Jistěže. Zejména, jde-li o konzervativce katolického. Přesněji: o katolického tradicionalistu.

Takový člověk pak snadno najde cestu do bratrstva publicistů sdružených kolem Petra Hájka a jeho fantasmagorického webu Protiproud. Tím člověkem je k mé velké lítosti Michal Semín. O lítosti hovořím proto, že Semín kdysi šéfoval Občanskému institutu, který považuji za jakousi „almu mater“ (nepřehlédnout uvozovky) nás, „konzervativců z lidu“.

Tudíž na ledacos máme se Michalem Semínem stejný nebo podobný pohled. Namátkou na homosexulismus nebo interupce.

Co je však dosti šokující: Semínův až nenávistný postoj vůči současné politice Izraele, jmenovitě staronového premiéra Netanjahua. A jeho vstřícný postoj k Íránu.

To vše se objevilo v Semínově článku s extrémně dlouhým nadpisem (ty jsou ostatně pro propagandu Protiproudu příznačné) Ponižovaný Írán: Ani jaderná dohoda mír nezaručí. Hrozí další operace pod falešnou vlajkou? Sankcím by měl být vystaven Izrael. Patří naše budoucnost válečným psychopatům? Publikován na Protiproudu byl 10. dubna.

Michal Semín píše, že pokud na konci prvního pololetí 2015 vstoupí smlouva s Íránem o jeho jaderném programu v platnost, „bude snad již každému jasné, že Írán o výrobu jaderných zbraní neusiluje“. Jasné to možná bude, a teď už asi i je, nanejvýš fantastům z Protiproudu. A naopak, je spousta lidí, kterým to tak úplně jasné není, a tím nemyslím Netanjahua a osobnosti podobně smýšlející, nýbrž samotného Obamu, který nepřímo připustil, že by se Teherán navzdory oněm diskutovaným omezením, jež bude smlouva obsahovat, mohl o výrobu nukleární zbraně pokusit. Citovaná Semínova věta se jeví podobně pošetile, jako kdyby někdo v září 1938 napsal: „Po podepsání Mnichovské dohody je snad už každému jasné, že Hitler v Evropě o žádnou válku neusiluje.“

Autor je tedy přesvědčen, že Teherán o získání vlastního atomového arsenálu nestojí, což má dokázat podpisem ponižující a diskriminující (dle Semína) dohody. V další větě ovšem nastoupí pozoruhodná, přímo „protiproudovská“ logika: takovémuto vyústění ujednání s Íránem chce kdosi za každou cenu zabránit.

Kdo?

Světě div se: politici, kteří kudy chodí, tam mluví o íránské jaderné hrozně. Ti samí lidé si prý nepřejí, aby bylo Íránu znemožněno jaderné hlavice vyrábět.

Proč?

Protože jsou to novodobí kazisvěti (moje označení), které Semín nazývá „architekty stále více pravděpodobné globalistické války“.

A co má být jejím cílem?

Inu, nic horšího než naše zotročení. (Koneckonců v tom Semín nikterak nevybočuje z čenobílého vidění světa prosazovaného šéfpropagandistou Protiproudu Petrem Hájkem. Je definováno sloganem: „Každý má svou volbu. Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU.“ Třetí možnost zjevně neexistuje.)

Pokračujme dál. Zbývá ještě nějaké konkrétné jméno. To autor dodá hned v dalším odstavci: „Do čela odpůrců smíru s Íránem se postavil staronový premiér židovského státu Benjamin Netanjahu.“ Dle Semína zjevně novodobý zloduch, neboť„před pár týdny pronesl goebbelsovsky propracovanou filipiku na Izraelem okupovaném území zvaném americký Kongres“. To samo o sobě ovšem není hlavní Bibiho hřích. Autor dovozuje (fantazíruje), že i Netanjahuovo vystoupení v Kongresu patrně přispělo k tomu, že je to právě on, kdo nadále kormidluje režim, za jehož zájmy umírají pod praporem „války proti terorismu“ statisíce lidí.

Vypadá tak, že jako v ČR za všechno špatné může Kalousek, přinejmenším na Blízkém východě může za všechno špatné Netanjahu. Nevím, jak to vyjádřit lépe, ale občas se zdá, že si autoři na Protiproudu nevidí do úst. Hovořit v souvislosti s postoji (libovolného) premiéra národa, který povstal z pekla a popela holocaustu o „goebbelsovsé filipice“ je známkou absence elementární slušnosti. A dávat Netanjahuovi za vinu statisíce obětí obranné války proti vzmáhajícím se islamistickým teroristům a jejich sponzorům, pro něž je Izrael společným arcinepřítelem nad něhož větší není, to už zavání ztrátou zdravého úsudku.

