Bude největší český spisovatel i českým občanem?

Kdo je největší žijící český spisovatel? Který český spisovatel má šanci na Nobelovu cenu za literaturu? Na tyto otázky bývá odpověď jasná: je to Milan Kundera. Ale pak je tu záludnější otázka: Který český občan má šanci na literárního Nobela? Zde je odpověď mlhavější: zatím asi žádný, neboť Kundera je občanem pouze Francie. I proto je důležitá zpráva ze sobotní Paříže, jež pod vlivem setkání ke 100 letům od konce velké války trochu zanikla. S největším českým spisovatelem se sešel předseda české vlády.

Na první poslech to zní banálně, se slavnými literáty se přece setkávají premiéři různých zemí. Ale Kundera není každý. Jestli někdo naplňuje význam nadužívaného slova kontroverzní, je to právě Milan Kundera, přesněji řečeno vztah české společnosti a jejích politických elit k němu, respektive vztah Kundery k nim. Ano, Kundera je člověk, se kterým můžete nesouhlasit, můžete kritizovat jeho způsob psaní, jeho minulost mladého intelektuála, jenž se zapletl s komunismem (měl prý dokonce udat „agenta chodce“), i jeho východiska v debatě o stati Český úděl z roku 1969 (podle Kundery Češi a Slováci stanuli ve středu světových dějin, neboť zkusili vytvořit socialismus bez všemoci tajné policie).

Na to vše lze mít různé názory a stát (vláda) tu není od toho, aby byl jejich arbitrem. Stát nemá pořádat „národní soudy“ ve stylu toho z 19. století nad Karlem Sabinou. Stát nemá ani rozhodovat o tom, který literát je kontroverzní z hlediska svých názorových či politických postojů (a že jich je dlouhá řada, od zmíněného Sabiny přes Güntera Grasse, Jakuba Demla, Ferdinanda Célina, Vítězslava Nezvala, Gabriela Márqueze, Ezru Pounda či Alexandra Solženicyna až po Jarka Nohavicu). Ale stát (vláda) má svou odpovědnost ve věci občanství.

Kundera odešel do francouzského exilu v roce 1975. Československá vláda ho v roce 1979 občanství sama zbavila. Proto je na vládě nástupnického Česka a ne na Kunderově doprošování, aby mu občanství vrátila. Proto je dobře, že se český premiér s největším českým spisovatelem setkal a o občanství hovořil. Nejde o Nobela, ale o zásadní věc. Jak to, že za třicet let svobody žádný český establishment nedokázal vztah s Kunderou napravit? Nenaznačuje to nějakou diagnózu? Současnému establishmentu se vyčítají příliš manažerské postupy. Ale vedou-li – s pominutím emocí a jakobínství – k nápravě vztahu s Kunderou, něco na nich být může.

LN, 13.11.2018