Evropský průzkum v oblasti zdravotní gramotnosti přinesl skvělou zprávu: Češi jsou gramotní.

Prakticky to znamená, že když nám nějaký spojenec farmaceutického průmyslu předepíše nějaká psycho- nebo somatofarmaka, pečlivě si přečteme příbalový leták, abychom byli dobře informováni o vedlejších negativních účincích. Ty hlavní negativní účinky užívání těchto farmak už tolik neřešíme, což je poněkud legrační.

Je tohle gramotnost? Myslím, že nikoli.

Být gramotný neznamená umět nejenom číst a psát, ale také myslet. A když se nad svým zdravím trochu zamyslíme, dojdeme velmi rychle k mnohem zdravějším názorům, než jsou ty, které máme teď.

A jak je to teď?

Teď víme, kde ordinují (ne)praktičtí lékaři, kde se opravují těla, kde duše, kdo je ministrem zdravotnictví a kde sídlí lekárny - ano, s krátkým „e“, protože vylekaní pacienti jsou ti nejposlušnější pacienti.

Zdravotní gramotnost znamená umět číst signály, které vysílá naše tělo, a přizpůsobit těmto informacím nejenom svůj jídelníček, ale také svůj životní styl.

Problém je, že naše tělo je ve skutečnosti to poslední, co nás zajímá, o duši nemluvě. Protože jak říká zmíněný evropský průzkum, vyznáme se celkem slušně ve zdravotnictví, ale jsme na tom blbě s péčí o vlastní zdraví.

Takže klíčovou otázkou nejspíš je: co nás přiměje k tomu, abychom se přestali starat o zdravotnictví a začali se více zajímat o zdraví?

Co třeba peníze?

Zdravá společnost totiž generuje mnohem větší zisky než nemocná. Což platí nejenom na makroekonomické úrovni, ale i na té mikroekonomické – tedy v rodinách s dětmi i bez dětí, v domácnostech těch, co žijí single, nebo – a možná především – ve firmách a organizacích.

Taková argumentace může vypadat cynicky, ale její velkou výhodou je, že jí rozumí úplně každý. A ani nemusí studovat nějaký příbalový leták.

Protože když si lidé začnou sami pomáhat, když se o sebe naučí starat tak, aby byli v lepší tělesné a duševní kondici, bude v lepší kondici i celá společnost a v důsledku toho bude více peněz na péči o ty, kteří si sami nepomohou.