Ani tím ale semínovská logika nekončí. Protože ve sporu o íránský jaderný program nešlo a nejde o nukleární zbraně, pravé úmysly Netanjahua musí být tudíž jiné.

Jaké?

Dle autora se Netanjahu obává zrušení sankcí vůči Íránu a to mu vadí proto, že „prostě nechce dopustit, aby se Peršanům podařilo vytvořit podmínky pro vznik střední třídy a na její práci navazující hospodářský a sociální rozkvět země“. To je lež č. 1. A lež č. 2 si přečteme hned v navazující větě: „Izrael si naopak přeje, aby všechny okolní státy zůstaly hospodářsky zaostalé, či ještě lépe v trvalém rozvratu, a neohrožovaly jeho postavení hegemona.“

Je to samozřejmě přesně obráceně. Izraeli od jeho vzniku nešlo o nic jiného než o mírové a přátelské vztahy se soudsedy v zájmu prosperity celého Středního východu. Je to ostatně napsáno v textu Deklarace nezávislosti ze 14. května 1948. To, co ve svém článku Michal Semín prezentuje, jsou antiizraelské fantasmagorie.

Ovšem kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Jako „důkaz“ pro své tvrzení zneužívá Semín i humanitární gesto izraelské strany (v syrkém konfliktu zaujímající jedinou pozici: obranu sebe sama „padni komu padni“) v podobě poskytnutí lékařské péče zraněným syrským protivládním bojovníkům v izraelských nemocnicích. Je to typická ukázka práce Hájkových propagandistů: z bezvýznamného komára se na jejich webu stává děsivě vypadající velbloud.

Anebo, podle Michala Semína: sunnitské státy Perského zálivu prý spolu s USA a Izraelem „zplodily a z taktických důvodů udržují při životě nejen Al Kajdu, ale i všechny její franšízy, Islámský stát nevyjímaje“. Další Semínova chiméra. Nehájím zde státy Zálivu, ani USA, ale Izrael. Toto Semínovo tvrzení vyžaduje důkaz. A vysvětlení, proč by Izrael, obklopený teroristickými nepřáteli (Hizballáh, Hamas, Islámský džihád a další odnože téhož), s nimiž má starostí až nad hlavu, měl „plodit a udržovat při životě“ Al Kajdu nebo IS? To zná patrně jen Michal Semín, Petr Hájek a myslitelé jejich krevní skupiny.

V pasáži Jemenská past autor nevylučuje, že „probíhající nálety na šíitské milice pod taktovkou Saúdské Arábie byly zahájeny právě proto, aby byl Írán do tohoto konfliktu vtažen“. Zase špatně: Írán se do tohoto konfliktu vtáhl sám. Tím, že vyzbrojil, vycvičil a sponzoruje protivládní šíitské rebely v Jemenu – a proto byla zahájená vojenská operace vedená Saúdskou Arábií. Neboť z rostoucí snahy Íránu stát se regionální velmocí mají tamní sunnitské arabské státy oprávněné obavy. Bezpochyby vědí proč. Naproti tomu Semín s Hájkem v pražském zápecí obavy mít nemusí. A aby tomu tak bylo i v budoucnu, o to se stará jimi upřímně nenáviděný Netanjahu. To jsou nám paradoxy, pane Vaňku …

Michal Semín také připomíná, v části nazvané Operace Lavon, nevydařenou akci izraelských tajných služeb z roku 1954, která je známá pod kódovým označením „Susannah“. Šlo o reakci na hrozící zábor Suezského kanálu Egyptem. Bylo to v době, kdy v Káhiře vládl nevyzpytatelný Násir a průplav patřil mezinárodní The Suez Canal Company. Došlo-li by ke změně vlastníka průplavu ve prospěch Egypta, mělo by to pro Izrael nanejvýš neblahé důsledky. Jak Semín správně píše, tehdejší premiér Ben Gurion se obával, že by Násir mohl průplav zabrat a zahájit blokádu izraelských lodí. K tomu pak skutečně došlo. Egyptský režim kanál znárodnil a prohlásil, že jím mohou proplouvat všechny lodě – kromě izraelských. K tomu je ovšem nutné dodat, že už předtím, v roce 1951, zablokoval Egypt druhou vodní cestu do Izraele, Tiranskou úžinu na vstupu do Akabského zálivu, na jehož konci se nachází jihoizraelský přístav Eilat. Izrael se tak dostal do pasti dvojí blokády a nezbylo mu než tuto pro něj existenční záležitost řešit jako prioritu. Bylo mu totiž znemožněno dovážet zboží včetně ropy ze spřátelených zemí Afriku a Asie tzv. krátkou cestou ( a zbývalo obeplouvat Afriku).

