21.2.2019 | Svátek má Lenka


SPOLEČNOST: Otcovství nevítaná, sporná, anonymní

29.12.2005

Když jsem dělal průzkum o profilu a motivaci uprchlíků z reálného socialismu, nezřídka jsem se dozvídal značně surreálné důvody. Například jeden plodný tatínek, obtížen alimentačními povinnostmi vůči pěti potomkům, vehementně tvrdil, že uprchl přes bariéru třídně rozděleného světa z výlučně politických důvodů.

Když jsem sedával v taláru u okresního civilního soudu v českém pohraničí, rozvody tvořily agendu tu nejčastější, žalobní nároky za manka v maloobchodu tu nejkomplikovanější. I když v tom nehrozilo nic politického, rovněž protivné, hodně frustrující, byly paternitní spory, zjišťování tatínků skutečných či vymyšlených. Před nimi stála tato zákonná domněnka: „Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů.“ Je to ovšem matka, která přišla s obviněním, a je pak na obviněném, aby dokázal opak. Důkazní břemeno, onen onus probandi, na žalovaných zádech bývá vskutku k neunesení. Spíš se přece dokazuje fakt, událost, než jeho neexistence. „Kde jste a jak jste, pane odpůrce, strávil poslední sobotní večer měsíce července, přesně před dvěma lety? Vy se doopravdy nepamatujete? To je ovšem velmi podezřelé.“ A už jste zase o kus blíž k soudně přiklepnuté rodičovské roli.

Občas se žalovaný k souloži přiznal, ale s tím, že matka dítěte se rovněž milovala s jinými pány. „Tady, pane soudce, máte seznam - ti taky,“ strkal nám žalovaný pod nos již předem bezcenný důkaz. Zákon totiž tuto námitku (objectio plurium concubentium) neuznával a i kdyby matka byla uspokojila celou Rudou armádu, žalován a téměř s jistotou bude odsouzen ten ze souložníků, na níž spočine její prst. V případě nymfomanické plavovlásky Růženy N. se obžalovaný bránil seznamem padesáti stejně pravděpodobných, resp.nepravděpodobných otců. Matka dítěte pravdivost seznamu nepopřela, ale vytkla mu jeho neúplnost. Krevní zkouška žalovaného nevyloučila, a tak jeho statistická pravděpodobnost dvouprocentních zásluh na těhotenství vynesla stoprocentní finanční odpovědnost za jeho následek.

Dovolávat se krevní zkoušky byla sázka na chromého koně. Zkouška krve matky, dítěte a žalovaného, se všemi A, B, AB, O, Rh, Mn písmeny, nabízela nedokonalý a pouze negativní důkaz. V té době let padesátých nemohla otcovství zjistit, nýbrž pouze vyloučit. Proto k nám vesměs přicházely posudky se závěrem: „Žalovaného lze (nelze) vyloučit jako možného otce nezletilého žalobce.“ Pravděpodobnost takového vyloučení byla tak jedna v deseti. Jinými slovy, na základě této zkoušky, každý muž byl handicapován devadesátiprocentní pravděpodobností prohry vůči obvinění jakoukoliv ženou, kterou v životě nikdy neviděl. Zejména starší ročníky soudců pídily ani ne tak po pravém otci, jako po „plátci“. Mnohokrát jsem zbytečně argumentoval, že 1. lepší žádný otec než falešný otec; 2. otec ať pravý či falešný, ale každopádně nedobrovolný, dítěti oporou nebude; 3. těch pár set alimentačních korun by státní pokladnu nestrhlo, ale ublíží soukromé kapse v často nevinných kalhotech. I ti zatvrzelí juristé si museli připustit občasnou nejistotu, jak se snad také dalo odvodit z formulace odsuzujícího rozsudku: žalovaný totiž nebyl „zjištěn“ jako otec dítěte, ale toliko se za takového „pokládal“ či „považoval“.

Marxismus-leninismus se nám zasloužil o zrušení důkazu dědičně biologickou zkouškou. (Jsme přece deterministé, vivat Lysenko, hanba moravskému kněžourskému tmáři Mendelovi, sice jsme vzešli z mateřského klína, ale formuje nás materiální realita žhavé současnosti.) Tyto testy nám ministerstvo spravedlnosti povolovalo a zas zakazovalo od sezóny k sezóně podle momentálního kursu destalinizace.

Nebudu tento důkazní prostředek chválit, protože byl ve stranické nepřízni. Šlo o zkoušku komplikovanou a nákladnou, muselo se k ní jet do Prahy, tehdy k profesoru Bohumilu Seklovi. Jeho výsledek se omezil na pouhý odhad pravděpodobnosti otcovství – což ale byla jeho největší přednost. Na rozdíl od krevní zkoušky s negativním závěrem, že žalovaného lze (nelze) vyloučit, profesor dodal soudu nález s bohatou fotografickou dokumentací, porovnávající fyzické rysy účastníků (jako dlaně, čelo, brada, oči, uši, nos) se závěrem: Otcovství žalovaného je pravděpodobné tolika a tolika procenty.

- -. –

V jednom z Kunderových románů lékař v českém městě řeší neplodnost svých pacientek injekcemi s obsahem svých čilých spermií, s výsledkem, že v městě nevelkého rozsahu přibývá dětiček, vzájemně si podobných jakož i připomínajících rysy úspěšného doktora lidumila. K vítanému početí ovšem může dojít tradičním, dosud nejpopulárnějším a též nejpříjemnějším počínáním.

