Zeptala se mě včera kamarádka - jak to dopadne na Ukrajině? Už už jsem měla na jazyku - špatně, jako vždycky všechno, ale v poslední chvilce jsem se zarazila. Bylo pod nulou a představa, jak je asi lidem, kteří se scházejí na kyjevském Majdanu a chtějí do Evropy, mi v tom přezíravém¨odsudku jejich úsilí zabránila. Jak to dopadne na Ukrajině, samozřejmě nevím a tomu, že prezident Putin nasliboval hory doly svému ukrajinskému prezidentskému kolegovi jen tak, z velkorysosti, nevěřím. Ukrajina prostě stojí na rozcestí: s Ruskem, nebo s Evropou. Tiše se obávám, že těch, kdo demonstrují pro Evropu, je v celkovém součtu málo, že to spíš vypadá na nerovný tandem s Ruskem. Ale moc na ty demonstranty myslím a držím jim palce, víc bohužel neumím.

A vůbec, řekla jsem si, když jsem přišla domů, moc si toho, co se děje ve světě, nevšímám... tedy tím chci říct, že si toho všímám méně, než bych měla. I otevřela jsem si internet a začala koukat, co se kde děje. V Itálii protestují tisíce lidí proti vládě. A protože zrovna přijela návštěva z Itálie, vyptávala jsem se, proč ti lidé demonstrují. "To já nevím," pravila návštěva, "tam se totiž demonstruje pořád." Hm. A na Svatopetrském náměstí se upálil člověk...

"Přibližně 150 dětí se ve středu pustilo do křížku s bolivijskou policií ve městě La Paz. Nezletilí demonstrující požadovali zrušení nového zákona, který zakazuje pracovat dětem mladším čtrnácti let. Podle dětí by úřady zákon měly zrušit a práci dětem povolit, pokud je dobrovolná," píše jedna webová stránka. "Čínští novináři budou skládat ideologické zkoušky. Mají zaručit jejich ideologické smýšlení," píše jiná. A aby toho nebylo málo, dá se číst také tohle: "Střety v Jižním Súdánu, které propukly o víkendu, se rozšířily do dalších měst a vyžádaly si na 500 obětí."

Tyhle děsivé zvěsti mi paradoxně zlepšily náladu. Přešla mě chuť stěžovat si na místní poměry, které mi už dlouho pijí krev.

Poměrně zblízka se dívám na změny v České televizi a Českém rozhlase a nejsem pranic spokojená: jako by se tyhle veřejnoprávní instituce rozhodly soutěžit v plytkosti se soukromými. Sledovanost, sledovanost, sledovanost... a tu zaručí neustále opakované zprávy o počasí a všemožné nehody. Koneckonců se ale nemusím na tu televizi koukat ani ten rozhlas poslouchat, nejsem na tom ještě tak špatně, abych si neuměla najít lepší zábavu. Hradní kancléř Mynář nakonec požádal o bezpečnostní prověrku, ale stejně si vrabci štěbetají, že hradního pána naštval neúspěch jeho strany ve volbách a Mynář bude muset jít. Ale - co je mi vlastně po tom? Ať si to na Hradě udělají, jak chtějí, nechce se mi spekulovat, zda kancléř opravdu půjde a kdo ho nahradí. Poslanecká sněmovna schválila rozpočet. Prý nestojí za nic, říká Kalousek..., ale schválila, což je přece jen chvályhodné. Popsat cizinci problémy, v nichž se potácí vznikající koalice, je dosti obtížné, ale také se to dá podat jako humoristický seriál.

Vlastně si - ve srovnání s jinými - nežijeme špatně. Poklidný kout světa.

LN, 20.12.2013