Sešli jsme se se ženou u pozdní snídaně. Já se vrátil z pravidelné kontroly svého odborného lékaře, ona o deset minut později z nákupu – a hned mě málem měla na svědomí. Pochutnával jsem si na jednom z nejlepších českých vynálezů (jak označuje chlebíčky herec Marián Labuda), louskal článek za článkem v Lidových novinách, když vtom přistál na stole jeden z bulvárních deníků s velkou fotografií nahé dámy v nejlepších letech.

Jen tak tak, že mi nezaskočilo: Jiřina Bohdalová. Přední česká celebrita. Člověk je u bulváru zvyklý na ledacos (proto ho nečtu, ale manželce to samozřejmě nemohu - a ani nechci – zakazovat; ostatně občas do něj nahlédnout, aby byl člověk „mediálně in“, není k zahození), ale co je moc, to je příliš.

Pak jsem se odpoledne na netu dozvěděl, že se paní Jiřina dostala do jistých zdravotních problémů. Nebylo těžké odhadnout, co bylo jejich příčinou. Být ženou a vidět se v Aha! tak, jako 12. června ona, nejsem si jist, co by následovalo.

Na tuto bulvární pseudokauzu (nic jiného to není) je přirozeně možné reagovat různě. Slušní lidé, přistihnou-li někoho in flagranti, odvrátí pohled a hrají roli mrtvého brouka. Nebo vytáhnou fotoaparát – a aférka je na světě. V mediálním světě, v němž se elementární lidská slušnost krčí v hodně dalekém koutě, není nic jednoduššího. (Měl jsem podobnou příležitost loni na Djerbě, kde s námi sbírala středomořský bronz jedna česká seriálová hvězdička. Co mi zabránilo v tom to udělat? Princip. Zastávám-li v životě „anitibulvární“ názory, nemohu se při sebelákavější nabídce bulvárně chovat. Asi jsem ze staré školy.

Je samozřejmě možné paní Jiřinu kritizovat. Za to, že se na hotelové terase „producírovala“ jako Eva v ráji – a kdo tak učiní, bude mít pravdu. Kamenem však mohou házet pouze lidé „bez hříchu“, abych použil biblické terminologie. Kdo někdy na horkém jihu v hotelu přebýval, ví své: jak snadno se člověk dostane do podobné situace. Řečeno v nadsázce, kdyby měl veškerý bulvár zveřejňovat snímky všech nás, kdo jsme se kdy v cizině ocitli na balkonu pouze ve slunečních brýlích, stávající počet titulů by mu nestačil.

Leč rozdíl tu je. Za moji „fotku bez cenzury“ by nikdo nikomu nezaplatil ani zlámanou grešli. Jinak tomu je se snímkem nahého těla jedné z nejpopulárnějších pražských hereček. Z toho plyne, že já si na balkoně nemusím dávat takový pozor jako Jiřina Bohdalová.

Nebo Petra Buzková. Možná jsme už zapomněli na obdobný skandálek z Chorvatska, kde se tehdejší politička slunila na veřejné (!) pláži nahoře bez. Mezi desítkami turistů. Bylo jen otázkou času, kdy se její bujné poprsí dostane do patřičné tiskoviny. Dostalo.

Tehdy jsem došel k názoru, že si za to paní Petra může konec konců sama. S lítostí konstatuji, že totéž platí i pro Jiřinu Bohdalovou.

Prostě jsem-li celebrita, a jsem-li jí především díky médiím, musím tomu podřídit své chování. Očekávat, že si bulvár bude počínat gentlemansky, je naivita par excellence. Pak nezbývá, než aby se „slušně“ chovali lidé z kategorie VIP. Možná i v tom je kus naivity, ale nelze jinak. Rozhodně by to neměli bulváru tak nepochopitelně usnadňovat.

Stejskal.estranky.cz