24.3.2019 | Svátek má Gabriel


SPOLEČNOST: Potírání extremismu v ČR – správný postup?

28.12.2005

Tyto scény jsou nám jistě velmi známé. Noční záběry pochodujících neonacistů, dunivě znějící hudba, zatemněná okna a sem tam patrné stíny neidentifikovatelných pohybů, které jsou později promptně označeny za hajlování. A dále, pochody s vlajkami, vyřvávání úderných hesel, čistá a bující nenávist. Naopak z jiné strany koncerty, kde se veřejně distribuují drogy, demonstrace za „sociální spravedlnost“ na náměstích, prodávání odznáčků s portréty „pokrokových vůdců“, mládež v oblečení s motivy masových vrahů.

Rozdíl v ideologii? V tom, jak to s námi dotyční myslí? Kdeže. Pokud byste ale chtěli hledat rozdíl mezi oběma póly zmíněných akcí, museli byste se zaměřit především na přítomné (resp. nepřítomné) nezainteresované „osazenstvo“ těchto akcí a ohlasy na tyto akce po jejich skončení. Zatímco akce „pravicových extremistů“ (či spíše neonacistů) jsou lemovány kordony policejních těžkooděnců, téměř pokaždé jsou poctěny přítomností různých antirasistických a antifašistických organizací, mediální masáž tyto akce propírá celý následující týden, akce levicových extremistů zůstávají snad až na občasnou přítomnost dvojice pochůzkářů nepovšimnuty, nenávistné materiály se na nich prodávají naprosto v pohodě, v médiích se o nich nemluví a když, tak více méně kladně, ba dokonce občas sem tam nějaký levicový extremista dostane příležitost v celostátním deníku říci, jak je jeho ideologie úžasná (viz nedávný rozhovor Lidových novin s bývalým vůdcem Mladých komunistů Štefkem).

Mým cílem zde není jakoukoli totalitní ideologii nějak podporovat, ba se jí zastávat, připadá mi však nepochopitelný současný stav, kdy se dle mého příliš nafukuje problém několika desítek hajlujících šašků a naopak problém velmi palčivý je přecházen, či tolerován. Ano, srovnávám zde akce tzv. „pravicových“ a levicových extremistů a přístup vládní moci a legislativy k nim. K tomu bych však nejprve dodal jedno, a to že samotný pojem „pravicový extremismus“ je používán přinejmenším nešťastně. Jsou tak označování zejména neonacisté, kteří však logicky nejdou svými názory zařadit na pravici, nýbrž spíše na levici. Aby však nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním a sáhodlouhým vysvětlovacím teoriím, budu je tak sice označovat, avšak v uvozovkách.

