Proti čemu? Proti vládním reformám. Co se jim na nich nelíbí? Všechno. Jsou nekoncepční, protilidové, neřeší zadluženost státu, dostatečně nepotírají korupci atd. Co odbory navrhují? Nic. Alespoň jsem nezaregistroval jediný konkrétní návrh na řešení některého z výše uvedených problémů. Samozřejmě, každý může zaujmout ke kterémukoliv problému kladné nebo záporné stanovisko. Ale pokud má zájem věc řešit, musí předložit kromě námitek i návrhy na řešení a dostatečně je zargumentovat, aby protistranu přesvědčil.

Dělají to odbory? Bojím se, že ne. Využívají toho, že mají v ruce nástroje, kterými mohou svůj nesouhlas dát citelně najevo, a to všem, padni komu padni, a spoléhají na to, že vláda nakonec ustoupí. Tak jako ustoupila při akci lékařů. Doktoři dostali přidáno, sestrám se to slíbilo, ostatní zaměstnanci ve zdravotnictví utřeli lusku a odbory slavily vítězství. O problémech přesčasů, neohodnocených a nelogických kolečkách a ohodnocení absolventů lékařských fakult se mlčí dál.

Co je vlastně náplní činnosti odborů? Při školeních a agitkách před rokem 1989 nám vtloukali do hlavy že je to hájení zájmů pracujících. Jaké zájmy pracující mají? Za práci odvedenou v přijatelné pracovní době a v odpovídajícím pracovním prostředí obdržet mzdu odpovídající množství odvedené práce a její kvalitě, mít jistotu, že pokud se bez svého zavinění dostanou do svízelné situace, tak se mu dostane po nezbytně dlouhou dobu pomoci zajišťující alespoň životní minimum, že po splnění daných podmínek obdrží důchod, který jim umožní důstojně dožít. Co pro to odbory zatím udělaly? Vymohly zvýšení platů lékařům, strojvůdcům, tedy skupinám, které již předtím měly platy nad celostátním průměrem, ale nehnuly prstem pro zvýšení platů a zlepšení pracovních podmínek třeba prodavaček v obchodních řetězcích nebo pracujícím u pasů některých podniků, nepomohli třeba policistům a hasičům s odbouráním neplacených přesčasů nebo s jejich proplacením.

To všechno jsou důvody, proč se stávkou nesouhlasím. Považuji ji za samolibou ukázku moci odborů, demonstrující, při vědomí vlastní nepostižitelnosti, možnosti, co všechno mohou, pokud chtějí.

Kromě stávky vyhlašují odbory i blokády dopravní sítě. A to přesto, že tato forma protestu je považována převážným množstvím názorů za nezákonnou. Zde mě nadzvedlo prohlášení policie, jak bylo presentováno v pátečních večerních zprávách. Volně cituji: Pokud se bude jednat o uzávěru dvěma, třemi auty a malou skupinkou osob zasáhneme, pokud půjde o uzávěru většího rozsahu, zasahovat nebudeme, abychom nevyvolali eskalaci násilí. Situaci budeme monitorovat a zajišťovat objízdné trasy. No to snad ne! Na co tu policii vlastně máme. Pokud by za něco stála, tak si v případě, že účastníci blokádu na její výzvu neuvolní, zadrží jejího organizátora, třeba i předsedu odborových svazů, obviní jej z porušení shromažďovacího zákona, bude po něm vymáhána náhrada vzniklých škod a ztrát a blokáda bude razantním zásahem uvolněna. Tak by měl reagovat správný policejní ředite,l a to s plnou podporou ministra vnitra a předsedy vlády a následně státní zastupitelství a soudy. Při diskotéce nebo při zásahu na některých demonstracích policie ukázala, že zasáhnout umí. Proč je tedy odborům porušování zákona tolerováno? Nebo se jich vláda, přes ujišťování premiéra, opravdu bojí?

P.S. Zdá se, že se vláda pochlapila, s tím předběžným opatřením to nebylo špatné.