28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Paměť Miloše Zemana

21.1.2013

Miloš Zeman je proslulý svou pohotovostí, inteligencí i pamětí. Jako jeden z mála věděl, jak katastroficky jsme za komunistické éry zaostali za srovnatelnými státy, a jako jediný byl schopen na to upozornit veřejnost ještě před rokem 1989. Pamětníci jistě nezapomněli na jeho článek v beznadějně vyprodaném Technickém magazínu a na jeho masové ilegální rozmnožování. Většině lidí tím otevřel oči a tak, podle mého názoru, výrazně přispěl k masovému odporu a úspěchu Listopadové revoluce. Ještě dlouho po revoluci o skutečném stavu země mluvil na četných besedách. Na jedné z nich na dotaz, co se stane, když se otevřeme konkurenci vyspělých zemí, odpověděl, že naší hlavní předností budou nízké mzdy. Co snad nikdo netušil, že si tuto "přednost" zachováme dodnes a, jak je vidět, i do budoucnosti.

Miloš Zeman si pro svůj vstup do vrcholné politiky vybral tehdy skomírající ČSSD a dovedl ji až k pozici nejsilnější vládní strany. Rozhodující moment nastal, když si pro popis současné hospodářské situace vypůjčil název jedné knihy: "Spálená země". Bylo to asi někdy okolo roku 1992 až 1994 a nebylo to daleko od pravdy. Geniálně demagogický tah byl, když ono spálení přisoudil výhradně pravicovým vládám. Jako by při své vynikající paměti najednou zapomněl na to, co hlásal ještě několik let před tím, že naše hospodářství zničila vláda komunistů. Účel posvětil prostředky a Zeman v čele ČSSD zvítězil. Tím, nevím jestli záměrně nebo jako by-produkt, dokonale vyvinil komunisty z odpovědnosti za stav země. To se hodilo nejen komunistům, ale i četným nepřátelům pravicové vlády. Komunisté nabrali odvahu tvrdit, v jak dobrém stavu byla země před revolucí, a protože naši občané nemají paměť, od té doby trvale rostou jejich preference. Na rozdíl od jeho ČSSD mu komunisté projevují svou vděčnost a hlasitě podporují jeho prezidentskou kandidaturu. Svůj podíl na tomto stavu má i Václav Klaus, který se odmítal dívat do zpětného zrcátka.

Miloš Zeman by si měl připomenout, že právě za komunistické vlády vznikla zmíněná disproporce mezi našimi mzdami a mzdami srovnatelných zemí, ve kterých se komunisté nedostali k moci. Ta disproporce dosud trvá a asi i dlouho trvat bude, protože na ní stále ještě spočívá naše konkurenceschopnost. Jen v této oblasti vychází komunistický dluh řádově na biliony korun. Ale to není jediný dluh, přičteme k němu cenu zničených nebo poškozených historických památek, těžko vyčíslitelnou ztrátu orné půdy způsobenou jejich zemědělstvím, rozdíly proti sousedním zemím ve stavu komunikací, budov (nemáme dost prostředků na zateplení paneláků), katastrofální stav nerekonstruovaných kanalizací i vodovodů ve velkých městech. Obecně řečeno ve všech oborech, které mají zařízení s dlouhodobou životností, a i kdyby byl dostatek financí, nedají se rychle napravit z technických (např. dopravních) důvodů. Samozřejmě splácení komunistických dluhů by bylo rychlejší, kdybychom neměli zbytečné ztráty vyvolané právním stavem. Právním stavem postaveným na základě polistopadového principu, že vše, co není v zákonech výslovně zakázáno, je dovoleno. Tím vznikla nepřehledná právní džungle a bylo vytvořeno prostředí pro korupci a tunelování. Nicméně ztráty, nad jejichž velikostí tak žasneme, jsou zlomkem dluhů komunistických.

Miloš Zeman má předpoklady i schopnosti být prezidentem. Jenom je škoda, že ztratil tu svou, kdysi vynikající paměť.