Na definici extremismu je celkem složité se shodnout, v kostce však lze říci, že liberálně-demokratický systém se obyčejně před „extrémy“ (ať už si je definuje jakkoli) chrání a snaží se proti nim vymezovat, ať už na mediálním poli, zákony či v krajním případě represemi. Ať je již definice samotného pojmu „extremismus“ jakkoli složitá, obecně jsou za „extremisty“ považováni zastánci totalitních režimů ať již „zprava“, či „zleva“. U nás proto existuje jistý odstavec 3, článku 17, oddílu druhého, politických práv Listiny základních práv a svobod Ústavy ČR, který umožňuje omezit svobodu slova když se jedná o „opatření v demokratické společnosti nezbytná…“. Též také paragraf 260, takzvaný „o podpoře a propagaci…“, či paragraf 261 „o veřejné podpoře…“, s dodatkem 261a, o takzvané „osvětimské lži". V těchto paragrafech není vysloveně jmenována ideologie, měl by tedy být de iure aplikován jak na propagaci totalitní ideologie z levé strany – komunismu (nebo alespoň jeho nejradikálnějších forem), tak i z „pravé“ strany – nacismu. Jenomže praxe je, bohužel, jiná. Zatímco o aplikování paragrafu 260 na různé akce „zprava“ , ať už to je nošení jistého oblečení s „ultrapravicovými“ symboly, heslo na demonstraci či vydání knihy slýcháme pořád, tak o tom, že by legislativa stíhala verbální projevy levicových extremistů, o tom skoro ani vidu ani slechu, ačkoli (jak jsem nastínil v úvodu) to jistě není z toho důvodu, že by k tomu nedocházelo. A třeba o tom, že by legislativa uplatňovala paragraf o zpochybňování genocidy na nejmenované levicové extremisty, kteří například popírají zločiny sovětského bolševismu, si můžeme nechat jenom zdát. Srovnejme vše s nedávnou kauzou ohledně demonstrace na podporu revizionisty Ernsta Zündela. Jeho názory si v žádném případě nezaslouží podporu, ale všimněme si, jak byla jen pouhá demonstrace proti jeho uvěznění označena za „popírání holocaustu“ a následně velmi zkritizována ze všech stran a jak na druhou stranu je klid po pěšině, když z úst nejmenovaných soudruhů slýcháme o tom, že odhady obětí sovětského režimu jsou „značně nadhodnocené“ a soudruh Stalin že byl prý velký muž. Přitom je to (jak ze strany Zündela či inkriminovaných komunistů) stejné – popírání genocidy, byť má každá jinou barvu. Ale zákon by tedy, pokud už existuje, měl sankcionovat obě strany. Jenže se tak neděje. Extrémně levicové verbální projevy jsou tedy tolerované anebo, pokud se nějaký přeci jen dostane před soud, je mu většinou věnována maximální mediální pozornost (avšak v kladném slova smyslu), kdy se neustále polemizuje o vině či nevině dotyčného, míře svobody slova a podobně. Kupříkladu známá kauza Davida Pěchy. Šlo o jistého radikálního komunistu, který v nějakém periodiku vyzýval k „povstání proletariátu“, „svržení tyranského systému i za cenu krve a klidně i pomocí zbraní“. Dotyčný byl obviněn z „hanobení…“ a podobně, avšak následně osvobozen. Mimo jiné také kvůli mediální masáži, která byla v souvislosti s jeho procesem spuštěna. Jeho zastánci (a že jich nebylo málo) argumentovali svobodou slova. Jak zajímavé. Přitom to, že sám dotyčný proti svobodě slova de facto vystupoval, už jakoby uniklo. Kde tehdy byli ti intelektuálové, od kterých stále slýcháme, že v zájmu ochrany samotné svobody slova se musí zákonem omezovat svoboda slova „hate-speakerů“? Ti, kteří tak horují za „demokracii“? Ozvali by se dotyční, kdyby byl Pěcha třeba neonacistou? Jistěže ne. O čem to tedy vypovídá?

Argumenty, které chrlí lidé, podle kterých je nedemokratické stíhat extrémně levicové názory a projevy, jsou však velmi liché. Tak například pokud se mluví o možném zákazu KSČM, argumentují tím, že tuto stranu volí přes milion obyvatel této země a možný zákaz by byl prý „diskriminací“ těchto lidí. Přitom však autoři navrhovaného zákona o „zákazu“ KSČM, který v současné době leží v Poslanecké sněmovně, nemají jistě na mysli jakoukoli perzekuci lidí s určitým názorem, nýbrž jen dodržování litery zákona a navrhovaným paragrafem chtějí KSČM donutit alespoň ke změně názvu. Máme-li zákon o protiprávnosti komunistické a nacistické ideologie, pak tomuto zákonu jistě odporuje existence politického subjektu, který má v názvu ideologii, která samotná je dle něj protiprávní. KSČM je jistě etablovanou stranou, s nemalým voličským procentem. Její představitelé hovoří o tom, že se údajně distancují od minulosti. Přitom však jsou na mítincích k vidění projevy jak někdy z padesátých let, nejsou schopni se třeba od stalinismu distancovat a někteří její představitelé otevřeně do éteru vyzdvihují rudé vrahy a také strana samotná pořádá v našem hlavním městě setkání předních světových soudruhů (mezi nimiž je nemalé procento bolševických tyranů). Ale důvod k zákazu prý není, výše zmíněné věci jsou asi patrně v pořádku. Když nedávno v Brně pochodovali mladí komunisté pod rudými vlajkami za nečinného přihlížení policie, ohradil se proti tomu jeden přihlížející občan. Za to, že upozornil policii na porušování zákona byl dotyčnými policisty natáčen, zatímco pochodujících komsomolců si nikdo nevšiml. Kde to jsme?

