V době dělení státu přišel do televize dopis rozlícené divačky, která žádala, aby byl okamžitě potrestán zpěvák písně „Sbohem Slovensko…“. „My se všichni snažíme zachovat jednotu státu,“ psala ta dáma, „a on si dovolí zpívat o rozdělení.“ Nepochopila, že názor občana je stejně hodnotný a oprávněný, ať je stejný jako její, nebo zcela opačný. Nikdo jí neřekl, že konkurence názorů je podstatou demokracie a že by vždy měl zvítězit názor většiny. 

Jsou ale horší případy než nepoučená divačka televize. Velmi často slyšíme odborové bosse, jak se mlátí do hrudníku a volají: „My zastupujeme všechny námezdně pracující a hájíme jejich práva.“ Tak to ne, páni odboráři. Vy hájíte své členy, a to jen podmíněně, protože vám jako funkcionářům dali důvěru při volbě do funkcí, ale v závažných postojích byste si měli vyžádat podporu, ne jen předpokládat. Když přijde advokát k soudu a řekne, že zastupuje pana Vokurku, musí nejprve předložit podepsanou plnou moc, jinak se s ním nikdo nebaví. Takže jak „zastupujete všechny pracující“? Mě například nezastupujete.

Ale odbory mají aspoň hodně členů, po Čechách jsou ještě větší drzosti. Představte si, že se sejde parta kamarádů, údajně uznávaných osobností (kdo jim ten titul udělil, je neznámo), a napíše petici, že chce něco nazvat jinak, než se tomu nyní říká. Kdo přejmenování zaplatí? No přece „stát“, tedy těch deset milionů občanů ze svých daní. Vidíte, a tak deset tisíc „osobností“ přinutí deset milionů vytáhnout peněženku a platit. Je to celkově vláda 0,1 % občanů nad všemi. Deset tisíc podpisů občanů totiž obvykle nestačí ani na vypsání referenda.

A je ještě hůře. Na náměstí se sešlo 800 „aktivistů“ (400 v Praze, 400 v Brně) a vymáhají přijetí syrských uprchlíků. To už je pořádný tunel. Syrský uprchlík prchá bez majetku, neumí psát (aspoň ne latinkou), absolvoval (snad) školu zcela nekompatibilní s naším školstvím a neumí nic potřebného v této zeměpisné šířce. Je pro něj přichystáno kvalitní ubytování, budeme jej živit a vybavíme jej základními potřebami, protože ze země původu si nemohl přinést nic potřebného. Při velmi mírném odhadu budou náklady na jednoho uprchlíka cca 250 000 Kč ročně. I když je bude stát nutit najít si práci, jejich šance jsou nepatrné. Na jedno volné místo je v současnosti devět uchazečů. Mezi těch devět se uprchlík zařadí a bude jednat. Potenciální zaměstnavatel si bude vybírat z devíti uchazečů, se kterými se snadno domluví česky, kteří dokážou napsat základní informace a o které se nemusí starat. Kromě nich může vybrat jediného, který neumí pořádně česky a v určitých situacích může dojít k nedorozumění, v některých profesích dokonce nebezpečnému, nedokáže napsat jedinou větu a musí na něj stále někdo dohlížet, protože má jiné kulturní a společenské zázemí. Jak volba dopadne, je jasné. Takže bude stát, my daňoví poplatníci, platit další rok, pak další atd. To už známe. A tak mám pro „aktivisty“ jeden jednoduchý a snadno realizovatelný návrh:

Vypište sbírku. Sbírky na sociální účely jsou v ČR zpravidla velice úspěšné. Občané na dobrou věc přispívají celkem rádi. Účelem sbírky bude vybrat dostatek peněz na roční pobyt syrských uprchlíků. Můj odhad 250 000 Kč berte jako odhad laika, přesně by to mělo stanovit ministerstvo financí. Vybranou částku potom stačí vydělit (jednoduchý matematický úkon může zvládnout i aktivista) předpokládanými náklady na jedince a získáte počet uprchlíků, které můžeme přijmout. Krátce před uplynutím jednoho roku se sbírka může opakovat. Pokud se v opakované sbírce nevybere dost, za zbytek na účtu se zakoupí letenka do místa původu uprchlíka a umožní se mu důstojný návrat domů.

A úplně nakonec, to už s tématem nesouvisí: Kdo to jsou ti aktivisté a čím se živí?