29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Naučí škola správné otázky?

31.1.2014

V době, kdy internet posiluje "paralelní vesmíry", jsou společným jmenovatelem vědomosti

Spor o prestižní pražské gymnázium PORG je velmi užitečný. Je užitečný bez ohledu na to, co si o té škole kdo myslí. Ozřejmil totiž základní otázky po smyslu a směru výuky: Ceníme si více důrazu na vědomosti (kognitivního přístupu), nebo společenských dovedností, jako je komunikace?

Bývalému řediteli Václavu Klausovi mladšímu se předhazuje, že uvízl v minulém století a bazíruje na učení vědomostí podle základních předmětů uchovávaných už od roku 1848 (chemie, fyzika, dějepis, zeměpis...). Naproti tomu nové vedení kolem Martina Romana sází na nekognitivní směr, na "schopnosti prezentovat a komunikovat, být asertivní, umět vyjednávat, řešit konflikty nebo pracovat v týmu".

Řekněme rovnou, že v praxi to tak vyhrocené nebude a základní předměty zůstanou. Ale šídlo je z pytle venku a PORG hraje roli špičky ledovce nad hladinou. Trend asertivně prosazující asertivitu je tady. Co přináší?

Potvrdit si sama sebe

Přináší leccos užitečného v době, kdy se samotné znalosti těžko prodávají (jen si vzpomeňte, kdy vás v obchodě naposledy obsluhoval vyškolený prodavač, a ne "manipulátor zboží"). Módně lze říci, že zvyšuje šance na pracovním trhu. Ale je třeba dodat, že jde o takový pracovní trh, který zbožštil výrazy typu projekt, synergie či powerpointová prezentace. Je však otázkou, zda je to trh "na věčné časy" a zda je úkolem gymnázia vychovávat pro pracovní trh, či spíše vzdělávat k další perspektivě.

Dnešní gymnazisté strávili celý život v éře webu a jeho sociálních sítí. Proto se i víc než generace rodičů mohou začleňovat do společenských "paralelních vesmírů". Ty tvoří jakési názorové bubliny podobně smýšlejících, které nabízejí vše, co člověku stvrzuje jeho volbu i existenci: Na svých oblíbených webech najdeme "objektivní" podporu všeho, co máme rádi, a "objektivní" odpor ke všemu, co nás štve. Získáváme tak "objektivní" potvrzení vlastního názoru. Tímsi jen dále posilujeme vlastní schopnosti prezentovat a komunikovat, vlastní asertivitu, vlastní umění vyjednávat a řešit konflikty.

Takto se může jevit i nový trend zaváděný do gymnázií. Má jen jeden háček. Člověka žijícího v takovém sebepotvrzujícím se vesmíru moc nezajímá, že vedle něj žijí v paralelních vesmírech jeho bližní. Ti si právě tak "objektivně" potvrzují něco zcela jiného, ale hájí to se stejnou vehemencí, schopností komunikovat či pracovat v týmu. Přebujelá asertivita by pak mohla vést k tomu, že obyvatelé těch paralelních vesmírů se navzájem budou mlátit po hlavách hvězdnými glóby.

Na kognitivní vědomosti se často díváme jako na přežitek a v případě jejich formálního hromadění je na tom hodně pravdy. Ale ve světě lidí stále více uzavřených ve svých paralelních vesmírech jsou právě vědomosti tím nejmenším společně sdíleným jmenovatelem - takovým, na kterém by se měli shodnout. Jinými slovy: Potlačování vědomostí jako neužitečné veteše posiluje paralelní vesmíry, v nichž se vědomosti nahrazují asertivitou i zarputilostí.

Mít pravdu a dokázat ji

Nejde vlastně o nic nového pod sluncem, debata o PORG to jen postavila do aktuálního světla. Ozřejmila i jinou věc. K důležitým úkolům střední školy - možná důležitějším, než je schopnost prezentace, komunikace a asertivita - patří naučit studenty klást správné otázky. Ty totiž mohou včas zarazit asertivitu utrženou ze řetězu. Takovou, která se více než o vědomosti opírá o "správný názor".

Ve škole nás učili o tom, jak Galileo Galilei vedl spor s katolickou církví o svůj model vesmíru a málem padl za oběť inkvizice. Učili nás to jako střet dobra a zla, pravdy a lži, správného názoru se zpátečnickým. Amoc se na tom nemění, neboť podle deset let starého průzkumu si čtvrtina studentů v EU myslí, že Galileo byl upálen, a téměř všichni věří, že byl mučen. Galileo přišel s osvíceným modelem heliocentrickým (Země obíhá kolem Slunce), kdežto tmářská církev - považte, inkvizice! - silou hájila model geocentrický (Slunce obíhá kolem Země).

Jenže správná otázka není: "Měl Galileo pravdu?", ale: "Mohl ji objektivně dokázat?" Odpověď zní takto: Měl pravdu, ale dokázat ji nemohl, neboť na to neměl techniku. Objektivní důkaz byl podán až sto let po jeho smrti změřením paralaxy hvězd. Galileo nešel před inkvizici proto, že by církev jeho model vyhlásila za kacířský, ale proto, že ho neprezentoval jen jako hypotézu (konkurující hypotéze geocentrické), nýbrž jako fakt, ačkoliv to nemohl dokázat.

Byl to souboj dvou asertivit, Galileovy a církevní, přičemž vyhrála ta silnější. Podobně je tomu teď s hypotézou globálního oteplování způsobeného člověkem. I ta se ve škole podává jako střet dobra a zla, pravdy a lži, aniž by se uvádělo, že jde o souboj více tezí. Co je na tom špatně? Ne ta hypotéza, prodělávající svůj vývoj, ale asertivní vytěsnění věcných otázek ve prospěch emocí.

Kognitivní přístup není v tom, že škola do žáků nahustí astronomii. Ale měla by je učit klást otázky: Proč se Galileo ocitl ve sporu s církví? Proč nemohl svou hypotézu dokázat? (Je to, jako když sedíte v železničním vagóně a vlak na vedlejší koleji se rozjede: prostým pohledem z okna nelze objektivně dokázat, zda se pohybuje váš vlak, nebo ten sousední.)

My samozřejmě víme, že Galileo měl pravdu, a stejně tak tušíme, že rozkolísaný běh počasí souvisí s exhalacemi vypouštěnými už dvě stě let. Ale i gymnazisté by měli něco tušit o věcném dokládání hypotéz. Učí je někdo, že státy, které se připojily ke smlouvě Kjóto II, vypouštějí asi jen desetinu světových emisí?Kdyby zcela zastavily svůj provoz, tedy veškerou energetiku, průmysl i dopravu, snížilo by to emisní zátěž planety o nějakých deset procent. Učí někdo gymnazisty ptát se tímto způsobem?

Asertivní přístup prosazuje spíš vlastní ego než otázky. Ve světě paralelních společenských vesmírů sílí. Ale střední školy jsou tu i proto, aby pěstovaly nějaký společný základ. Nejlépe takový, který je podložen vědomostí a schopností klást správné otázky.

LN, 29.1.2014