Další věcí je nošení různých tzv. „politicky závadných“ symbolů. „Kupodivu“ existují hromady učebnic, publikací a prospektů detailně rozebírajících tzv. závadnou symboliku, rozčleňující zmíněné symboly do několika podskupin a podobně, zkrátka „ultrapravicové symboly“ mají o zájem postaráno. Na druhou stranu jsem si nevšiml jediné publikace, která by například obdobně rozčlenila symboly levicové. Na potírání „ultrapravicových“ symbolů existuje kvantum „fundovaných a nezávislých“ tzv. znalců, kteří se v dané problematice hrabou naprosto nehorázným způsobem a nejraději by nám zakázali používat snad samotné národní znaky (viděl jsem totiž tabulky jistého nejmenovaného „znalce“ se všemi podle něj závadnými symboly a ke svému zděšení jsem tam našel vedle svastik i klasické heraldické symboly, třeba francouzské královské lilie známé z Angeliky). Vezměme v úvahu například známou kauzu značky Thor Steinar. Jde o druh oblečení, které využívalo jako jeden z hlavních motivů vyobrazení dvou navzájem se kryjících germánských run. Byla spuštěna hysterická kampaň, která tuto značku bez skrupulí obvinila z využívání nacistické symboliky. Ony ty dvě runy sice byly ze sorty těch, které využívaly jednotky Waffen-SS, ale svým překrytím vytvořily úplně jiný symbol, a tak podle mne důvod k zákazu nebyl. Navíc mi připadá krajně postavené na hlavu stavět mimo zákon historickou památku, runové písmo, jen proto, že určité runy byly využívány nacisty. To už bychom také mohli rovnou zakázat zemědělcům srp a kovářům kladivo. Na kauze TS bylo například v ČR komické, jak jistý „znalec“ označil symbol této značky za znak „Divize SS Nederland“. Vtip byl nejenom v tom, že starý znak značky Thor Steinar (tato firma pod nátlakem posléze symbol změnila na „nezávadný“) nikdo ve 2. světové válce nepoužíval, ale hlavně to, že žádná SS divize „Nederland“ nikdy neexistovala. Takto tedy krátce k fundovanosti českých „expertů na extremismus“. Překvapuje však jedno, když někdo chodí na veřejnosti v triku s vrahem Che Guevarou a nic se mu nestane. Přitom pokud ale tedy tyto skutečnosti chceme posuzovat z toho hlediska, že je třeba zabránit verbálním projevům ideologií, které ohrožují demokracii, představuje jistě triko s motivem anti-demokratického tyrana větší nebezpečí, než oblečení Thor Steinar. Přesto jsem nezaregistroval případ, kdy by byl policií (byť jen vyslýchán) nějaký levicový radikál za triko s Che Guevarou, Leninem či nápisem KGB.

Jak tedy celý problém shrnout? Jak vidno, je přístup české legislativy k různým extremismům různý. Zatímco „pravicový“ je potírán, levicový je více méně tolerován. Je si proto potřeba položit několik otázek. Například jaké jsou hranice mezi extremismem a „přijatelným radikalismem“? Je důvod kriminalizovat verbální projevy? A nemůže demokracie snahou potírat názory jí nepřátelské popřít sebe sama? Osobně si myslím, že současný stav legislativy ohledně verbálních trestných činů je velice neuspokojivý. Zastávám ten názor, že pokud mají být „extremismy“ stíhány, tak ať je všem měřeno stejným metrem. Navrhoval bych též vytvoření striktních pravidel pro stíhání takových věcí, jinými slovy pokud mít paragrafy postihující jakékoli verbální projevy, tak přímo v zákonu stanovit, nošení kterých věcí je trestné a podobně. Aby nedocházelo k „zajímavým posudkům“ různých tzv. znalců extremismu, kteří pod škatulku „extremismu“ a „ohrožení demokracie“ dokáží při troše šikovnosti podřadit leccos.

Přes to, že odsuzuji jak neonacisty, tak komunisty, si myslím, že nějakými například „méně závadnými“ symboly, ať již půjde o nějaké ultrapravicové skinheadské oblečení či triko s Che Guevarou, dotyčný jedinec (většinou mladík, co ještě nemá rozum) pro demokracii nebezpečí neznamená. Ale jak jsem nastínil, bylo by vhodné, aby v zákonech bylo přesně zaneseno, co je trestné nosit a tak dále, případně přesně zakotvit, propagace kterého hnutí bude trestná. Aby bylo dopředu jasné, co dotyčný může za nošení či dávání na odiv něčeho očekávat a aby se nestávalo, že bude za něco zatčen a až potom na základě „znaleckého posudku“ se rozhodne, zda eventuálně trestný čin spáchal či nikoli. Nebo též z toho důvodu, aby bylo ze samotného znění paragrafu jasné, které hnutí bude označeno za „nebezpečné“. Aby se nestávalo, že pomocí různých „širokých mantinelů“ bude za „ohrožující lidská práva“ označena třeba kritika masové imigrace. Proto bych já osobně navrhoval zanést do zákona vysloveně trestnost nacismu a komunismu a dále kupříkladu uzákonit trestnost „výsostných“ symbolů těchto hnutí – rudé hvězdy, srpu a kladiva, svastiky, znaku jednotek SS a podobně. A za propagaci označit zákonem třeba vyvěšování vlajky s takovým symbolem, nošení nášivky a tak dále, protože na druhou stranu jistě každý uzná, že druhá věc je pak rudá hvězda v jiném kontextu, stejně jako třeba svastika v historickém filmu či knize. Přesto však bych byl proti tomu, aby za nošení i těchto symbolů byli lidé posíláni do vězení. Maximálně bych navrhoval nějakou pokutu, ale spíše jde o to, že takováto „zákonná“ kriminalizace by jasně řekla, že považujeme obě inkriminovaná hnutí za nebezpečná a nestojíme o jejich návrat. Jde spíše o morální vyjádření odporu k dané ideologii, než o to, zavřít na dlouhá léta nějakého mladíka, který z dané věci ještě nemá rozum. Ať už jde o skinheada či anarchistu.

