Ta křehká, zranitelná bytost na fotkách z Václavského náměstí (např. Mladá fronta Dnes 17.3.), která se choulí v náručí exsenátora Jana Rumla, je poslankyně Táňa Fischerová. Oba jmenovaní byli protagonisty politického happeningu, spočívajícího v tom, že si čeští politici vlezli do zamřížovaných klecí a předstírali, že jsou nápodobou kubánských politických vězňů. Tato akce se opakuje už poněkolikáté a má prý upozornit naši i světovou veřejnost na stav lidských práv na Kubě. Kde jde o lidská práva, humanitu a mravní ideály, tam Táňa Fischerová nesmí chybět.

Zcela jiná Táňa Fischerová se pak – jen o dva dny později, představila občanům přípražských oblastí – v rozhovoru pro berounský realitní měsíčník Harmonie domova (náklad 100 tis., šéfredaktor Petr Lesák – ano, vedlejšák známé tváře z obrazovek ČT). Paní poslankyně tu před občany hájí své záporné hlasování o zákoně, který konečně má započít deregulaci nájemného a odstartovat – víc než 15 let po listopadovém převratu – trh s bydlením. Paní poslankyně své zamítavé stanovisko zdůvodnila takto: „Zákon je špatný." A dodala: „Problém tkví v otázce, kolik se má (za regulovaný byt, pozn. pž.) platit. Neetické je chtít po nájemnících, aby platili za byt částky, které už hraničí s lichvou. Má snad být šedá ekonomika tím, co určuje ceny?“ To je argumentace hodná chytré horákyně. Paní poslankyně nikterak nepřipouští, že právě tolik let trvající a ničím nezdůvodnitelná regulace vytváří prostor pro šedou ekonomiku. Že jedině otevření zcela volného trhu s bydlením ceny narovná do normální, tedy tržní úrovně, která bude jistě vyšší, než je ta v regulovaných bytech, ale nepochybně mnohem nižší, než je spekulativní nájemné v privátu. A to hlavní – odbourá vžitou praxi pronajímání bytů s regulovaným nájemným načerno třetím osobám za nájemné spekulativní. Tato primitivní ekonomická logika je pro paní poslankyni Fischerovou buďto nepochopitelná, což je zlé, nebo nepřijatelná, což je ještě horší.

Jisté vysvětlení najdeme o pár řádek vedle. Paní Fischerová totiž dlouhodobě obývá stometrový byt na Vinohradech – ovšemže s regulovaným nájemným. Když jí to redaktor připomene jako možnou motivaci a střet zájmů, Fischerová se agresivně ohradí: „Vaše otázka podsunuje dojem, že bych se měla stydět. Stydět by se měl ten, kdo mi vůbec takovou otázku klade." Toť slovo poslankyně Fischerové, známé obhájkyně lidských práv a humanitních ideálů, pravdy, lásky a morálky.

Ostatně, paní Fischerová to má dobře zdůvodněné: „V dnešním bytě bydlím třicet let, je psaný na otce (sic!). Ten byt je můj domov a mám ho ráda. Mám také ráda svoje sousedy, kteří také nemají kam odejít.“ A je to. Až příště nebudete vědět, proč který poslanec nějak hlasuje, ačkoli vás předtím po léta poučoval o hodnotách, jimiž se – zjevně na rozdíl od něj - máte řídit, přečtěte si slova paní poslankyně Fischerové. A pomněte, že důvodem k legislativnímu názoru je fakt, zda mám, či nemám rád své sousedy. Jak prosté, milý Watsone!

20.3.2006

(Psáno pro server Ćeská média)