Korupce je naše velké téma, skoro je mi trapné to opakovat. Je to téma především mediální. Pořád se o něm mluví a píše. Kromě toho je to závažná skutečnost, hluboce pronikající náš reálný život na všech jeho úrovních. Mediální téma má na to reálné jen omezený vliv. – Přesněji řečeno, nemá na ně žádný vliv.

Pouze tehdy, když média na někoho konkrétního adresně poukáží, ten pranýřovaný se někdy ozve. Většinou se brání. Jen výjimečně se stáhne.

Je tu totiž ještě jedno velké téma, a tím je pasivita veřejnosti. Původně jsem chtěl napsat netečnost, ale to platí jen u někoho. Většinou se setkávám s pocitem nespokojenosti, jednou zlobné, jindy unavené. Někdy se lidé netečně pouze tváří, ale stačí nějaká poznámka – a výraz nespokojenosti je tu. Občas mě ten druhý okřikne: „Dejte s politikou pokoj!“ To ale není netečnost neboli nevnímavost.

Potkávám samozřejmě i ty netečné, a to ve všech věkových skupinách. Žádná poznámka nebo otázka je nevyvede z míry. Vůči společenskému dění jsou opravdu lhostejní. Zda byli takoví odjakživa, nebo se jimi stali časem, to neumím zjistit.

Nespokojenost i lhostejnost mají společného jmenovatele, a tím je pasivita. Přesněji: pasivita vůči tomu, co se odehrává ve veřejném prostoru. Pokud takový postoj převládne ve většinové společnosti (což se, myslím, stalo), není divu, že u nás nemáme takovou veřejnost, která by se postavila společenským zlořádům – třeba té korupci – na odpor. Myslím, že ti lidé (až na výjimky) ani nevědí, jak. Možná, že ani netuší, že by něco takového bylo možné.

Proč to tak je? – Toť nesprávně položená otázka, pokud se ptáme po jednorázové příčině. Taková věc jako většinový dlouhodobě pasivní postoj je výslednicí řady okolností. Ptám se tedy raději, jak to nastalo. – Odpověď je až únavně jednoduchá: bylo tomu tak odnepaměti. Přesněji: odnepaměti všech dosud žijících generací. Všichni v této zemi máme životní zkušenost, že mlčet a do ničeho se nemíchat je tou nejlepší strategií klidného přežívání. Kdo ji porušil, ten to odskákal.

Lze namítnout, že toto přece nemůže platit o dvacetiletí politické svobody. Bohužel, platí. Ta svoboda nebyla vybojována ani vyvzdorována, tedy ani osvojena. Minulý režim se sesypal vlastní slabostí, když se předtím zhroutil všude kolem nás. Trvalo to nějaký čas, než nám to došlo. Mimo naše největší města přetrvávaly ještě dlouho předlistopadové poměry. Oblastí, kde byla změna politického systému skutečně znát, byla média. Sledovali je tehdy mnozí, možná skoro všichni. Jen sledovali. Ale do veřejného života aktivně vstupoval málokdo.

Tehdy vznikaly nové politické strany a ty staré se pokoušely probudit. Lidé však měli zděděnou zkušenost s jedinou státostranou a nehrnuli se do nich. Členstvo našich stran je dodnes nepočetné, i když jim formální demokracie dává možnost vládnout. – Myslím, že své vykonalo i tehdejší politické téma číslo jedna, totiž ekonomická transformace, privatizace, tedy přerozdělování bohatství společnosti. Strany se ho rády ujaly, protože v něm rozpoznaly příležitost, jak získat zdroje ekonomické, tedy i politické moci. Nejen široká veřejnost, ale i jejich členstvo zůstalo při tom stranou. Potvrdila se tím stará zkušenost, že iniciativa zdola nemá šanci.

Přesto se tu a tam vyskytnou idealisté, kteří to zkoušejí. Vstoupí do nějaké strany, případně se nechají zvolit do zastupitelstva nebo dokonce do Sněmovny. Zpravidla tam narazí na zavedené poměry, proti nímž nic nezmohou. – Takto vznikl už před časem bludný kruh. Ustálený způsob politického provozu odrazuje veřejnost – a pasivní veřejnost nevykonává žádný tlak na politiky. Ti pak při svém ustáleném způsobu klidně setrvávají.

Daný stav věcí však veřejnost poškozuje jaksi navíc, protože ji činí skutečně nevnímavou. To je vlastně mentální defekt, i když jen dílčí. Stává se totiž, že i jinak inteligentní lidé nejsou schopni tento bludný kruh nahlédnout. Jejich občasná nevole se uspokojí tím, že zlořády politiky jsou mediálně pranýřovány. Ale, jak jsem zmínil už na počátku, mediální přetřásání má na politickou realitu jen velmi omezený vliv.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6