Někteří politologové a komentátoři (Tomáš Sokol, Bohumil Pečinka) upozorňují, že se v Česku volbou nového parlamentu dramaticky proměnila politická mapa země a že Česko vstupuje do další fáze svého politického života. Pro toto nové období prosazují název "druhá republika". Svoje tvrzení opírají změnu politického chování, ztrátu voličské základy stran, které v minulosti obvykle uspěly, a naopak nárůstem popularity nových stran a hnutí, které jsou formovány především na autoritativním stylu sdílení moci vlády a faktické dominanci jednoho lídra. To není příliš lichotivé vysvědčení pro demokracii, která zažila jen o něco více než polovinu pověstných čtyřicet let na poušti, kdy Mojžíš učil svůj národ svobodě a zapomnění na egyptské otroctví.

Nová epocha druhé republiky je charakterizována jednak silnými lídry, kteří zbohatli v gründerských dobách raného kapitalismu v Česku a nyní potřebují upevnit a legitimizovat svoje podstavení, a současně veřejným odmítnutím tezí, které tuto republiku po roce 1989 tvořily. Mám na mysli především orientaci na západoevropský a atlantický prostor, morální odsouzení komunistického režimu a jeho přisluhovačů, ideu svobody a liberalismu a důraz na parlamentní systém tvořený politickými stranami.

V současné době jsme svědky naprostého popření všech výše uvedených dosud sdílených hodnot ve společnosti. Místo komunikace s Evropou a USA a obhajobou lidských práv třeba na Kubě k nám přijíždějí představitelé postsovětských republik, které jsou na hony vzdáleny ideálům demokratické vlády a idejím nedělitelnosti lidských práv. V domácí politice se postupně likviduje pod rouškou diskuze Ústav pro studium totalitních režimů a ve vládě zasedá vicepremiér, který se nemůže prokázat čistým lustračním osvědčením. Prezident si navzdory parlamentu rozhoduje zcela svévolně a nepředvídaně a politická a mediální scéna více nebo méně mlčí. Významnou silou ve sněmovně jsou strany, které buď jsou nesystémové (KSČM), nebo nemají žádnou vnitřní strukturu, a tudíž ani žádné vnitřní kontrolní mechanismy (ANO, Úsvit)

Změny lze pozorovat již nejméně od voleb do PSP v roce 2010 a je nutné potvrdit, že tradiční politické strany (ODS, ČSSD, TOP 09) svým neodpovědným nebo nekvalifikovaným chováním i jednáním na politickém kolbišti velmi účinně živily emoce, které vedly k odmítnutí politického systému jako celku.

Novou hvězdou je politické hnutí Andreje Babiše. Hnutí, které nemá program, které nemá žádné demokratické vnitřní mechanismy a které vyhrálo volby se sloganem "Nejsme jako oni – makáme".

To, jak si představují politici ANO a především jejich vůdce Babiš naplnění tohoto hesla, je dobře dokumentovatelné na jednom mimoděk vysloveném soudu. Minulý týden poslanecká sněmovna podle odsuzujícího vyjádření pana poslance, ministra a vícepremiéra Babiše makala jenom 55 minut z celého dne. Pokud si pan poslanec představoval, že poslanecká sněmovna bude zasedat a schvalovat zákony jako na běžícím pásu pokud možno bez dlouhého zdržování, tak si spletl dobu. To bylo jistě možné v době, kdy poslanec Babiš podepisoval vázací akt s StB, ale nikoliv v demokratické společnosti. To, že plénum jednalo pouze 55 minut, je výrazem a důkazem fungující demokracie a vůle opozice využít možnosti jak prosadit svůj názory, svoje postoje a svoje připomínky k fungování státu a jeho institucí.

Zcela jistě pan Babiš ví, že v době, kdy nejednalo plénum, poslanci neseděli jen tak u skleničky vína nebo u třetího šálku kávy, ale velmi složitě vyjednávali někde v zákulisí PSP možnou shodu nad jednotlivými návrhy. Moc si přeji, aby se parlament choval jako politický suverén, který bude diskutovat jednotlivé návrhy, kde se povede zdlouhavá a někdy nudná debata nad jednotlivými návrhy a kde každý z poslanců může dojít k řečništi a pokusit se argumenty, silou hlasu nebo bonmoty přesvědčit svoje kolegy. Pouze a jenom v parlamentní diskuzi, která se může odehrávat na plénu stejně jako v zákulisí, při jednání klubů, výborů a komisí se složitě vytváří demokratický systém se všemi jeho atributy. Je známé, že systém parlamentní demokracie je jedním z nejméně efektivních nástrojů vládnutí. Bohužel všechny ostatní brzy vedou k totalitě. Churchill tvrdil, že parlamentní demokracie je nejméně špatná. Dokud bude ve sněmovně žvanírna a ne stroj na zákony, pak budeme žít v demokratickém prostředí.

Vyjednávání a hledání shody patří k demokracii. Útrpné sklonění hlavy a rozhodování podle vůle vrchnosti vede dříve nebo později ke ztrátě svobody, ke ztrátě důstojnosti a k omezování osobních práv každého z nás. To, že k tomu někdo má plná ústa libozvučných řečí o efektivitě a řízení státu jako firmy, nic neznamená. I ten Mojžíš musel vést svůj lid čtyřicet let a potkával se s mnohými protivenstvími a naslouchal krásným slovům o jistotách života v otroctví a nejistotě současného přežívání na poušti. Moc si přeji, abychom my, Češi, prokázali, že nejsme stádem hlupců, kteří reagují na první signální, a jsme schopni bránit svobody a hodnoty, které jsme vybojovali v roce 1989 a které jsou nyní postupně rozebírány. Chci doufat, že druhá republika nebude mít stejné konce jako ta na konci 30. let 20. století.