Je snadné být statečný, když nehrozí nebezpečí. Je snadné hodit kamenem po člověku, který se vypořádal s nástrahami vzdálené doby jinak, než by měl dle mínění metače kamenů, jenž nebyl nikdy podobným nástrahám vystaven a nezná okolnosti, jež ovlivnily v kritické době rozhodování jeho terče.

Je však strašně obtížné smazat pohanu způsobenou ze msty nebo z neodpovědnosti při vyhodnocení informací. Trvá to dlouho, postiženému to odčerpá mnoho sil a pohana bohužel zasahuje i blízké postiženého, kteří nic nezavinili.

To vše neuznávají členové umělecké skupiny Podebal, známí jako pořadatelé výstav Malik Urvi, kteří v těchto dnech házejí kamením bez rozmyslu. Hrubě ostouzejí předsedu Městského soudu v Praze Jana Sváčka se zjevným úmyslem zmařit schválení Senátem jeho kandidatury na funkci soudce Ústavního soudu ČR, do které ho chce jmenovat pan prezident.

Dodatečně jej zařadili do galerie soudců a státních zástupců, kteří se aktivně podíleli na pronásledování odpůrců protiprávního režimu a vysloužili si tím pranýřování na výstavách Malík Urvi. Vyvěsili na venkovní zdi kulturního střediska DOX obří billboard s jeho karikaturou. Podle zprávy ČTK, která se odvolává na představitele skupiny Petra Motyčku, tvrdí o postiženém, že Jan Sváček měl jako místopředseda obvodního soudu postihovat odpůrce totalitního režimu za jejich účast na protirežimních demonstracích nebo na šíření nezávislé literatury.

Jejich útokem nabyla nenávistná kampaň proti ustavení Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu ČR monstrózních rozměrů. Takovým neomaleným způsobem Podebal dosud nenapadl nikoho ze soudců a státních zástupců, pranýřovaných na výstavách Malík Urvi. Vyvolává tím dojem, že předseda Městského soudu v Praze je pokleslostí předčí.

V minulosti Senát schválil ustanovení soudcem Ústavního soudu ČR jiné kandidáty, kteří by z pohledu měřítek, uplatňovaných současnými pronásledovateli Jana Sváčka, neměli rovněž uspět. Inkvizitorskou jistotou Podebalu neotřásla ani skutečnost, že u počátků jeho kariérního vzestupu stáli takoví lidé jako Dagmar Burešová a Otakar Motejl a později jej podporoval dnešní předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský. Všichni jej znali zblízka, dlouhodobě a lépe, než dnešní nactiutrhači.

Nicméně dávám skupině Podebal za pravdu, že prokázaná osobní vina Jana Sváčka na pronásledování odpůrců totalitního režimu by asi měla být pro Senát nepřekročitelnou překážkou pro schválení jeho vstupu mezi soudce Ústavního soudu ČR, byť v případě dnešní soudkyně Vlasty Formánkové tak přísný nebyl.

Celá kampaň proti ustanovení Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu je ovšem tak neomalená a jejím iniciátorům čouhá z bot sláma pomstychtivosti ze neúspěch u Městského soudu v Praze tak nápadně, že na jeho obranu se postavili nakonec i členové spolku Šalamoun, kteří se s panem předsedou v minulosti utkali v různých sporech kvůli svévoli soudců jeho soudu, nicméně jej ctí jako noblesního člověka s právními názory většinou přiměřenými nárokům, jež dnešní společnost klade na vývoj justice.

(Viz Stanovisko o.s. Šalamoun k ostouzení JUDr. Jana Sváčka, Marvanová na válečné stezce, Hledá se světec)

Vystoupení členů spolku Šalamoun předcházelo akci Podebalu. Považuji proto za nutné přidat další námitku na obranu kandidatury Jana Sváčka.

Spolek Šalamoun v rámci přípravy svého stanoviska pátral u významných disidentů a zjistil, že nikdo z nich neví o konkrétních Sváčkových prohřešcích z doby jeho předlistopadového působení. Je to významné zejména v případě Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který vedl seznamy provinivších se soudců. Mediální vykřikování chartistky Hany Marvanové (advokátky, jinak blízké spolku Šalamoun) o tom, že Jan Sváček byl místopředsedou obvodního soudu v době, kdy byla za protirežimní činnost odsouzena k podmíněnému trestu, nikoli ovšem jím ani jeho soudem, neobsahuje žádné konkrétní, průkazné obvinění ze špatného skutku.

Serióznost vystoupení skupiny Podebal proti Janu Sváčkovi zpochybňuje poznatek, že umělci nejsou zcela spolehliví při prověřování informací, na jejichž základě se pak pouští do znevažování soudců a státních zástupců (viz ČT24 - Z expozice zmizely osoby, které s minulým režimem nespolupracovaly). Při přípravě výstavy Malík Urvi II v r. 2010 se na seznam vybraných hříšníků dostal státní zástupce NSZ Roman Hájek a spolek Šalamoun ještě před zahájením výstavy vyzval nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, aby s ním naložila přiměřeným způsobem. Výsledek byl překvapivý: zjistilo se, že došlo k záměně osob velmi rozdílného věku. Roman Hájek pak nebyl vystaven pranýřování.

Tvrzení umělecké skupiny Podebal jsou závažná a znevažující, avšak nepodporují je jiné zdroje. Bylo by poctivé, aby umělci do zahájení jednání Senátu předložili konkrétní, prověřenou informaci aspoň o jednom procesu, v němž byli Janem Sváčkem odsouzeni účastníci odporu proti totalitnímu režimu. Neměl by to být nepřekonatelný problém, protože v archivu soudu jsou uloženy rozvrhy práce z té doby. Lze tedy vypátrat spisové značky trestních věcí, v nichž soudil Jan Sváček. Rozsudky jsou veřejné listiny, jež lze od soudů získat.

Pokud Podebal přeloží důkaz o skutečných poklescích soudce Jana Sváčka, jeho osud jako kandidáta na funkci soudce Ústavního soudu ČR bude zpečetěn. Nemohou-li jej však předložit, měli by se Janu Sváčkovi omluvit, uvědomit o svém omylu veřejnost a možná nahradit Sváčkovu karikaturu na billboardu portrétem toho, kdo je k této podlosti svedl.

Usvědčí-li Jana Sváčka z nemravného jednání, bude jim příslušet vděk za očistné jednání ve prospěch veřejného zájmu. V opačném případě, pokud by neučinili nic k napravení neoprávněného nařčení, byli by napříště za nactiutrhače, lháře a neodpovědné uličníky.