Skončilo to, jak známo, válkou z roku 1956, která znamenala vojenské vítězství Izraele a díky tomu přinesla zásadní průlom: Násir byl donucen uvolnit Tiranskou úžinu pro izraelská plavidla, nad čímž bděly modré přilby OSN. (Když je pak v roce 1967 týž Násir nechal odvolat ve snaze úžinu znovu zablokovat, vypukla další válka s Izraelem, která přinesla Egyptu ponižující porážku.)

V onom roce 1954 chtěli Izraelci pomocí svých tajných služeb přimět USA a Británii k vojenské protinásirovské akci, ovšem „Susannah“ byla předčasně vyzrazena. K válce, bez ohledu na tento nezdar, nakonec ale stejně došlo (1956 - zmíněno výše). Konkretně mělo jít o kamuflované (v přestrojení) útoky proti americkým a britským cílům v Egyptě, to jen na vysvětlenou. Michal Semín soudí, že něco podobného „nelze vyloučit“ ze strany Izraele ani dnes: takováto operace pod falešnou vlajkou „spočívá ve zinscenování útoku proti vlastnímu obyvatelstvu a následném potrestání smyšleného viníka“. Hezky napsáno, ale nemá-li autor důkazy, pak se něco takového chystá nanejvýš v jeho fantazii. Ale jako propagandistický klacek na Izraelského „psa“ se to jistě hodí.

Michal Semín si vzal na paškál také svého někdejšího spolupracovníka v Občanském institutu a dnes jeho předsedu Romana Jocha. Ten nedávno (na serveru Česká pozice v článku „Kdo je dnes lídrem svobodného světa?“, vyšel 7. 4. 2015) označil za skutečného lídra svobodného světa právě Netanjahua, jehož postoje staví do kontrastu s postoji Obamovými. A to se v Protiproudu neodpouští. Pomiňme Semínovy nejapné poznámky na adresu Jocha - jestřáb-teoretik, český politický mesianista -, nad něž se osobnost Jochova formátu jistě snadno povznese. Podstatné je něco jiného. Obama nemá Netanjahua rád stejně jako duo Semín-Hájek a jeho vroucím přáním bylo, aby pravicový Bibi prohrál a byl nahrazen středolevou dvojicí Herzog-Livniová. Stal se však pravý opak. Netanjahu navzdory všem očekáváním a průzkumům triumfoval a v tomto pomyslném souboji amerického prezidenta pokořil. Joch přitom napsal: „Bibi symbolicky vztyčil prostředník a strčil jej Obamovi do tváře a tiše, ale dost hlasitě, aby to slyšel, řekl: FUCK YOU!“

Michal Semín z toho udělal takovýto závěr: „Slova, jimiž měl Bibi počastovat Obamu, mají totiž planetární válkychtiví neokoni (neokonzervativci – pozn. L. S.) ve štítu. Ukazují svůj prostředníček všem, kteří si přejí, aby svět neskončil v plamenech zažehnutých dějinotvornými psychopaty.“

Nikoli!

Pokud někomu ukazují vztyčený prostředníček, tak všem novodobým Chamberlainům, kteří naivně věří, že soudobí Hitlerové s nimi budou hrát tak férově, jak bylo na papíře dohodnuto.

Když Netanjahu nedávno obhajoval svůj postoj vůči Íránu, připomněl slova náčelníka íránských milicí Basídž: O nutnosti vymazat Izrael z mapy nelze vyjednávat.

Izraelský premiér kontroval: O přežití Izraele nelze vyjednávat.

V těchto dvou větách je obsaženo vše.

Orientační mapa doplňující informaci v článku týkající se zablokování Suezského kanálu a Tiranské úžiny.

Stejskal.estranky.cz