Má tedy ale demokracie právo potírat názory vystupující (více či méně) proti ní a neznamená to, že by tím popřela sebe sama? Osobně si myslím, že omezování svobody slova například v době, kdy se jedná o přímé ohrožení státu, či pokud jde o vyslovenou propagaci názoru, který hlásá destabilizaci samotného demokratického řádu a popření demokracie, je v pořádku. Proto jsem pro sledování podezřelých stran, hnutí či nějakých akčních skupin a represe (např. zákaz) vůči nim v případě, že směřují skutečně k potlačování práv a svobod, avšak proti všem, ať již se jedná o neonacisty nebo komunisty. A také za podmínek, které jsem výše vyjmenoval. Je jistě v pořádku zakročit vůči těm, kteří si přejí návrat totality, ať rudé nebo hnědé. Osobně jsem velikým zastáncem celkem široké svobody slova, ale pokud někdo pochoduje pod rudými vlajkami a provolává slávu Ho Či Minovi, je to dle mého stejné jako volat po protižidovských pogromech a v pořádku to není. V případě takových věcí jsem zastáncem represí vůči jejich organizátorům a propagátorům. Na druhou stranu je zde velice tenká hranice, jak jsem výše poznamenal, kdy hrozí, že jistá vláda pak může označit za „extremisty“ a „ohrožující demokracii“ i své odpůrce, kteří hlásají (sic!) demokratické, avšak mnohdy pro někoho nepříjemné názory a pravdy. To je druhá a odvrácená strana problematiky verbálních trestných činů. Přesto však pro to, aby projevy neonacistů a komunistů byly stíhány stejně a byla jim dávána stejná míra nebezpečnosti, bych samozřejmě byl všemi deseti. Avšak dosáhnout takového stavu, navíc v české společnosti (zatím stále prosycené reálným socialismem a ovládané mnohými levicovými intelektuály), k tomu bude potřeba vykonat ještě veliký kus práce.

(Převzato z Virtually.cz)



Advantage Consulting, s.r.o.
TECHNICKÁ PODPORA - VÝJEZDY DO ZAHRANIČÍ

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 32 000 - 36 000 Kč

Diskuse


Sch.glosátor
14:46
29.12.2005

jazzovec
0:05
29.12.2005

Jiri Janecek USA
23:11
28.12.2005

Jiri Janecek USA
22:00
28.12.2005

Jiri Janecek USA
20:40
28.12.2005

Tana Zajicova
17:03
28.12.2005

Tana Zajicova
17:04
28.12.2005

A.S. Pergill
15:29
28.12.2005

Ivan
13:04
28.12.2005

solitér
14:38
28.12.2005

Oteplovač
14:37
28.12.2005

A.S. Pergill
15:26
28.12.2005

Oteplovač
16:37
28.12.2005

jezevec
19:52
28.12.2005

Proxy Blue
20:54
28.12.2005

Sch.glosátor
12:53
28.12.2005

van Kat
10:35
28.12.2005

kulihrach
9:22
28.12.2005

Pamětník I.
9:53
28.12.2005

Jenda
13:00
28.12.2005

Pirat
13:36
28.12.2005

haui1
17:21
28.12.2005

krok
8:52
28.12.2005

hael
17:23
28.12.2005

Karel
7:16
28.12.2005

jakovy
8:51
28.12.2005

J. Mach
13:17
28.12.2005

Jiri Janecek USA
20:17
28.12.2005

68
2:50
28.12.2005

NobodyWasHere
1:06
28.12.2005

kirast
0:55
28.12.2005

XinWi
0:51
28.12.2005

Hynek Vilém
8:16
28.12.2005

počet příspěvků: 56, poslední 29.12.2005 02:46









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.