "v rozporu s dobrými mravy"?

Dobré mravy dle rozhodnutí Ústavního soudu jsou "souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami."

Už by bylo načase, aby byla tato zásada skutečně uváděna do praxe. Jinak běda nám.

Neboť, abychom opět citovali slavného filosofa, "nemůže dobře vládnout ten, kdo se nenaučil poslouchat."

Ale aby někdo poslouchal jiné, ty takzvaně obyčejné, k tomu je potřeba pokory, slušnosti a rozumu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6