27.8.2016 | Svátek má Otakar






SPOLEČNOST: O muslimských šátcích

31.10.2014

Tak, jak postupují vojska Islámského státu na území Sýrie a Iráku, tak trvá v českých zemích debata na téma povolení či zakázání nošení pokrývky hlavy v případě muslimských žen a dívek. Debata, která již překročila uvedený princip povolení nošení ženských pokrývek hlavy na veřejném prostranství (ve školách, nemocnicích,…) a zasahuje samotné principy a kořeny muslimské víry, se již několik měsíců drží ve striktně bipolární rovině, kdy na jedné straně argumentují zastánci multikulturní společnosti, aktuálně připravení uspořádat sérii sbírek a workshopů za myšlenku otevření hranic muslimským migrantům a stavění mešit na území České republiky. Na druhé straně pak stojí odpůrci čehokoliv muslimského připraveni bránit základy západní civilizace snad i za cenu obnovení provozu v Osvětimi a Březince. Na celé debatě považuji nejzajímavější nikoliv to, co by snad měla vypovídat o muslimech či jejich věrouce, ale primárně to, co vypovídá o obyvatelích našeho státu. Celou debatou se jako stín bez začátku a konce nese neporozumění a neznalost provázená strachem.

Dovolím si pro někoho troufalé tvrzení, že naše civilizace toho má s civilizací arabského světa více společného než by se mnohým líbilo. Již samotná pokrývka hlavy, mnohými chápána jako symbol útlaku ženských práv v muslimské kultuře, je též tradičním evropským prvkem. Není to tak dlouho, co ctnostné a vdané ženy nosily jako symbol svého stavu a smýšlení pokrývku hlavy (šátek či čepec), zatímco dívky lehkých mravů (např. kurtizány) nechávaly své vlasy volné, podtrhujíc tak vyzývavost ženství. Skutečnost, zda evropské ženy nosily pokrývku hlavy podobnou spíše čádoru či hidžábu, výše uvedenou skutečnost nijak nezpochybňuje (zcela pomíjím tu skutečnost, že pravděpodobně velké procento odpůrců islámu není schopno rozdíl mezi uvedenými druhy muslimských pokrývek hlavy identifikovat).

Muslimům je masově vyčítána netolerance a snaha šířit svoji víru formou džihádu. Oproti džihádu je vyzdvihována evropská tolerance. Historie nám však dokazuje, že tento stav nebyl standardní vždy. Jako bychom tváří v tvář aktuální situaci zapomněli na miliony mrtvých, kteří zemřeli ve jménu Krista, boha lásky a odpuštění. Jako bychom zapomněli, že zatímco dnes, když se řekne Ir, každý si představí veselého Luchrupána oblečeného v zeleném, několik desítek let zpět se člověku mohla vybavit spíše Irská republikánská armáda. Tedy katolická teroristická organizace, na jejíchž rukou se mísila krev nevinných spolu se střelným prachem. Jako bychom zapomněli, že mostem mezi antickou civilizací a zrodem humanismu a renesance byla právě arabská učenost, která neodmítla učení Aristotela a Pythágora, tak, jak to udělala středověká Evropa.

Jisté paralely mezi muslimským a západoevropským chápáním věci lze spatřovat i ve vztahu k samotným ženám. Vždyť to byla Eva, kdo Adamovi nabídl plod ze Stromu poznání, čímž zapříčinila vyhnání z ráje. Postavení ženy ve středověké Evropě předpokládám netřeba nijak připomínat. Co však stojí za zmínku, že je to zhruba 400 let, kdy z věty „Nenecháš čarodějnici žít“ obsažené v prvních Pěti knihách Mojžíšových mnohou ženu mrazilo. Ta samá věta pak byla důvodem, proč byly zapáleny stovky či tisíce hranic, na nichž v Evropě umíraly ženy a dívky protivící se výkladu křesťanské věrouky své doby.

Cílem tohoto textu rozhodně není vyjádření podpory aktuální formě islámu tak, jak je prezentována na Blízkém východě či na evropském kontinentu, stejně jako není jeho cílem odsouzení lidí, kteří mají strach z rostoucího vlivu islámu v Evropě a proti tomuto jevu více či méně aktivně vystupují. Mojí snahou je upozornit na několik skutečností týkajících se aktuální situace, které ve výše uvedené debatě zapadly.

