17.4.2024 | Svátek má Rudolf


SPOLEČNOST: Ochota k obětem

24.8.2009

Naše společnost se dostala do bodu, kdy je třeba se rozhodnout, jestli pokračovat v bezstarostném žití na účet příštích generací, a nebo zařadit zpátečku a začít se chovat vůči nim zodpovědně. Prozatímní strážce pokladu pan Janota se chová tak, jak má, a ještě včas varuje. Nezavinili jsme si tento stav sami, na vině je systémová vada ve finančnictví USA a ta znásobila naše zadlužování v režii ČSSD. Můžeme nadávat na finanční darebáky, můžeme žehrat na nepřízeň osudu, ale utahování opasků se nevyhneme. Neodpustím si pohled do minulosti: Sotva se naši tátové vzpamatovali z první války, přišla krize, po ní druhá válka a ještě socialismus, který nás zařadil do chudší části Evropy. Před několika lety to vzácně objektivně hodnotil rakouský Die Presse: Východoevropané nezavinili ani jednu válku, ale na obě nejvíc doplatili! Ani finanční krizi jsme nezavinili, vyrostla z ní zákonitě krize ekonomická, ale protože jsme chudší, nejvíc na ni doplácíme. Sotva jsme se začali odrážet ode dna, podrazili nám nohy, jsme opět na začátku a pomoc najdeme na konci své paže, jak se vzletně říká.

Jestli mají být úsporná opatření přijatá většinou, byť se skřípěním zubů, musí být přibližně vyvážená. Dokonale spravedlivá nebudou nikdy, chudší vždy dopadnou hůř, ale musí být vidět snaha o spravedlnost. Pravice má sklon házet náklady na nejpočetnější a chudší vrstvu, levice zase odmítá přenášení důsledků krize na ty, co ji nezavinili. Obojí je špatně, musí se najít rozumný kompromis. Naivně jsem si myslel, že ve státním sektoru má mít největší plat ministr. A ejhle, několikanásobně víc mají manažeři i prodělečných státních podniků. Liberálové budou dokazovat, že je to tak správné a že na střední třídě stojí společnost. Je to pravda, ale jakmile se společnost dostane na okraj existence, nemůže přinášet oběti jen ta nižší vrstva, jakkoliv od ní to vynese nejvíc. Kdo toto nechápe, podporuje komunisty, nahrává jim na smeč stejně, jako to dělala blbá šlechta kdysi. Paroubka nemám rád, ale jestliže prosazuje vyšší zdanění vysokých příjmů, dobře dělá, i když to vynese málo. Ti dole musí vidět, že si neutahují opasky sami.

Nedávno můj jmenovec popsal farizejskou politiku ČSSD a její sliby na třináctý důchod. Ta parta demagogů, která se zmocnila kdysi solidní strany, je ochotná za své obročí slíbit cokoliv, a to i nyní, kdy hrozí nevídaný schodek v rozpočtu. A ihned se ozvali v diskuzi někteří důchodci, jak mají málo a co se napracovali atd. Tak aby bylo jasno, poctivě se napracovaly tkadleny, švadleny u pásu, lidé z třísměnných provozů sléváren, ženské ze zemědělství, havíři, zdravotní sestry, poctiví technici a mnoho dalších. Ale také tu je část těch, co práci jen předstírali nebo pracovali na půl plynu, všichni ti funkcionáři složek, milicionáři, různí mravenečci zašití v kanclících i v údržbářských dílnách, kde si často připravovali kradený materiál na sobotní fušky. Těchto výkuků bylo podle střízlivého odhadu okolo dvaceti procent, to byla ta přezaměstnanost, zásluhou které jsme měli třetinovou produktivitu práce oproti vyspělé ekonomice, kromě technického zaostávání. Čim dál víc nabývám dojem, že nářky na nízké důchody jsou slyšet hlavně od těchto chytráků, kteří se tehdy jen vezli a mají stále málo! A ti, co poctivě makali, mají smůlu, i dnes se musí s nimi dělit. Vím, o čem mluvím, polovinu pracovního života jsem dělal na soustruhu v úkole a na směny, nikdo mě nemusí poučovat o tehdejších poměrech.Tak až zase budeme číst nářky na těžký úděl nás důchodců, buďme trochu sebekritičtí, co mají říkat otcové a matky rodin, kteří přišli o práci?

Jestli v příštích volbách nemají nabýt vrchu demagogové z levice a následně přivést zemi téměř k bankrotu jako v Maďarsku, musí ostatní strany použít rozumu a najít takové řešení, které pokud možno spravedlivě rozloží náklady úsporných balíků na všechny složky obyvatel. A od nás občanů to bude chtít pochopení, jakkoliv budeme mít v paměti nepotrestané tunelování někdejších soudruhů. Soudným čtenářům se omlouvám za tuto agitku, ti potrefení ať třeba puknou vzteky! Kdyby mě oni chválili, musel bych se nad sebou zamyslet.