Češi knihy milují a kupují si je. V elektronické podobě tu nejsou hlavně kvůli malému zájmu nakladatelů a jejich neschopnosti přizpůsobit se novým podmínkám na trhu. Lidové noviny budou i letos dělat svou anketu Kniha roku. Těším se na výsledek. Mám pár tipů, ale samozřejmě netuším, která z letošních knížek vyhraje. Jedno však vím celkem jistě: většinu z nich, ať už mě jakkoliv zaujmou, si nebudu moct koupit v elektronické podobě.

Je to smůla především nakladatelů, protože si je nejspíš nekoupím vůbec. Ne že bych měl něco proti knihám. Ale prostě na ně zapomenu. Bůhví kdy se do knihkupectví dostanu a jestli se mi do něj v předvánočním mumraji vůbec bude chtít vstoupit.

Naproti tomu když před týdnem zveřejnily New York Times seznam svých 100 knížek, které by člověku letos neměly ujít pozornosti (na papíře vyšel minulou neděli v magazínu), hned 7 jsem si jich okamžitě koupil. Prostě jsem si otevřel stránku obchodu Amazon, zaplatil krvavých pětasedmdesát dolarů... a bylo to. Přiznávám, že jsem ani jednu z nich ještě neotevřel. Ale čekají na přečtení v elektronické čtečce.

To na okraj všeobecně sdíleného pocitu, že prodej elektronických knih je „velkou věcí“, a to i v Česku. Není! Ano, odhaduje se, že už by až řádově desítky tisíc lidí mohly mít zařízení, která komfortní čtení elektronických knih umožňují (tedy buď čtečky, anebo takzvané tablety, z nichž nejznámější je iPad). Ale nabídka je mizivá. Už víc než rok se mluví o projektech, které by to mohly změnit (Projekt Gutenberg, Palmknihy a další), žádný se však v tom pravém smyslu „neodlepil“ od země. Až v posledních týdnech se něco začíná hýbat. Za zmínku stojí projekt Ráj knih, kde si lze koupit například i knížky Michala Viewegha. A to jsou skutečné bestsellery. Podle posledních zpráv se „rozhoupali“ už i někteří velcí vydavatelé: Jota, Fragment, Portál, Albatros. Ale stále platí, že koupit si českou knížku v elektronické podobě je malý zázrak.

Šéfa Svazu českých knihkupců a nakladatelů Vladimíra Pistoria to nijak neznepokojuje. Podle něj nemají nakladatelé kam spěchat. Kam taky? Nejúspěšnější elektronickou knihou je podle Pistoria jeden ze spisků prezidenta Václava Klause. Zatímco v papírové verzi se ho prodalo prý dvacet tisíc kusů (tedy na české poměry mimořádný bestseller!), elektronicky si ten samý titul koupilo 35 (slovy pětatřicet) zájemců. Česko by se zahraničním boomem e-knih nemělo nechat znervóznit. Nevím, jestli to správně interpretuju, ale podle Pistoria máme my na starém kontinentě už tak nějak v genech zakódováno, že budeme dlouho věřit spíše knihám na papíře. Evropa není Amerika... a Česko není ještě tak docela Evropa.

Právě teď a právě tímto konzervativním postojem se ovšem v Česku vytváří prostor pro to, čeho se nakladatelé a autoři nejvíc bojí. Totiž pro nelegální kopírování a šíření. Proč lidé kradou hudbu a filmy? Částečně to souvisí s věkem, v pubertě by se placení za obsah bralo mezi vrstevníky jako „loserovství“. Ale proč obsah kradou i dospělí? Když se jich zeptáte, slyšíte nejčastěji odpověď: protože získat ho legálně nejde, případně je to příliš komplikované.

Nemyslím si, že český web či jeho uživatelé jsou nějak výrazně zpoždění či pozadu například za Amerikou, případně západní Evropou. Platí to i pro návyky uživatelů. Když se podíváme na nejrůznější průzkumy, tak chování uživatelů je v Česku i na západ od nás už velmi podobné. Stejně jako dostupnost technologií či služeb. Podívejme třeba na Groupon, tedy službu zprostředkovávající slevy pro zákazníky. Je to ohromný fenomén jak v Americe, kde Groupon teprve před dvěma lety vznikl, tak i v Česku, kam se slevová mánie rozšířila prakticky jen s několikaměsíčním zpožděním. Proč to neplatí o elektronických knihách?

Odpověď zní, že český trh s knihami funguje špatně i v reálu. Za dvacet let jeho existence například nevznikl relevantní žebříček bestsellerů, média knihy recenzují s ohromným zpožděním nebo vůbec, marketing je v tomto byznysu téměř neslušným slovem. Ostře to kontrastuje s tím, že Češi si knihy kupují a milují je. Podle průzkumu evropské edice Wall Street Journal je kupuje například jako vánoční dárek téměř dvakrát větší procento lidí, než činí evropský průměr. Elektronická kniha přitom papírovou neohrožuje. Představuje jen další možnost distribuce a tedy i příjmů.

Co se týče webu a technologií, je i v Česku dostatek energie i nápadů popsanou mezeru na trhu zaplnit. Proto vznikl zmíněný Ráj knih, od září funguje také obchod eReading, do komerčního prodeje vyrazil minulý týden matador e-knih, server Palmknihy. Problémem je malý zájem nakladatelů a jejich neschopnost se novým podmínkám na trhu přizpůsobit. Chápu, že mnozí z nich jsou lidé, kteří technologiím nerozumějí a které znervózňují. Nejradši by se chlácholili úvahami o mentalitě či vyhlídkami na to, že „nový svět“ si tu jen chvíli zařádí, a pak pomine. Dobrým příkladem je Vladimír Pistorius, který zásadně o lidech na webu mluví jako o „internetových fandech“. Jenže těch lidí je jen v Česku 6 milionů!

Ten vlak už ani nestojí ve stanici, ale houká a pomalu se rozjíždí.

LN, 17.12.2010