Jednu sobotu před několika týdny získala naše rodina do majetku několik naprosto stejných, graficky poměrně náročných brožurek formátu A4. Mají název EKODOTACE, vydal je Státní fond životního prostředí ČR, zřejmě v rámci avizovaných úspor. Naše rodina jich získala několik, protože v sobotu kupujeme několik deníků. A ve všech byla ona EKODOTACE přílohou. Proč také ne, vždyť byla pořízena z dotací EU, jak se píše v tiráži. Tiskárna a náklad? Cudně zamlčeno. Ale kdo zná náklady českých deníků, nemusí pátrat. Tato strašná věc musela vyjít v nákladu možná milionovém. Proč ne, když to Evropa platí. Jenže Evropa to platí v dobré víře, že se náklady na takovouto publikaci vyplatí. Ano. Vyplatí. Ale pouze těm, kdož ji stvořili a distribuovali. Polovina z dvaatřiceti stran je věnována příkladům obcí, které využily (nebo chtějí využít) prostředky z Operačního programu Životní prostředí. Velká písmena opisuji od autorů.

Původně jsem se ovšem domníval, že publikace je určena k rozvoji turistického ruchu. Na dvou stránkách o Jáchymově se dozvím to, co dávno vím. Že zde kdysi razili Joachimstaler, z něhož se nám později vyvinul název pro dolar. Zdejšími uranovými doly prošly desetitisíce vězňů a také zde byly a jsou lázně. Místní voda je radioaktivní. A pak jeden sloupek o tom, že město získalo ze jmenovaného programu 345 600 korun na obnovu Císařské aleje procházející městem. Plus čtyři velmi obecné doprovodné fotografie. To obec Cep je na tom díky onomu programu dobře, má kořenovou čističku, kterou využívá 90% obyvatel obce a na kterou dostali 90% uznatelných nákladů. Kolik to bylo, to se nedozvíme. Zajímavé je, že obec nemá tuto skutečnost na svých webových stránkách. Asi to nepovažují za tak důležité.

A tak bychom mohli, bohužel negativně, hodnotit stránku za stránkou. O metodice a smyslu tohoto programu, v jehož rámci publikace vyšla, se nedozvíme vůbec nic. A to je přece nejdůležitější. Titulek o tom, že budou v Litoměřicích čerpat energii z nitra země, vás asi zaujme, ale v textu zjistíte, že se v rámci budoucího projektu za 1,6 miliardy korun (!) teprve zpracovává studie proveditelnosti. Takže se vůbec nedá hovořit o nějakém čerpání energie, byť bychom to Litoměřicím určitě přáli. Obec Dubicko má snad mít dotovaný sběrný dvůr, který „občané Dubicka přivítali“, ale je divné, že na webové stránce obce o tom není ani zmínka. Zato texty o historii obce na její webové stránce jsou místy zcela totožné s texty této publikace (na stránce 23 „Pravěká osada Dubicko"). Autoři si tedy moc práce s vymýšlením textů nedali.

Odpočítáme-li turistické informace, vyloženě ilustrační fotografie, jednu stránku redakční (obsah a editorial), moc se toho nedočteme. K těm jaksi formálním bohužel dále patří dvoustránka Petra Zahradníka, vedoucího kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny, který na jedné stránce hodnotí ekonomiku programu OPŽP (což není nic tak urgentního a neznámého) a na druhé stránce má svou fotografii. Tato poznámka není ničím proti Ing. Zahradníkovi, jeho práce v současnosti i v minulosti si vážím. Je jen další námitkou proti nepochopitelné koncepci tiskoviny vydané v milionovém nákladu. To platí pochopitelně také pro dvoustranu rozhovoru s Václavem Cílkem, jehož názory na stav a rozvoj krajiny s pochopením i s úctou sledujeme, ale v této publikaci tak trochu zabírá místo, za což pochopitelně RNDr. Václav Cílek nemůže. Vypadá to, jako by se autoři publikace chtěli těmito dvěma osobnostmi zaštítit, aby tak zastřeli její zbytečnost a jinak velice formální a naprosto nepotřebný obsah.

Tedy, aby bylo jasno. Pokud by šlo o nějakou formu mimořádného vydání populárního magazínu inspirovaného tak trochu životním prostředím, je všechno správné a potřebné. Pokud měli autoři v úmyslu získat občany této země touto formou k tomu, aby lépe využívali možnosti, které se nám i díky Evropské unii nabízejí, tak zvolili formu poněkud nešťastnou a nechci spočítat, kolik by se za peníze vynaložené na tuto rozpaky vzbuzující tiskovinu dalo kultivovat alejí, vysadit stromů a zbudovat kořenových čističek a sběrných dvorů. Nemluvě o tom, že v této zemi jsou jistě i lepší příklady realizovaných ekologických projektů v rámci péče o životní prostředí. Když už to šlo tolika lidem domů (a když již tohoto tolik zbylo, protože vložené přílohy kopírují i remitendu novin), tak to mohlo být profesionálnější, výstižnější a hlavně mohla vzniknout metodická, nikoli pouze informační příručka, bez které by starosta žádné obce nedal ani ránu. Nákladů takto vydaných zbytečných publikací je mi dost líto, protože vím, jak obce často shánějí každou korunu. Takže v tomto případě se bohužel „ vlk nažral a ovce zůstala celá“. Jméno vlka (vlků) zůstalo ovšem zamlčeno.

Je zde ovšem ještě jedna možnost. A totiž taková, že jsem naprosto nepochopil, jaký má ona publikace smysl a účel. Protože možná vůbec nechápu, na co jsou určeny fondy EU pro zkvalitnění životního prostředí v českém pojetí. V tomto případě se omlouvám všem jejím tvůrcům i čtenářům těchto řádků.