... a o sociální inteligenci lišek

Já nevím, jakou máte vy zkušenost, ale vím jedno. Moje babička by o dnešní době řekla, že všechno zlé v ní je dané tím, že lidé jsou většinou neznabozi a ničeho se nebojí. Ale však on je pámbu potrestá, dodala by. Babička mojí babičky by řekla možná totéž, a co by řekla babička babičky mojí babičky, to si již nedovedu představit.

Já si osobně myslím, že to je čítankami. Dodnes si pamatuji na tu příhodu z mé školní čítanky o člověku, jemuž slíbili tolik půdy, kolik do západu slunce obejde. A on šel a šel, stále si přidával a nepamatoval na to, že kruh se musí uzavřít. Na konci jeho pouti, těsně před západem slunce klesl mrtev k zemi, malý kousek cesty od výchozího bodu. Uštval se k smrti, řekla by moje (naše) babička. Pamatuji se ještě i na obrázek k tomuto povídání.

Druhou příhodu z čítanky jsem také dodnes nezapomněl. Byla to turecká pohádka o chudém muži, který uvařil velký hliněný hrnec povidel. Pověsil ho na veřeje vchodu do svého nuzného příbytku, aby vychladl, a sám usedl na práh a meditoval. Snil o tom, jak na trhu vymění hrnec povidel za ovci, ta bude mít jehňátka, z nich vyroste nakonec stádo ovcí, jejich prodejem získá půdu, později dům, ožení se a bude mít hezkou dceru. Až dcera dospěje, přijde najednou nějaký nuzák a bude usilovat o její ruku. A to tedy ne, pokračoval ve svém snu muž. To bych vzal hůl a hnal bych toho chudáka… A ve své živé představě se rozpřáhl holí, kterou držel v ruce a – rozbil onen džbán s povidly. Oni ti tvůrci čítanek věděli moc dobře, proč tam tyto texty dávají. Často mi přijde na mysl, že někteří lidé měli jiné čítanky. Nebo že nebyli ve škole, když se to probíralo.

Někdy jsou zarputilé pře mezi lidmi k něčemu docela dobré. Vyslechl jsem nedávno ve vlaku spor tří cestujících. Jeden z nich prohlásil o jednom bývalém politikovi, že "to se mu to podnikalo, když všechno koupil za babku". A bušil do něj i do celé jeho strany. Jednomu z jeho spolucestujících to bylo zřejmě nepříjemné, tak se snažil odvést pozornost jinam. A položil svým kolegům otázku, jestli jim je známo, jak to slovo "nakoupit za babku", vzniklo. Nevěděli. Tak jim to vysvětlil. Že prý byl kdysi v Ostravě obchodní dům Brouk a Babka. A tam byly tak levné ceny, že se začalo říkat, nakoupit za babku. Chvilku bylo ticho, avšak za chvíli jeden z oněch tří prohlásil, že to je důkaz o správnosti kapitalismu, protože podnikatelé Brouk a Babka byli soukromníci. A ti druzí dva mu to zase vyvraceli. Nevím, jak to dopadlo, protože jsem vystupoval.

Ani bych se mezi ně nepletl, protože měli všechno popletené. Jen s tou babkou se mýlili dokonale. Existuje totiž brouk, který má latinský název Amphimallon soistitiale, jinak zvaný chroustek letní, jemuž se lidově říká babka. A tento brouček dal název mincím, které se začaly razit v Kutné Hoře již v roce 1485. Byl to tzv. černé peníze – malinké mince s minimálním obsahem stříbra. A protože neměly žádnou velkou cenu a bylo jich hodně, říkalo se jim babky. On totiž chroustek letní se nadměrně rozmnožuje. A těch méně hodnotných mincí se muselo razit hodně. Tím bylo možné mít peněz jako babek nebo nakoupit za babku. Ono se ale také používalo a používá rčení, že něco nestojí ani za babku. Ony vůbec některé politické názory stojí za babku. Zajímavé je, že ač málo hodnotné, nadměrně se rozmnožují. V téhle zemi je jich plno. Nedivte se, vždyť babky nás provázejí již 526 let.

V poslední době jsme neustále zaplavováni spoustou informací. Musím přiznat, že mnohé z nich vypadají zajímavě. A pravdivě. Jenže mnohé z nich počítají s tím, že mnohé informace uložené v našem vědomí jsou zkreslené. Dovolte mi použít několik příkladů ze života zvířat, abych tedy nikoho neurazil.

Tedy třeba někdo může tvrdit, že pes skáče na svého pána z živelné radosti, že ho vidí. Ona pravdivá informace je ovšem zcela nepravdivá. Víme, že pes jako každé krotké zvíře považuje člověka za svého partnera a přiznává mu nadřazené postavení ve smečce, k čemuž podle psích pravidel slušnosti patří strčit zespodu čenichem do brady hodnostně vyššího. Člověk má ovšem pro psa obličej poněkud příliš vysoko, proto ono psí vyskakování.

Nebo další příklad - jestliže se vám kočka otírá o nohy, můžete si myslet, že jde o projev kočičí přízně. Jenže je to jinak. Kočkám dělá dobře elektrostatický náboj v jejich kožichu. A třením si svůj kožich elektrizují. A váš pes, když vrtí ocasem, nečiní tak proto, že vás rád vidí. Jde o běžně používaný způsob v psí smečce, jak co nejrychleji a nejúčinněji rozšířit svůj individuální pach, jakousi "vizitku", linoucí se ze žláz uložených při kořeni ocasu. Pes nám tím říká, navětři si, že jsem to já. Neví chudák, že lidský čich je stotisíckrát méně ostrý než čich jeho, vytvářející docela jiný svět než je svět náš - svět nesčetných a navzájem přesně rozlišených vůní, pachů a signálů.

Nebo liška. Ta je například líčena jako zvíře zlé, vychytralé a lstivé. Lišky jsou však velmi inteligentní. Chytí-li se například některá do želez, pamatují si lišky pach železa, takže se všechny ostatní již návnadě vyhýbají. Liška z hladu slupne všechno. Její hlavní potravou jsou myši, žáby i slimáci. Její drancování kurníků se poněkud přehání. K přepadávání drůbeže se uchyluje v době, kdy musí za každou cenu uživit svá mláďata. V lese loví většinou slabé a nemocné kusy. Žádné zvíře neloví ze zlé vůle, ale protože je k tomu nutí jeho přirozenost v honbě za potravou. Lišky, stejně jako vlci, žijí v širokém rodinném systému.

Kdybychom mohli lišky obdařit nějakými morálními vlastnostmi, tak by lišáci byli opravdovými gentlemany. Otec lišák totiž přináší do nory potravu své družce, která zde čeká na porod nebo má čerstvě narozená mláďata. V široké liščí rodině pomáhají všechny podřízené samice dominantní lišce s výchovou jejích mláďat. A mimochodem - tyhle nespářené lišky žijí docela cudně. Teď mi může někdo říci, proč tohle všechno píši v souvislostí s tím, že jsme zaplavováni v poslední době spoustou informací. Ano.

Některé nás vybízejí, abychom likvidovali lišky. Ty další nám říkají, že náš pes nás miluje, protože na nás skáče a vrtí při tom ocasem. A kočka také, protože se nám otírá o nohy. Můžeme tomu věřit, ale lepší je si zjistit skutečnou pravdu o liškách, kočkách a psech. Pak teprve se prosím pusťte do studia volebních programů a slibů. Jak říkám, v poslední době jsme zaplavováni spoustou informací.