Představme si, že Miloš Zeman dle ústavy (63/a-c) vrchní velitel ozbrojených sil zastupující stát navenek vyhlásí válku EU a požádá o pomoc armádu ruskou, čínskou či případně obě. Co s tím budeme dělat?

Máme pak snad vyjít konečně do ulic a demonstrovat proti. Obávám se, že bude již pozdě. Vždyť choroby se mají léčit hned v zárodku. Ponechat je jejich vlastnímu vývoji a doufat ve spontánní uzdravení by bylo zatraceně hloupé. Avšak chorobami trpí vedle jedinců i celé společnosti a ta naše je na tom po době 51 roků totality a po předchozích stovkách roků jen omezené či žádné demokracie s pronásledováním oponentů dost špatně. Jak z toho ven?

Dalo by se demokracii zrušit. Pokusy tohoto rázu jsme již udělali a dopadly hodně špatně. Řešením by tudíž bylo dbát na to, aby reprezentanti země nebyli diktátoři s psychopatickými sklony.

Nabízí se provádět psychologické vyšetření u každého kandidáta s tím, že by se ještě před volbami vyřadili ti, kdo pro tu kterou funkci nemají předpoklady. Zejména by to bylo prospěšné v případě výkonných funkcí počínaje premiérem či primátory a hejtmany konče. Lze jistě diskutovat o tom, kdo všechno by měl být do takového zkoumání zahrnut a které všechny jejich vlastnosti by přípustné nebyly. Přes tyto překážky se zdá být takový posun nutný. Vždyť zevrubné vyšetření probíhá již nyní u soudců a stalo se, že někteří zájemci o zaměstnání soudce byli vyloučeni. Dokonce i řidiči autobusu či nákladních vozů nad 7,5 tun se musí psychologickému hodnocení podrobit. Ponechat daleko větší pravomoci mocným bez toho, že jsou z jejich řad psychopati předem vyloučeni, představuje hazard se společností vcelku. Zároveň je vhodné připomenout si zde, že ministr je od ministerium a to znamená služba; služba ovšem není privilegium a její upření někomu by pro něj mělo být spíš úlevou.

Potíž vyvstává nyní u prezidenta a spočívá v tom, že prezident sice spadá do okruhu výkonné moci s onou bizarností spočívající v tom, že de facto není za nic postižitelný, ovšem zároveň je volený přímo. Zde je vhodné začít uvažovat o změně ústavy tak, aby bylo možné mandát za určitých okolností odejmout - například předčasnými volbami prezidenta za vymezených podmínek. Například současný prezident se svým mentálním stavem by se měl co obávat.

Provádět různá vyšetření u ostatních volených reprezentantů by ovšem bylo pochybné a k tomu krajně svízelné. Avšak řešení je zde prosté a lze jen žasnout nad tím, že dosud zavedeno nebylo. Kdysi ho vynalezli již Athéňané a spočívalo v tom, co pojmenovali OSTRAKA a díky čemu vyřadili z politiky politiky tak či tak nadále těžko přijatelné. Proslulé je vyobcování Themistokla navzdory tomu, že dříve u Salaminy porazil Peršany geniálním způsobem: ztratil prostě důvěru občanů. Mimořádně žádoucí by v tomto směru bylo zavést konečně (psal jsem o tom již v roce 2010 dávno před Karlem Janečkem http://payne.bigbloger.lidovky.cz/c/144500/Ostraka-a-zli-lide-v-demokraticke-spolecnosti.html) něco podobného i u nás.

Pro poměrný systém do sněmovny by se prostě zavedlo to, že v seznamu kandidátů by bylo možné zaškrtnout kroužkem toho, koho upřednostňujeme a posuneme v seznamu nahoru, zatímco křížkem toho, koho odmítáme a posuneme na seznamu až dolů až na konec. Mimořádně prosté řešení zahrnující v sobě vlastně i primárky díky tomu, že voliči si přímo sami sestaví sbor svých představitelů. Naproti tomu do senátu by se něco podobného dalo provést tak, že každý volič by měl dvě obálky, přičemž do ‚zelené‘ by vložil lístek toho, koho si přeje, a do ‚červené‘ toho, koho odmítá. Ostatně stejně by proběhly i prezidentské volby.

Dovoluji si tvrdit, že finanční náklady by na takovou změnu byly minimální a zároveň by všechno bylo povýtce demokratické povahy. Výsledkem by bylo, že psychopati získávající namnoze i širokou podporu, ovšem zároveň sotva snesitelní pro spoustu jiných, by prostě zvoleni nebyli. Asi bychom tak přišli o některé výraznější osobnosti a výsledkem by bylo určité zprůměrnění, ovšem cožpak v jádru demokracie není kompromis? Kompromis je přece skutečným lékem na současnou rozdělenou společnost. Pro výrazné osobnosti je daleko vhodnější prostor občanské společnosti s možnostmi vyniknout ve filmu, sportu či jakkoliv jinak. Kdo z nás potřebuje politického vůdce k tomu, aby se mu dostalo rady pro to, co má dělat? Chceme přece pouze poctivé a zdatné úředníky.

Se změnou volebních pravidel je urgentně třeba něco udělat rychle, než nás několik psychopatů úplně zničí.

Převzato z blogu autora