29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: O našich slavných, doma neznámých emigrantech

10.4.2012

V jazyce indiánského kmene Patawatomi se cibule řekne checaugou. Nu a takhle to začalo. Obchodník Jean Baptista Point du Sable se zamiloval do jedné indiánky kmene Patawatomi a postavil si s ní někdy v roce 1779, v době americké války o nezávislost, na jednom nevlídném bažinatém území dům. Kdybyste ten dům hledali, nenajdete ho. Ale kdybyste náhodou přijeli do Chicaga, ubytujte se v poměrně přepychovém hotelu Hilton. Ten stojí na místě bývalého domu Baptista Pointa, na dnešní Michigan Avenue. Nu, a tak z názvu cibule-checaugou vzniklo Chicago.

To město je nám známé. V roce 1933 zde náš rodák Antonín Josef Čermák, jinak v pořadí 35. chicagský starosta, zakryl svým tělem amerického presidenta Franklina Roosevelta a střely vraha Giusepe Zangary ukončily jeho život. Mimochodem, pouhých třináct dní po Čermákově smrti skonal Zangara na elektrickém křesle.

V roce 1891 si mladý kladeňák Čermák založil v Chicagu povoznický podnik. V témže roce byla založena dnes již slavná Univerzity of Chicago. Kdybyste přišli na její katedru ekonomie, ukázali by vám mimo jiné velkou společenskou místnost, kde se také někdy zkouší. Studenti ji kdysi nazvali "popravčí místnost" a název se vžil. Přitom paradoxně stěny této místnosti zdobí fotografie největších světových ekonomů. Proč také ne, když jde o katedru ekonomie. Nu a právě v této místnosti byste nalezli i fotografii muže jménem Eugen von Böhm Bawerk. Američtí studenti (a nejen oni) vědí moc dobře, kdo to byl.

Narodil se 12. února 1851 v Brně a zemřel ve Vídni 27. srpna 1914, když se právě započala velká vojenská jatka, nazvaná první světová válka. Čtyři roky poté jsme zakládali nový stát a na Rakousko jsme se dívali tak trochu mezi prsty, i když Rašín či Engliš konali i přednášeli výhradně v duchu ekonomických teorií Bawerkových. Potom jsme byli prodáni sovětům a jedinou ekonomickou autoritou u nás byl jakýsi Nikitin a později Milouš Jakeš.

Bawerk byl třikrát rakouským ministrem financí a mezitím přednášel na univerzitě. Jeho milovaným žákem byl další šlechtic, rovněž světově uznávaný Ludwig von Mises, který osobně zabránil tomu, aby se Rakousko stalo hned po první světové válce sovětskou republikou. Mělo k tomu tehdy opravdu hodně blízko. Také předpověděl spolu s Hayekem a Friedmanem zánik socialismu.

A Bawerk? Ten za svůj bohatý život napsal mimo jiné stěžejní třísvazkové dílo Kapital und Kapitazins (Kapitál a úroky). Dílo nejen potírající Marxe a jeho stoupence, nýbrž také stále aktuální. Díky Bawerkovým teoriím v tomto díle obsaženým, vytvořil další vynikající světový ekonom F. A. Hayek svůj slavný ekonomický model, nazvaný Hayekův trojúhelník. Takže až pojedete do Chicaga, nastudujte si, kdo to byl Eugen von Böhm Bawerk. A říkejte tam každému, že je od nás, z Brna. Nemusíte již dodávat, že to většina z nás neví.

11. ledna 1787 objevil sir Frederick William Herschel dva měsíce planety Uran – Titania a Oberon. Jenže tento muž objevil předtím i Uran, vyráběl dalekohledy, mapoval mlhoviny a předběhl ve své době všechny současné astronomy. Proto má na svém náhrobku u malého kostelíka v Uptonu u Windsdoru napsáno "coelorum perrupit claustra", což znamená "prorazil závory nebes".

Vysloužil si řadu ocenění, vyznamenání, byl přítelem královské rodiny a povýšen do šlechtického stavu. Má rovněž navěky vysloužený titul "otec hvězdné astronomie". Navíc byl vynikajícím hudebníkem a skladatelem. Pradědeček sira Herschela se jmenoval Jan Jelínek a jejich rod byl po staletí usídlen v Heršpicích u Slavkova.

Po Bílé Hoře jako protestanti odešli nejprve do Německa, poté se dostali do Anglie. Dnes si Herschelův odkaz přisvojují Němci i Angličané. Jistě právem. Ale stejným právem bychom se mohli k němu a k mnoha jiným hlásit my. Podobně jako k tisícům vynikajících Moravanů, Čechů a Slováků, které jsme nejen po roce 1620, ale i po roce 1939, 1945 či 1948 a po celé období 1968 – 1989 vyhnali a vyháněli ze země. Někdy přímo, někdy nepřímo.

Oni se nikdy za svůj původ nestyděli, ale co naplat, stali se mnohdy součástí jiného národa. Což nás neopravňuje k tomu, abychom si je nepřipomínali a abychom na ně nebyli hrdi. Nikoli na ty, kteří je vyhnali, ale na ně. Na emigranty.

Jak řekl kdysi kupodivu trefně jeden z našich politiků, seznam našich nepřátel je tento – Němci, šlechtici, faráři a emigranti. Jenže aby to bylo jinak, to v druhé polovině minulého století a v prvních letech století tohoto nebylo a není v našem "národním zájmu". V tom, který musíme dávat do uvozovek, to opravdu není. A bude to ještě dlouho trvat v české kotlině, než pochopíme, co to jsou skutečné naše národní zájmy. Bude také dlouho trvat, než našim slavným emigrantům dáme v historii místo, které jim náleží. Až možná někdy vyjde znovu, jako za první republiky, kniha s názvem "Co daly naše země Evropě a světu".