Tehdy jsme ovšem neměli k dispozici rozluštěný hlavolam DNA, vynikající to důkazní prostředek, klíč k odmykání zámků k mysteriím i hodně dávného data.Věda pokročila mnohými směry, máme in vitro fertilization, surrogate mothers, anonymous donors, sperm banks s všelijakými právními zádrhely. Jak třeba řešit spor s „náhradní matkou“, která za úplatu poskytla k devítiměsíčnímu pronájmu své tělo a pak výsledku se odmítla vzdát?

„Haló, já jsem tvá sestra. Náš otec je dárcem spermatu, číslo 150“, takový je titulek obsažného článku v nejvýznamnějších amerických novinách (Amy Harmon, “Hello, I´m Your Sister.Our Father Is Donor 150“, The New York Times, 20.11.2005:A5).

Zprostředkovatelská služba zvaná SPERM BANK je podnik komerční, dárcům za jednu dávku ejakulátu zpravidla platí 50 až 100 dolarů, jenže zákaznicím účtuje až šestinásobek. V Americe takto na svět ročne přijde 30.000 dětiček a v Evropě jejich počet bude třeba ještě větší. Čas plyne, děti rostou a přemýšlejí – též o své identitě. O úspěšném dodavateli spermatu se vesměs zmiňují jako o „dárci“, nikoliv otci. On anonym je ale pojítkem s polovičními sourozenci, bratry a sestrami. Patnáctiletý Ryan Kramer spolu se svou matkou Wendy založili www.donorsiblingregistry.com, webovou stránku, která se již pořádně rozrostla na víc než stovku větví. Zabruslil jsem tam a dozvěděl se o „Reproductive Health –Infertility“, o zdroji „Anonymous Sperm Donor Traced on Internet“, s rubrikami vstupů pro rodiče, potomky, dárce spermatu, dárkyně vajíčka a též dárkyně dosud užitelných spermat, kterých má navíc a mohly by být někomu k užitku.

Z prozatímního počtu 6295 zájemců z řad anonymně zplozené mládeže se podařilo zjistit příbuzenský vztah v 1131 případech. Zejména některá děvčata se pustila do pátrání s vervou Šerloka Holmese či majora Zemana, chcete-li. Od svých matek získaly profil anonymního dárce z banky spermií - celkem 150 údajů (věk, výška, váha, rasa, rodinný původ, náboženské či dokonce politické vyznání, barva očí, zda ženat a s dětmi, jaké má záliby, zda golf či kuželky, filozofii či cesty do pralesů atd.) a též místo jeho narození. Ve jmenovaném případě to bylo město Wilmington ve státu Delaware, obyvatel 77.200, tedy víc než v Kunderově románu, v němž se dalo na promenádě nahlížet do kočárků a seznamovat se s fyziognomií drahoušků pyšných maminek.

E-mailem se toto anonymně počaté potomstvo seznamuje přes celý kontinent, polosourozenci se navštěvují, tráví společné prázdniny. Též matky se kontaktují, dochází k mini-family reunion, vznikají tak pouta, vyměňují fotografie ratolestí, nabízející příležitost k porovnávání někdy naprosto totožných mateřských či spíš otcovských znamének. Na rozdíl od nikterak ojedinělé vzájemné nevraživosti žen, obtěžkaných týmž mužem, zde anonymita genetického dárce jim poskytuje citově bezkonfliktní sbližování. Známy jsou případy, kdy jedna matka poskytuje zbytek nespotřebovaných spermat k potřebě jiné matky, dychtící po stvoření dalšího dítěte.

A mezi takovým potomstvem vzniká případné bažení po identitě společného dárce-otce. Roste počet a hlomoz hlasů domáhajících se zrušení anonymity. Naléhají na sperm banky vyžadovat od dárců souhlas k pouhé dočasnosti anonymity, aby vypršela o osmnáctých narozeninách jejich produktů. Ač některý z dárců bude souhlasit a tak mít příležitost k seznámení s úspěšným výsledkem svého původního příspěvku, většina nepochybně nepřivítá takové potěšení s předpokládanými komplikacemi, a ony banky –spermiové zprostředkovatelky rovněž nepřivítají odtajnění v jakékoliv podobě, v oprávněné obavě, že dojde k zřídnutí řad ochotných poskytovatelů životadárného ejakulátu.

Ten který výkonný plemeník se zasloužil o tucty potomků, což pak vede k obavě, statisticky nikoliv zcela nepravděpodobné, že může dojít k seznámení a posléze k manželství a tedy i krvesmilstvu mezi nevědomými a tedy i nevinnými. O takových eventualitách jsme tehdy v době budování socialismu, spíš zaměstnáni řešením vesnických hádanic o majetnictví slepic a králíků, ovšem nemohli mít ani tušení.

K O N E C



Diskuse


O.K.
21:39
29.12.2005

G. Pašek
22:41
29.12.2005

Ian Smith
17:31
29.12.2005

G. Pašek
18:59
29.12.2005

cassul
23:46
29.12.2005

G. Pašek
0:10
30.12.2005

Boze,
13:22
29.12.2005

Patron Divný
11:01
29.12.2005

doxa
10:22
29.12.2005

tess
10:58
29.12.2005

Patron Divný
11:14
29.12.2005

Alex Juchelka
2:32
29.12.2005

dulcibelka
8:02
29.12.2005

Alex Juchelka
11:50
29.12.2005

počet příspěvků: 30, poslední 30.12.2005 05:08









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.