Napřed mi dovolte abych se trochu zasnil.
Řekněme, že ti mladí, co se nedávno probudili a šli si zahlasovat slepičím ovocem, se opět neuloží ke spánku Blanických rytířů (to když dávají najevo, že jako jim na Česku taky záleží, ne že ne; ale ještě to není tak hrozný, aby museli položit mobily, vstát od počítače, vynechat mejdan, rande či výlet a jít k volbám, a nebo se nedej bože aktivně angažovat), ale místo toho by si naopak řekli: „Hele, něčím jsme v této zemi pohnuli. Co takhle zkusit vylepšit něco jiného?

Kdyby se snažili, určitě by zase s něčím pohnuli. A pak zase s něčím. A brzy by Česko vypadalo spíš podle jejich představ než podle představ těch zaprděných veteránů komunistického nicnedělání. Myslíte, že by to nedokázali? Já si myslím, že ano; a hned vám řeknu proč.

My máme totiž nejchytřejší mladé, jaké jsme v tomto národě historicky kdy měli. A to jim nepodkuřuju. Jsou to děti svobody cestování, myšlení a slova. A jako by samo toto nestačilo, tak je to ještě umocněno tím, že jsou to také děti světové internetové revoluce. A to už je síla, pánové.

Jim by už nyní měla patřit vláda věcí a ne té bandě z mojí generace, která za komunismu vyrostla, komunismem nasákla a mnohdy mu věrně sloužila. A co je nejhorší – pořád rozdávají karty stejným způsobem, jako za Husáka.

Asi před deseti lety mi někdo vykládal následujíci historku, nevím jestli to není jenom folklór, ale takhle jsem to slyšel:

Údajně hned po sametové revoluci přijel do Česka jakýsi japonský profesor, ekonom a politolog. A tiše pozoroval, jak se odvíjí historická změna z reálného socialismu na kapitalistickou demokracii. Brzy si našel nějaké české přátele a ti ho záhy začali nutit, aby jim řekl – jak dlouho to bude trvat než se Česko dostane zpátky mezi vyspělé státy světa; co je zapotřebí pro to udělat atd. A pan profesor se neustále odmítal jakkoliv vyjádřit. Jestli chtěl zůstat nestraným pozorovatelem či se nechtěl dotknout, těžko říct.

A potom ho konečně nějak zlomili, prý v tom hrála roli slivovice, a profesůrek ze země vycházejícího slunce vydal verdikt: „Napřed musí ta stará generace vymřít!“

Často si na tuhle historku vzpomenu, a ať to je folklór nebo ne, víc a víc mi připadá, že tak to holt je. V detailech by se dalo jistě polemizovat (to jde vždycky), ale jako princip to myslím sedí. A s tím bych rád oslovil naši mladou generaci, Matěje Forsta specificky, ale obecně jakéhokoliv generického Matěje Forsta:

„Matěji, proč bys proboha měl rušit skupinu, kde je přes 50 000 členů? Proč ji nezměnit na diskusní klub o tom, jak by mladí lidé rádi viděli Česko fungovat? S trochou štěstí by to mohlo přerůst do několika občanských iniciativ a možná i politických hnutí. Ty máš, Matěji, asi největší šanci něco významného udělat, protože tě vlna správné myšlenky ve správný čas vynesla do čela. A jestli to zahodíš, tak se obracím na jakéhokoliv jiného Matěje Forsta mladé generace - Pozvedni myš a něco pro Česko udělej. Dali jsme světu pojem ‚Sametová revoluce‘, třeba dáme taky ‚Vajíčkovou revoluci‘. Děkuji.“

P.S. A dejte si do znaku vejce, to je nyní silný politický symbol.

petr.kolar@canada.com