Rozhodně nelze popřít, že jakkoliv současné protiislámské hnutí v naší zemi představuje jistou formu extremismu, je pouze odpovědí na situaci, která aktuálně krystalizuje v západní Evropě. Situaci, kdy obyvatelé evropských států mají pocit, že jejich práva pomalu, ale jistě ustupují právům přistěhovalců, zatímco rozložení povinností má zcela opačný charakter. Stejný extrém však dle mého názoru představuje islamismus (chytře vymyšlený novotvar pro náboženský extremismus některých muslimských skupin). A podle extrému nelze soudit celek, ani na jedné straně.

Co se české kotliny týče, osobně věřím tomu, že speciální útvary Policie České republiky ve spolupráci s Bezpečnostní a informační službou včas odhalí případné nebezpečí ze strany muslimského obyvatelstva našeho státu (mimochodem, k této víře se při posledním sčítání lidí přihlásilo cca 0,25 % z celkového počtu obyvatel). Buďme upřímní, muslimský extremista by se v našem státě nechal identifikovat poměrně snadno (i s ohledem na skutečnost, že šátek se jako pokrývka hlavy nijak masově do módy nevrací).

V otázce povolení či zakázání nošení šátků v případě muslimek doufám, že nakonec v aktuální debatě vyhraje tradiční čapkovský nadhled a smysl pro rozumnou střední cestu krásně vyjádřenou v hesle „Žij a nech žít“ (nutno upozornit, že tuto větu si nelze vykládat jako cestu k servilnosti, jedná o vzájemně vyvážený vztah). Toto stanovisko zastávám i s ohledem na to, že se dle mého názoru jedná o tzv. bouři ve sklenici vody. Osobně vnímám jako větší problém než muslimské ženy a dívky se šátkem na hlavě, které se dají v celorepublikovém měřítku napočítat na prstech jedné ruky, desetitisíce nepřizpůsobivých občanů této země, kteří oblečení do tepláků zatěžují státní rozpočet. Na rozdíl od této skupiny lidí drtivá většina muslimů v této zemi, a je jedno, s jakým občanstvím, do obecní kasy spíše přispívá.

Ústav práva a právní vědy

Erik Smola Bohumil Doležal


Diskuse


J. Pražák
14:46
2.11.2014

P. Moravčík
12:15
2.11.2014

S. Rehulka
5:20
2.11.2014

J. Ráž
22:18
31.10.2014

J. Farda
22:05
31.10.2014

Š. Hašek
21:05
31.10.2014

B. Rybák
21:28
31.10.2014

J. Plzák
18:45
31.10.2014

J. Burda
18:14
31.10.2014

J. Burda
18:11
31.10.2014

P. Jášek
16:20
31.10.2014

V. Kain
16:39
31.10.2014

J. Kadeřábek
16:42
31.10.2014

J. Plzák
15:38
31.10.2014

S. Donát
15:58
31.10.2014

V. Kain
16:34
31.10.2014

P. Papež
20:59
31.10.2014

P. Skřivan
14:51
31.10.2014

Z. Baldova
14:36
31.10.2014

J. Cervenka
13:33
31.10.2014

J. Skála
13:30
31.10.2014

R. Langer
13:00
31.10.2014

L. Jirásek
12:21
31.10.2014

T. Janovský
11:35
31.10.2014

J. Novak
11:26
31.10.2014

J. Kočí
10:48
31.10.2014

S. Donát
12:26
31.10.2014

J. Urban
9:12
31.10.2014

P. Lenc
9:16
31.10.2014

R. Gramblička
9:06
31.10.2014

B. Hamáček
9:41
31.10.2014

B. Hamáček
8:13
31.10.2014

J. Gutvirth
8:12
31.10.2014

V. Vérosta
7:48
31.10.2014

P. Lenc
8:22
31.10.2014

J. Kulheim
8:34
31.10.2014

J. Urban
9:25
31.10.2014

Š. Hašek
21:20
31.10.2014

V. Němec
7:43
31.10.2014

R. Szewczyk
hm
4:59
31.10.2014

J. Babicka
3:52
31.10.2014

J. Urban
9:27
31.10.2014

J. Babicka
3:47
31.10.2014

I. Dekyský
2:55
31.10.2014

P. Sulc
2:28
31.10.2014

počet příspěvků: 65, poslední 2.11.2014 02:46









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.